Jeho maličká

6. První orgasmus

Takový polibek jsem ještě nezažil. Měla tak sladké rty, že to snad ani nebylo možné. Nebyl jsem něžný. Nárokoval jsem si ji s každým polibkem. Každý polibek se prohluboval a já ztrácel hlavu. Jestli mi tohle dělala pouze její pusa, moc jsem se těšil na ostatní věci. Přehoupl jsem se přes ni a uvěznil ji pod sebou. Jednu ruku jsem ji vpletl do vlasů a hlavu ji tlačil přímo proti té mé, s cílem vytlačit jakékoli mezery, které by nás mohly dělit od sebe. Druhou rukou jsem ji držel za krkem a palcem na něj kreslil malé kroužky. Jakmile jsem vsunul svůj jazyk do té její pusinky a dotkl jsem se toho jejího, moje tělo explodovalo. Ještě chvíli jsem se doháněl k šílenství, až jsem se nakonec odtáhl. Zhluboka jsem dýchal. Stále jsem ji rukama držel a díval jsem se jí do očí. Byla stejně udýchaná jako já. Z očí jí planul oheň chtíče. Byl jsem rád, že ho tam vidím. Že vím, že si to užívala stejně jako já. Ale pořád byla nemocná. A já jsem ji potřeboval při smyslech, až si ji poprvé vezmu.

*****

Přemýšlela jsem, že se k němu zase přilepím a uvězním ho v polibku. Nikdy jsem nečekala, že by se mi mohlo něco tak strašně líbit. Líbilo se mi, že nebyl něžný. Že si mě nárokoval. Nebylo to agresivní, ale dával mi jasně najevo, co chce. A ač jsem tomu pořád nemohla věřit a nechtěla si takové věci přiznávat, moc se mi to líbilo.

Z našeho momentu a z mých myšlenek nás vytrhlo zvonění jeho telefonu. Nevypadal, že by neměl v plánu to zvednout. I přes můj očividný nesouhlas se zvedl z postele, podíval se kdo volá a odešel z pokoje. Nic moc jsem neslyšela. Ani jsem se nesnažila něco poslouchat. Byla jsem vyčerpaná. Oči se mi samy zavíraly, a i když jsem chtěla na svého pána počkat a znovu ucítit svoje rty na těch jeho, už jsem to dál nevydržela a usnula jsem.

*****

Když jsem se vrátil zpátky do pokoje, koťátko už spalo. Trošku mě mrzelo, že jsem musel náš moment přerušit, ale bylo to jenom k dobru. Navíc jsem ji musel na zítra domluvit hlídání. Už konečně musím do práce a ona se mnou v žádném případě jít nemůže a samotnou ji tu taky nenechám, takže jsem musel sehnat někoho, kdo ji pohlídá za mě. Nejšťastnější bych byl, kdyby mohl Robert, ale ten nemá na hlídání malé holky čas. A tak jsem poprosil svýho podřízenýho Jakuba. Známe se už pár let a je na něj spoleh, tak snad neprovede něco, co by mi mohlo pohled na něj změnit.

*****

Ráno jsem se probudila a byla ještě tma. Můj pán ležel vedle mě s očima otevřenýma a koukal do stropu. Jestli si všiml, že jsem se probudila, nedal to najevo. Zavrtěla jsem se, abych na sebe připoutala pozornost. Pánovi oči se přesunuly na mě a zamyšleně mě pozorovaly. "Měla by si ještě spát," řekl svým drsným ranním hlasem. "Ještě není ani pět hodin. Jestli chceš, dám ti prášek." Už se pro něj natahoval, ale já mu chytla ruku a zadržela ho. A pak jsem si uvědomila. "Omlouvám se pane, nechtěla jsem se vás dotknout," řekla jsem provinile. "Prášek už nechci, děkuji."

Otočila jsem se na druhou stranu a měla jsem v plánu zkusit ještě spát, když znovu promluvil. "Jak se vlastně jmenuješ?" vypadlo z něho. Byla jsem překvapená, vůbec jsem takovou otázku nečekala. "Říkali mi Olivka," pousmála jsem se při myšlence na svojí maminku, "jmenuji se Olivia pane," dodala jsem. Žádné další odpovědi jsem se nedočkala. Pán mi jen stroze oznámil pár věcí. "Jdu dneska znovu do práce. Nemůžu tě brát s sebou, a tak jsem ti zařídil hlídání. Bude tu s tebou jeden z mých podřízených. Ničeho se neboj, nebude po tobě nic chtít, jen dohlídne na to, aby sis nic neudělala a dá ti prášky a jídlo." Nic na to neřeknu. Ani se ode mě odpověď neočekává. Nechci tady cizího chlapa, ale budu to muset přežít. Pán se večer vrátí, a když budu mít štěstí, třeba si zasloužím další jeho polibek.