First Hate

Fajn

     Když jsme vylezli ze sprchy šla jsem se převléknout a Brooklyn někam zmizel. Nevím kam ale když jsem se vrátila do ložnice nebyl tam . "Brooklyne ?"  zavolala jsem. "Tady jsem" šla jsem za hlasem a dorazila jsem do kuchyně. " Máme noviny ?" zeptala jsem se. Uhnul pohledem "Ne nemáme ". " To je divné, chodí každý den."

     Na to už neodpověděl. Nechala jsem to být a šla jsem poklidit nádobí z ložnice. Vzala jsem všechno nádobí, odnesla ho do kuchyně,umyla jsem ho a otevřela jsem koš že vyhodím zbytky ... Ale na vrchu ležely noviny ... Vzala jsem je "Brooklyne neříkal si že ..." podívala jsem se na titulní stranu. V tu chvíli mi srdce vynechalo úder. 

     Byl tam Brooklyn s nějakou holkou .... a-a líbali se !?! Ztuhla jsem,začalo se mi špatně dýchat a motala se mi hlava. Musela jsem se chytnout židle abych nespadla. "Co si říkala zlato ?" . Brooklyn vešel s úsměvem do kuchyně, ale když mě viděl úsměv mu hned povadl.

     "Vysvětlím ti to, já ..". "Jak si mohl ... Já jsem byla doma, sama, milionkrát jsem ti vola a psala, nechala tisíc vzkazů, byla jsem strachy bez sebe a ty... Ty si se cicmal a buh ví co jestě s nějakou nafintěnou blondýnou !" Píchlo mě v bohu a znovu se mi zatočila hlava. Chytla jsem se za břicho a ukápla mi další slza. 

     Já se ještě vůbec divím kde ty slzi beru. Podlomili se mi kolena. Brooklyn se ke mně hned rozeběhl a chtěl mi pomoct . "Nesahej na mě !" odbyla jsem ho. Rychle jsem vstala a odstrčila ho od sebe. "Počkej chci ti to vysvětlit." . "Není co" rozeběhla jsem se do ložnice a zavřela za sebou dveře .

     Zamkla jsem a svezla jsem se po dveřích. "No tak otevři ! Prosím Nikol ! Otevři nebo ty dveře vykopnu ! " lomcoval s dveřmi, kopal do nich ale mě to bylo jedno. Přemýšlela jsem na tím jak mi to mohl udělat, myslela jsem že je se mnou šťastný, to sem pro něj nebyla dost dobrá ? Co jsem dělala špatně ?

     Těch slz co mi teklo po tváři bylo snad milion. Přemýšlela jsem a Brooklyna jsem vůbec nevnímala. Zhluboka jsem se nadechla a konečně odemkla dveře. Koukal na mě jak hromádka neštěstí. "Vysvětlím ti to" . "Nechci nic vysvětlit, nezajímá mě co mezi vámi stalo. Teď chci být sama ..." . "Dobře, tak mi prosím zavolej kdy mám přijít a já ti tovysvětlím" .

     Podíval se mi do očí a já v něch jeho viděla lítost. "Ale já myslela jinak sama ..." když jsem to vyslovila píchlo mě u srdce. "Né, to mi nemůžeš udělat. Prosím ." Přišel ke mně blíž a chytl mou hlavu do jeho dlaní. "Já tě miluju a jen tak neodejdu."

     "Myslel si na to jak mě miluješ ikdyž si strkal jazyk do krku tý blondýně ? Chystal ses mi to vůbec říct ? Protože já myslím že ne ..." . "Nedělej mi to prosím, já tě nechci stratit.Nic to pro mě neznamenalo, měl jsem pár piv a nepřemýšlel jsem. Teď jsi moje všechno..." . "Na to si měl myslet dřív .." řekla jsem a vykroutila se z jeho sevření.

     "Chci teď být sama, musím si to všechno urovnat v hlavě." . Jen kývnul a odešel do ložnice. Měl tam pár svých věcí. Vzal ie je a šel ke dveřím. Pak se ale zastavil a podíval se na mě.Přiběhl ke mmě znovu mi vzal hlavu do dlaní a políbil mě. Tak intenzivně že jsem ho chtěla obejmout a na všechno zapomenout , ale neudělala jsem to. 

     Po tvářích mi tekly slzy a já dostala další slaný  polibek.. Potom mě pohladil po tváři a řekl "Já tě chápu, ale já tě miluju a udělal jsem hloupost. Proto si na tebe počkáma udělám všechno pro to abych tě dostal zpátky..." 

     Stála jsem na místě jako sloup. Brooklyn si vzal svoje věci a odešel. Já jsem tam pořád stála a nemohla jsem uvěřit tomu co jsem udělala. A co udělal on. Vzteky jsem zmuchlala ty noviny a spálila jsem je.

O dva týdny později ....

     Dva týdny. A mně to připadá jako věčnost. Za těch čtrnáct dní jsem schodila přesně osm kilo. Už tehdy jsem byla hubená ale teď jsem opravdu vychrtlá. Nejím, nechodím do práce, nevycházím z bytu, s nikým se nebavím.

     Dnes je to poprvé co vyjdu ven. Byla jsem domluvená s Chloe že se sejdeme v kavárně. Bylo devět hodin a v půl desáté jsme se měly sejít. Moc jsem si s tím nelámala hlavu, buď dorazím v čas, nebo přijdu pozdě.

Šla jsem ke skříni a vybírala jsem si věci. Vzala jsem si černé legíny, bílé tílko a světle hnědý dírkovaný svetr. Upřímně vypadala jsem strašně. Všechno na mně vyselo, bylo mi to velké. Potom jsem šla do koupelny abych ze se udělala člověka ale moc se mi to nedařilo.

     Kruhy pod očima už ani nešly zakrýt a vlasy jsem si nežehlila a nechala jsem si je od přírody vlnité, stejně je to jedno. Opláchla jsem si svůj opuchlý obličej a červené oči od pláče jsem zakryla brýlemi.

     Já vím nosit na konci února brýle je vážně divné. Rychle jsem naházela do kabelky potřebné věci, obula jsem si kozačky a vzalajsem si svůj teplý kabátek. Podívala jsem se z okna a sněžilo. Rozhodla jsem se nakonec i pro pletenou čepici.

     Podívala jsem se do zrcadla a vypadala jsem jak troska. Hodiny ukazovali přesně 9:32. Přijdu pozdě. Vyšla jsem ze dveří a zamkla jsem.Stopla jsem si taxíka a do kavárny jsem dorazila v 9:48. Uviděla jsem Chloe jak netrpělivě čeká u zadního stolu.

     Povzdechla jsem si a vešla jsem do kavárny. Šla jsem rovnou za ní. "Ahoj" přivítala mě. Vyskočila ze židle a obejmula mě. "Ahoj" řekla jsem. "Pane bože, ty si zhubla ! " . "No, moc toho teťkon nesním". Sundala jsem si kabát a taky brýle.

     "Musíš se sebou něco udělat ! Jsi jako kost a kůže, celé dva týdny jsi nebyla venku. Ničí mě se na tebe takhle dívat..." . "Já vím, ale je to pro mě těžký." . Najednou jako by ztuhla. "Co je ?" zeptala jsem se. "Nezačni vyšilovat, ale podívej se za sebe ..."

.....................................................................................................................................................................................................................................................................................

     Chtěla bych moc poděkovat jednomu čkověku který mi napsal moc hezké komentáře k téhle povídce. Určitě ví o koho se jedná ;) Moc moc to pro mě znamená a moc děkuju :3

                                                                                                                             Nikča*