Jeho maličká

3. Koupel

Celou cestu jsem se na ni díval skrz zpětné zrcátko. Připadal jsem si jako naprostý kretén, že se bojím takové malé holky. Ale ona dala facku největšímu mafiánovi všech dob. Nedivil bych se, kdyby uměla střílet. Co když u sebe má zbraň? Klid. Bože, já jsem asi paranoidní. A od kdy se sakra bojím malé holky? Na to, jak statečně se předvedla na podium, teď sedí v tichosti na zadním sedadle, ruce v klíně a kouká z okna jak umučený štěně. Jestli jsme to s tou cenou jen nepřepískli. Jenže ona je tak nevinná. I mě se při představách s ní dělá úzko v kalhotách. Už bych měl přestat. Za měsíc ji stejně buď prodám, nebo pošlu na převýchovu. Bože. To bude nejdelší měsíc mýho života.

*****

Nevěděla jsem kam mě veze. Říkal, že na převýchově nemají místo, ale nevěřila jsem mu. Nevěřím nikomu. Po 18 minutách jsme dorazili před velký dům. Nijak mě to neuchvátilo. Nesnáším velké domy. Velké domy znamenají hodně místa pro spoustu lidí. Můj otec měl velký dům a nikdy jsem neměla víc jak 5 minut sama pro sebe.

Vjeli jsme do garáže a já následovala toho muže dovnitř. Nic jiného mi nezbývalo. Vyšli jsme schody a přede mnou se objevila chodba, která vedla do obýváku, který byl propojený s kuchyní. Muž se na mě otočil a zamračil se na mé bosé nohy. "Nadělala si mi tady šlápoty," řekl s povzdechem. Povzdechem? Není naštvaný? Můj otec by vyváděl a byla bych aspoň týden bez večeře. Už už jsem se chystala ty šlápoty utřít tou bílou košilí, kterou jsem na sobě stále měla, když zamířil ke mně.

*****

Viděl jsem její reakci. Byla překvapená. Ale nevím z čeho. Asi byla ohromená tou obří sedačkou v obýváku. Nedivím se, taky bych byl. Šel jsem k ní a měl jsem v plánu ji vzít do náruče. Kdyby mi tady nadělala další šlápoty, asi bych to nevzal tak v klidu. Hlavně na tom koberci. Fuj, musela šlápnout do kaluže nafty. Její pohled bych si přál vyfotit. Byla překvapená, zase. Jestli bude furt ze všeho překvapená, tak to asi nezvládnu.

Vyšel jsem schody a zamířil jsem přímo do koupelny. Postavil jsem ji na zem a zadíval se na ni. Byla pěkná. Hubená, ale s ženskými rysy. Ale celkový pohled na ni moc dobrý nebyl. Nevím, co ji to udělali s hlavou, ale měla strašně zacuchané vlasy. Došel jsem k umyvadlu a podíval se do šuplíků po nějakém hřebenu. V minulosti jsem tu měl hodně subinek, takže jsem věřil tomu, že tady nějaké věci zůstaly. A taky že ano. Hřeben jsem našel téměr okamžitě. "Sedni si, musím ti ty vlasy rozčesat." Sedl jsem si na vanu a ona si sedla na zem pode mě. Kdyby se obrátila, byla by to skvělá výška pro to, aby mi vykouřila péro. Měl bych se zkoncentrovat.

Trvalo to dlouho, ale nakonec se mi podařilo ji z toho hnízda, co měla na hlavě, zase udělat vlasy. Všiml jsem si jak byla po celou dobu napjatá. A když jsem se ji jednou dotkl krku, jak ji naskočila husina. Bude to nejspíš ještě tím práškem, co má v sobě. Což znamená, že bude mít ještě naskočené bradavky. Bože, ochraňuj mě. Odložil jsem hřeben a pomohl jsem ji postavit se na nohy. Proč? Netuším. "Vysvleč se," řekl jsem a čekal až začne dělat scény. Ale opak byl pravdou. Ani jsem nemrkl a byla bez oblečení. Dobře, třeba je to se mnou jiné než s ostatními.

Očividně ji vůbec nedělalo problém, když jsem se na ni díval. Nebylo ji to příjemné, to musím uznat, ale nijak se nesnažila zakrývat. Dost mě to překvapilo. "Počkej tu chvíli, dojdu pro ručník," řekl jsem a zapl vodu, aby se napouštěla do vany. Na okamžik jsem zaváhal, jestli je bezpečné ji tady nechat samotnou, ale jelikož šatna byla pár kroků od koupelny, měl jsem nad ní pořád dobrý dohled.