I přes zákaz ho miluju

19.

Ráno jsem se probudila. A hned mi hlavou proletlo mnoho myšlenek. Byl to jen sen? Je opravdu zpátky?

A to se dá zjistit jen jedním způsobem.
Vyběhla jsem z pokoje a vešla do Patricova.
Uviděla jsem neustlanou postel, otevřený kytarový obal ve, kterém nebyla kytara a pohazené oblečení po pokoji.

Není tu ani 24 hodin a už dokázal udělat tak velký bordel.

Vešla jsem do kuchyně a uviděla jsem tam všechny tři. Seděli u jídelního stolu a nejspíše si o něčem povidali.

,,Dobrý ráno" řekla jsem jim a dala tátovi pusu na líčko. A začala jsem si připravovat lupínky s mlékem.

,,Dobrý Kat.....No já vas opustim musím na naši schůzku babiček" zaslechla jsem babičku.

,,No já bych si měl najít nějakou práci takže vás taky opustím" řekl Patric. A jak si ho pamatuji nenáviděl práci, ale i lidi se můžou měnit.

Teď jsem v kuchyni zůstala jen já a táta.

,,Na jak dlouho si myslíš, že přijel?" Zeptala jsem se táty

,,Doufám, že na hodně dlouho" odpověděl mi.
Už jednou se vrátil, ale po týdnu zase odjel, protože kapela mu přišla důležitější.
☆★☆

Teď sedím u Johna na gauči společně s Kie a Sarah. A kluci jsou v kuchyni.

Celou dobu co se holky koukaly do mobilů. Já se dívala dozdi před sebou.

Mám jim říct o Patricovi? A nebo raději ne? Co si pamatuji JJe,Johna  a Popa moc nemusel jako většina mojí rodiny Teda kromě Popa. 
Vlastně proč bych jim to nemusela říkat? Mam jen strach, že když jim to řeknu Patric zase zmizí.

Kie už jsem o něm něco vyprávěla. Ale i tak mám strach. 
Tak já jim to řeknu buď teď a nebo nikdy....A.....nebo raději ne....Přeci jen Sarah ho moc nezná....Kie ho moc nezná...

,,Nechcete jít na loď?" Vyřešil mě z přemýšlení Johnuv hlas.

,,No jasně!" Vykřikla Sarah a rychle vstala z gauče.

Vzali jsme všechny potřebné věci na loď a v,razili jsme.
☆★☆

Seděla jsem na přidž lodi...a jen tak přemýšlela.
Ostatní byli vzadu a dělali tam různé blbosti.

,,Děje se něco?  Zeptal se mě Pope, který si ke mně přisedl a podal mi pivo.

,,Ne..." řekla jsem a podívala se na něho.

,,Kat znám tě hodně dlouho a poznám kdy se něco děje"

,,Bracha se vrátil" řekla jsem

,,Nevím co ti na to mám říct" jen jsem ho objala. Protože jsem to teď potřebovala.

Pomalu jsem se od něj oddalovala když jsme si začali zírat do očí. A zase se k sobě přibližovat. Naše rty se trochu dotkly a pak se spojily.

Však po chvilce jsme se hned odělili.
Jen jsme si tupě zírali do očí. A nakonec jsem se zvedla a šla ostatníma.