A znovu ten Snape

14. Kapitola

25. Prosinec

Harry se probudil do mrazivého dne. Teplota byla pod nulou, studených vítr a sněhová vánice, značili dvacátý pátý prosinec.

Obléknul se do čistě černého outfitu, který se rozhodnul mít slavnostnější po stylu rodu Snape. Severus se v bytě nenacházel, ale na stole na Harryho čekal dárek.
Byla to malinká krabička. Otevřel ji. V tmavě zeleném mini polštářku se nacházel stříbrný klíč na provázku.
Nikde nebylo nic napsané, vysvětlené. Prostě jen klíč.
Harry zmaten hleděl na dárek. Raději jej schoval do kapsy a odešel najít studenty, kteří zůstali ve škole.

Ve velké síni probíhala snídaně. Harry se bavil od začátku až dokonce. Brumbál vypadal jako přerostlý skřítek, který si spletl místnost i čas. Hermiona zase okřikovala chlapce z její koleje, jelikož si dělali legraci kde byla v noci. Minerva jen vše v tichosti pozorovala, Harry raději ujídal jídlo. Kdo tu však chyběl. Opět.. byl Severus. Každý rok na Vánoce zmizí a nevrátí se dříve, než začne školní rok. A tak Harry zůstává sám v Bradavicích. Což má samozřejmě i značně velké výhody.

A tento rok, to mělo mít výhody větší, než si kdokoliv dokázal představit. Do síně totiž vcházela půvabná zrzavá dívka ve svetru s G. Jakoby celý stůl utichl, hleděl Harry jen na dívku a sledoval každičký její ladný krok. Přemýšlel jaké by to bylo mít ji v náručí. Políbit ji se vší vášní.

Celou dobu jej sledoval Severus, který postával u dveří a užíval si sledování svého syna. Co však Severuse zarazilo, byl smích a radost, kterou na svém synovi viděl. Tu totiž Severus v Harryho blízkosti nezažil. Když Ginny dosedla a Harry vypadal, jakoby to s nim mělo snad seknout, odešel Severus plnit své úkoly mimo bradavice.

Harry se po snídani odebral s Hermionou do knihovny, kde spolu rozebírali Draca, Pansy a v neposlední řadě Ginny.

" Harry, prostě ji řekni, že ji miluješ."

"Ale já ji nemiluji, jen mě fyzicky přitahuje. Vím , vím moc dobře, koho miluji."

Obočí dívky s kudrnatými vlasy se sesunulo níže a blíže k sobě. Raději odešla hledat knihu, ze které by mohla studovat.

Harry mezitím jen koumal klíč.

" Harry, co to máš?"

" Dostal jsem to jako dárek. Ale nic tam není psáno. Nevím od čeho je."

Hleděli na klíč několik  dlouhých minut.

"Harry! Severus ti dal klíč od rodinného sídla! Podívej! Vidíš tady tu značku? To je znak vašeho rodu. Harry, on ti dal domov. Domov mimo Bradavice!"

Očka se mu rozzářila. Opravdu ten znak znal. Viděl ho už několikrát. Srdce vynechalo několik úderu. Nikdy domov neměl. A teď po tolika letech, ho dostal. Jen tak. Cítil radost, ale smutek zároveň. Měl pocit, že si to nezasloužil. Jakoby snad musel mít všechno zasloužené. Bylo to zvláštní.

Dopoledne a odpoledne uteklo jako voda, Hermiona odešla na svoji kolej, za svými spolužáky a Harry zůstal opět sám. Přesunul se do komnaty nejvyšší komnaty. Byl tam již mnoho hodin, když se někdo přidal.

Uslyšel kroky. Zrovna se sprchoval. Vypnul vodu, kolem těla hodil ručník a šel se podívat, kdo se dostal do komnaty, během jeho přítomnosti. Podíval se na dvě křesla. Zamračil se. Hledal člověka, který se měl v místnosti nacházet. Když nikoho neviděl, odešel si nalít kávu. V tu chvíli ho uslyšel.

" Nepij kávu v tak ranném věku."

" Tati?"

Severus postával v rohu a pozoroval celou dobu svého syna. Všiml si, že je značně vyhublý a už dosti vysoký. Vyrostl. Kývnul a usadil se do křesla.

" Oblékni se. Musíme někam zajít."