Jeho maličká

21. Slast mezi nohama

Když jsem za námi konečně zabouchl dveře a nasál jsem vzduch domoviny, výrazně se mi ulevilo. Všechny ty hodiny nakupování mě poněkud poznamenaly. Pozoroval jsem svou holčičku, jak si to přede mnou kráčí směrem do obýváku. Skenoval jsem očima její ladnou chůzi. Kde se naučila takhle chodit? Šla sebevědomě jako modelka na molu a hrdě si nesla velkou nákupní tašku plnou nového oblečení. Tu těžkou krabici knih jsem za ní nesl já. A byl jsem si jistý, že jsem u toho tak ladně nevypadal. Dnešní den jí na sebevědomí hodně přidal. Hlavně ty šaty, které jsem si oblíbil v okamžiku, kdy je na sebe poprvé oblékla. Nespouštěl jsem pohled z jejích ladných křivek. Jak mohl být někdo tak zkurveně dokonalý?

Kdyby mohly oči slintat, byla by pode mnou potopa. V té kabince jsem se držel. Jenže měl jsem na další sebeovládání sílu? A chuť? Neustále jsem si opakoval, že je moje. Že si s ní můžu dělat co chci a kdy chci. Tak proč jsem nejdřív toužil po tom, aby se uzdravila? Vedl jsem uvnitř sebe boj. Tak dlouho už jsem se jí nedotkl, že jsem si mohl jen představovat, jak by se její tělo chovalo při mém doteku. Jak by spolu naše těla dokonale zapadala. Nikdy jsem nebyl trpělivý. Nikdy jsem to v sobě nenašel. Když jsem něco chtěl, vzal jsem si to hned. Bez zbytečného protahování. Částečně i z tohoto důvodu jsem odložil těžkou krabici na zem a zrychlil jsem svůj krok. Ten větší pohon byl chtíč, který z ní v tom obchodě sálal, a který z ní do této chvíle ještě kompletně nezmizel.

"Chci ti poděkovat," chytl jsem ji za zápěstí a uvolnil jí z prstů tašku. "Cože," otočila se na mě s překvapením a zabodla do mě své pronikavé oči. Nesnášel jsem, když to dělala. Ani nevěděla jakou sílu nade mnou v těhle okamžicích měla. Byla to snad její moc hypnotizovat lidi, která mě nutila udělat všechno, co by po mě chtěla?

*****

Pozorně jsem koukala na jeho obličej. Husté obočí doplňovaly tmavé pronikavé oči. Držela jsem svůj pohled na horní části jeho oholené tváře. Neměla jsem odvahu jím sjíždět níž. Tam, kde jsem věděla, že se rýsovaly jeho plné rty. Nevěřila jsem si, že bych neudělala nějakou blbost, za kterou bych později zaplatila. "Mám z tebe radost," promluvil pán a já ho začala plně vnímat. Už jen z jeho hlasu se mi dělala na zádech husí kůže. Nechtěla jsem to na sobě nechat znát. Musel vědět, že nade mnou má velkou moc, ale až takhle velkou? To jsem mu odhalit nechtěla. "Udělala si dneska velký pokrok," usmál se spíše sám pro sebe. Moc jsem nechápala, o čem mluví, a kam jeho slova míří, ale pokývla jsem hlavou na známku toho, že si jsem vědoma jeho pochvaly a těší mě to.

"Zasloužíš si odměnu," přišel ke mně blíž. Roztlouklo se mi srdce. Byl u mě tak blízko, že jsem ucítila mužnou vůni jeho parfému. Viděla jsem detaily jeho pokožky. Mohla bych spočítat každý pramen vlasů, který mu padal do obličeje. Cítila jsem ho v každé buňce svého těla. Odměna. Nebyla jsem si jistá, za co bych měla být pochválena. Neshodila jsem náhodou v obchodě figurýnu? Nebyla jsem dneska tak trochu mimo? Neudělala jsem si z něho v knihkupectví vrchního nosiče? Mohla bych najít milion věcí, kvůli kterým by mě měl potrestat. Ale odměnit? Nevěděla jsem za co. Možná jen nějaká malilinkatá část mě pochopila podstatu jeho pochvaly a byla připravena přijmout jeho dar. Tak jako tak, mé tělo bylo nachystané na vše.

Vnímala jsem svůj stále se zvyšující pulz. Srdce mi tlouklo až v krku. Byla to jeho blízkost? Touha? Chtíč? Očima jsem ho prosila, aby se pohnul. Aby konečně přilepil své rty k těm mým. Nic víc jsem ale dělat nemohla. Koukala jsem na jeho rty, až to konečně pochopil i on. Rychlým pohybem uchopil mé tváře do jeho velkých dlaní a hluboce mě políbil. Moji tvář tiskl k té své a bral si ze mě všechno. Jazykem přejel po mém dolním rtu ve varování, že přijde ještě něco dalšího, intenzivnějšího. Z úst se mi vydral steh, který se ladně svezl přes jeho jazyk, až ho svými ústy zcela utišil. Rukama jsem mu zajela do vlasů, abych ještě více prohloubila náš polibek. Věděla jsem, že bych se ho bez jeho svolení dotýkat neměla, ale dala jsem na svůj vnitřní pocit, který říkal, že po mém doteku touží stejně jako já po tom jeho.