A znovu ten Snape

16.kapitola

27. Prosince

Všichni se vrátili do Bradavic jen Harry poklízel sídlo. Čekal na Severuse, který mu slíbil, že s ním stráví zbytek vánočních prázdnin. Jenže čekal už dlouho. Bylo osm hodin večer a Severus nikde.

Harry svého otce často "nenáviděl", ale v hloubce  duše věděl, že to je láska a strach, ne nenávist.
Čekal a čekal. Sněžilo, mrzlo. Díval se na rodinný rodokmen a náhle si všiml něčeho, co poprvé neviděl.
Jména stále žijících členů rodiny byla černá, avšak mrtvých červená. Pohledem projel celý rodokmen. Narazil na sebe a na Severuse. Rozdíl mezi těmito jmény byl znatelný více, než mezi ostatními. Severusovo jméno mělo tmavě zelenou barvu.

Nechápající Harry zašel do knihovny a do noci hledal v knihách vysvětlení. A pak jej našel.

" Černá barva je barvou živých, jsou to potomci rodu, kteří jsou stále naživu naopak černá barva je barvou potomků, kteří již nejsou mezi živými kouzelníky. Platí to však pouze u čistokrevné linie rodu. Pokud někdo není čistokrevný, jeho barva během života je shodná s barvou čistokrevných, pokud však umřel či umírá, barva se mění od červené až po rudou. Čím více je tmavší, tím více se blíží potomek smrti."

Harry sledoval jméno jeho otce a text před sebou. Červená barva se měnila pomalu ale jistě v rudou. Zaklapnul knihu a odešel pryč.

...

Bradavice

" Brumbále musíme mu pomoci! Nemůžeme jej nechat trpět!"

" Minevro uklidněte se. Severus bude v pořádku. Poppy se o něj postará."

Minerva hleděla na muže, který ji dokázal pít krev, ale byl jejím nejlepším tajným kamarádem, vždyť kdo jiný by to mohl být než Severus. Ležel před ni otráven. Nikdo nechápal, jak mohl být otráven a kým. Teď však Severus umíral a Minerva to věděla. Malém by ani nepomyslila na Harryho, kdyby nezahlédla na Severusově hábitu černý vlas, ale ne dostatečně dlouhý na to, aby mu patřil.
Sotva se otočila, aby připomněla řediteli Harryho, uviděla onono mladíka stát ve dveřích. Stál tam a hleděl na svého umírajícího otce.

Severus byl při vědomí a jediné co zašeptal bylo poslední jeho přání.

" Ať mi tak nevidí dlouho."

Minerva pocítila jak se ji její oči zalévají a slzy neposlušně stékají pryč.  Odvedla Harryho z ošetřovny. Usadili se společně na lavičce, kde Harry padnul své profesorce do náruče a s pláčem se vyrovnával smrti svého otce.
Mezitím profesorka nasadila zpět přísnou tvář a všechny studenty, kteří chtěli znát odpovědi poslala na jejich koleje.

Ten večer, umřel profesor lektvarů, špeh, otec a kmotr.  Harry se vracel domů v pozdních hodinách. Jméno jeho otce už získalo barvu stejnou, jako všech ostatních mrtvých členů rodu. Zbyl pouze Harry.

A ten den se z Harryho stal Lord Snape.  A to znamenalo také zodpovědnost, kterou se mladý muž musel naučit.

Draco Malfoy postával před hrobem svého kmotra. Hleděl na hrob a přemýšlel, kdo byl vrahem. Přemýšlel, jak moc pro něho znamenal a hleděl na postavu mladého muže, který stál před ním.
Co si Draco moc dobře uvědomoval bylo to, že nepřišel jen o kmotra, ale o svého nejlepšího kamaráda. Teď tu před ním stál někdo jiný. Někdo kdo se mohl stát nejlepším kamarádem Draca Malfoye. Ale ne kdo jím byl.