Při vánoční večeři jsme s Brooklynem oznámili že budeme mít miminko. Victoria a David byli nadšení, Romeo byl trochu zaskočený a Harper s Cruzem to vzali dobře. Zato moji rodiče moc ne ... Prý jsem si zkazila celej život, mýt dítě v 19 letech. Možná to byla pravda, neměla jsem kariéru a moje práce taky není nic moc od té doby co jsem otěhotněla.
Kdyby jsme se s Brooklynem rozešli nebo se nedej bože něco stalo, budu ztracená .Kromě bytu nebudu mýt nic. Ale teď nebudu přemýšlet nad tím co by se mohlo stát ale jaké je to teď. ...
**
"Brooklyne, jsem těhotná, ne nemocná, klidně běž uvidíme se ve čtyři" řekla jsem po dlouhém rozhodování jestli má jít Brooklyn na trénink nebo ne. "Dobře ale kdyby něco tak hned zavolej jo ?" . "Jasně že jo, běž už nebo přijdeš pozdě" řekla jsem a dala jsem mu pusu na tvář." Popadl tašku a šel ke dveřím. "Ahoj uvidíme se ve čtyři." řekl a zabouchl dveře.
Jsem v druhém měsíci a Brooklyn se pořád bojí. Za tu dobu se toho docela dost stalo. Každou středu chodíme k Victorii a Davidovi na oběd.
Zato moji rodiče se od té doby neozvali.Žadné hovory, ani esemesky, prostě žádný kontakt. Jako bych nikdy neexistovala. Strašně mě to mrzí.Myslela jsem že budeme taková velká sťastná rodina . Moje plány moc nevyšly.
Uplynula půl hodina a už jsem se nudila. Zavolala jsem Chloe. Je to divné ale za tu dobu jsme se hodně zblížili . Voláme si každý den a scházíme se obden.
Povídali jsme si snad asi půl hodiny. A domluvili jsme se že se sejdeme zítra v nákupním centru. Chtěla jsem se dnes setkat se Sarah ale šli dnes s Harrym na kontrolu k doktorovi.Nezbývalo mi teda nic jiného než zůstat doma sama.
Zkoukla jsem jeden film a pak jsem šla připravit něco k jídlu protože jsem věděla že až Brooklyn přijde bude mít hlad. Zadělala jsem těsto na domácí chléb a nechala jsem ho chvíli nakynout. Potom jsem ho dala do trouby a nechala péct.
Když byl upečený, nechala jsem do vychladnout. Když jsem začala krájet chleba, bylo už skoro půl páté. Myslela jsem si že se jen zdržel někde na cestě ale když už bylo čtvrt na šest začala jsem se bát.
Volala jsem mu, psala, nechávala vzkazy ale na nic neodpověděl. Útěchou pro mě aspoň bylo že se mi zobrazilo že si to aspoň přečetl. Plynuli hodiny a já začínala být čím dál víc vystrašená a vynervovaná. Měl ode mě snad 40 nepřijatých hovorů a snad milion vzkazů.
Kolem jedenácté jsem to vzdala a chtěla jsem volat do nemocnice. Nakonec jsem tam nezavolala a znova jsem mu psala. Čekala jsem ještě půl hodiny ale odpověď nepřišla. Šla jsem si pomalu lehnout a doufala jsem že než usnu otevřou se dveře a on bude stát v nich. Celý a nezraněný ...
Kolem půlnoci mě probudila ostrá bolest do břicha. Bolestí jsem se posadila a snažila jsem se vedle sebe nahmatat Brooklyna ale nebyl tam. "Brooklyne ?"zkusila jsem to znovu ale bez odpovědi.
Odkryla jsem peřinu a prostěradlo bylo celé od krve. " To ne !!!!!! " Vykřikla jsem. Okamžitě jsem se dala do pláče, nevěděla jsem co mám dělat. Nakonec jsem zavolala sanitku.
...............................................................................................................................................................................
Takže je tu první kapitola druhého dílu. Tenhle díl už nebude tolik jak z pohádky takže se na to připravte....
Nikča*
ČTEŠ
First Hate
Romance(Druhý díl k mé povídce First Love ) „Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poz...
