15. Moje poprvé

1.8K 33 0
                                    

Byl jsem v pokoji dvacet minut. Dvacet minut od momentu, kdy jsem ji políbil na její sladké rty. Dvacet minut od momentu, kdy mě úplně zaskočila. Myslel jsem si, že bude brečet, že bude mít strach, že mě bude nenávidět. Cokoli. Nevím, co ji tak rozhodilo, když viděla hernu, a proč odmítla jít dovnitř, ale po tom všem, jsem čekal nějaké odpovídající emoce. A co udělala ona? Ošetřila mi moje zničené ruce a nabídla mi tykání. Prostě jen tak. Potřeboval jsem se ujistit, že náš vztah subinky a dominanta myslí vážně, a ona mi začne tykat. Opravdu si nemohla vybrat lepší okamžik.

Dvacet minut jsem seděl ve svém velkém křesle a moje myšlenky mě ubíjely. Hlava mi z nich tříštila, jak tak probíhaly jedna za druhou a nenabíraly konce. "Srát na to," ulevil jsem si a přešel ke dveřím od jejího pokoje. Už už jsem chtěl zaklepat, ale uvědomil jsem si, že je to můj dům a v žádném případě nehodlám klepat na žádné moje dveře. Chytil jsem kliku a dveře otevřel. Holčička seděla opřená o čelo postele a četla si. Chvíli jsme na sebe koukali a odhadovali, kdo promluví jako první. Nakonec jsem to byl já. "Neviděla jsi ještě všechny místnosti. Chtěla by sis prohléhnout můj pokoj?" hlavou jsem kývl směrem k zavřeným dveřím.

"Ráda, pane," zabouchla knížku a zvedla se. Měl jsem chuť ji říct, že s tím souhlasím. Že souhlasím s tím, aby mi tykala. Moc se toho vlastně ani nezmění, že? Teď na to však nebyl správný čas, a tak jsem to nechal být. Prošla kolem mě a zamířila k mému pokoji. Do nosu mě uhodila její vůně. Celou cestu chodbou jsem ji propaloval očima, které sjížděly přes celé její tělo. Pořád jsem myslel na tu hernu. Chci ji tam. Chci ji vidět přivázanou, křičící moje jméno. Chci vidět chtíč v jejích očích a chci pocítit její bezmoc. Já ji tam dostanu. Jen to bude chtít trošku času. A ta nikoho nezabije, dokonce ani mě ne.

Zastavila se a já od ní odlepil oči. Znovu jsem se porozhlédnul po svém pokoji. Byl tak dvakrát větší než ten její. Měl jsem velkou mramorovou koupelnu s velkou vanou a prosklenou sprchou a obrovskou šatnu plnou různého typu oblečení. Moje černá ložnice oba pokoje propojovala. Největší chloubou celé místnosti byla obrovská postel z betelného dřeva. Naproti ní stála knihovna a kožené křeslo. Výhled z okna se nedal srovnat s žádným jiným v tomto domě. V duchu jsem se usmál; pán domu má nejlepší pokoj.

"Máte to tu strašně velké, pane," otočila se na mě. "Máš," díval jsem se ji do očí. "Prosím?" nechápala. "Máš," přejel jsem jí prstem po ruce. "Máš to tu strašně velké, pane," zašeptala. Bylo to tak strašně sexy. Už jenom její hlas mě dokázal tak nastartovat, že bych k vyvrcholení pomalu nepotřeboval ani žádnou kundu. "Líbí se ti můj pokoj, maličká?" řekl jsem s výzvou. "Na mě je moc velký, ale jinak se mi líbí," pokývala hlavou.

Přešel jsem k balkonu a vyhlédl z okna. Sakra. "Musím schovat auto do garáže, v noci má být špatné počasí," zaklel jsem a bez dalších keců jsem seběhl schody dolů. Slyšel jsem její kroky, které šly za mnou, ale nevěnoval jsem jim moc pozornosti. Během parkování mě napadlo, že bych si mohl pořídit nové auto. Tohohle staříka jsem měl přes pět let a zasloužil bych si nějakou změnu. To abych si začal psát věci, které chci komu pořídit, proběhlo mi hlavou, začínám se v tom ztrácet.

Vyšel jsem z garáže a pohlédl jsem na svůj nový dům. Byl jsem z něho nadšený. Jsem milovníkem velkého prostoru, takže tohle je něco pro mě. Obrovské vzdušné místnosti, velká zahrada a kolem nikdo nikde. Co víc si přát? Velká místa měla spoustu výhod. Nemusel jsem omezovat počet hostů, jen kvůli malému prostoru. Je tu spoustu možností a míst, kde bych mohl svou subinku pořádně unavit. Prostě sen. Zamířil jsem na terasu a rukou přejel po velkém stole. Kousek od něj stál velký gril, který bude v létě puštěný téměř pořád. Vyskočil jsem na stůl a trošku se na něm zhoupl. Zátěžová zkouška prošla, teď jen aby se udělalo hezky a vytáhnu ji i ven. Někdy jsem nechápal, kde se ve mě bere tolik perverzních myšlenek, ale ospravedlňoval jsem si to tím, že jsem už dlouho nešoustal. A to se na mě nepěkně projevovalo.

Jeho maličkáKde žijí příběhy. Začni objevovat