DŮM JISKER A KRVE

V. Modřiny a podlitiny

ČAS dětem utíkal mílovými kroky.

Při jejich sedmých narozeninách je maminka předvedla před svou rodinu, jako právoplatné členy rodiny Almenara. Nesnažila se zakrýt své ohavné činy ani to, že má děti dvě a nejen jedno.

Možná i proto se od té doby Katarina potýkala s mnohými nepřáteli ze strany rodiny. A o rok později to nebylo o moc lepší. Arden ji začal rapidně přerůstat o několik desítek centimetrů a maličkou dívku sledovaly oči všech členů domu.

Nebyla jim dost dobrá, právě proto se ve svých osmi letech opět začala schovávat. Nacházela nové úkryty, protože ne do všech těch starých se vešla a prchala. Utíkala před svým starším bratrancem, který dával jasně najevo, že není vítána.

Byla dívkou v domě šelem, které viděly slabocha, jehož je nutné se zbavit. A tohoto úkolu se chopil o rok starší bratranec Branton, syn strýce Orsona, který svého syna téměř pobízel krutými úsměvy. Strýc na ni sáhnout nesměl.

Do svých devatenácti let věku byla maličká Katarina pod ochranou vlastní maminky. Do té doby jí nesměl ublížit nikdo starší dvaceti let, což se vztahovalo i na strýce, který ji každým pohledem nenáviděl. Proto do této tiché bitvy vstoupil Branton a jeho kamarádi.

Skupinka násilnických chlapců, kteří v dívce viděli rozptýlení. Nebyla pro ně nic jiného než otravná veš, která snižovala úroveň silného rodu Almenara. Rodu, ve kterém tak obyčejná holka neměla šanci uspět.

V to jedno odpoledne opět ležela pod vlastní postelí, ve vlastním pokoji a tiše vzlykala. Nedokázala se bránit ošklivému bratranci a tak se opět rozhodla pro útěk. Arden ji nedokázal bránit, protože velkou část jejich promyšlených útoků neviděl. Jeho na mušce neměli.

Katarina uslyšela kroky a malou rukou si zakryla ústa, aby se neprozradila.

„Myško?" špitl otec, když vstoupil do dětského pokoje a zavřel za sebou dveře. Na první pohled vypadala místnost prázdná, ale muž se tím nenechal odradit.

„Drahoušku," muž si klekl a nahlédl pod postel, jejíž čelo bylo přiražené ke zdi bílé barvy, „copak tady děláš?" zašeptal, když si všiml vlastního potomka ležícího pod postelí. Už dva roky žil spolu s jejich maminkou aniž by spolu mluvili. Tatínek se mamince vyhýbal, ale zůstával s nimi. Její výhružka ho připoutala k ní i přes to, jak strašně ji po tom všem nenáviděl.

„Tady na mě nemůžou," šeptla dívka nazpátek a zamrkala zvlhlými řasami, když upřela červené oči zpět na postelový rošt.

„Kdo tu na tebe nemůže?" zeptal se Elliott a položil se na záda, aby si mohl lehnout vedle svého dítěte, schovaného pod vlastní postelí.

„Branton," hlesla to jediné, co mohla poskytnout jako odpověď. Neměla tušení, jak se jmenují ostatní chlapci, ale bratrance si pamatovala až moc dobře.

„Mohl bych ti nějak pomoct?" zkusil to a prsty jí zlehka pohladil po holé paži. Dívka vedle něj zakroutila hlavou a po spánku jí sklouzly další slzy. Jejího tatínka zabolelo u srdce, i přes to, jak nemohl vystát Suryu, ke svým dětem stále pociťoval náklonnost.

„Kde máš brášku?"

„Šel pro něco dobrého, tvrdil, že pláč bez něčeho sladkýho nestojí za moc." Dívenka se smutně pousmála a obličejem se natočila k tatínkovi. Avšak úsměv jí ze rtů rychle zmizel, když tatínek vykulil oči a ona se proto radši znovu narovnala. Elliott zalapal po dechu.

„To- on ti takhle ublížil, miláčku?" Jeho dceři stekly po tvářích další slzy, ale odpovědi se nedočkal. Nepotřeboval ji. Tatínek se vysoukal zpod postele, obešel ji a klekl si zpět na zem vedle místa, kde ležela jeho osmi letá holčička.

„Pojď ven, miláčku," pobídl ji a pomohl svému dítěti ven. Katarina se postavila před klečícího tatínka a objala ho kolem krku. Drobná ramena se jí roztřásla dalšími slzami. Do pokoje mezi tím vklouzl vyšší Arden s košíkem v náručí a posadil se na postel, zpod které před chvilkou vylezli.

Tatínek odtáhl maličkou Katarinu od sebe a prohlédl si její obličej. Pravou tvář měla zdravou, ale levé oko měla obkreslené tmavými modřinami a líci pod vnějším koutkem měla rozseklou. Nebylo to na šití, ale krev z toho téct musela.

„Donesl jsem ti čokoládičky," nabídl jí chlapec a ruku s figurkou natáhl k ní. Dívka si ji vzala, bleskově zbavila figurku obalu a nacpala si ji do pusy. Zatímco přežvykovala sladkou hmotu, nechala se vysadit na postel vedle bratra, který zpod všech těch dobrot vytáhl dezinfekci, vatové tamponky a béžové náplasti.

„Nevyvy š obvavkem?" zahuhňala dívka přes čokoládu. Arden na nic nečekal, popadl černou fixku a na prostřední čtvereček náplasti nakreslil maličký plamínek. Dívka byla spokojená.

„Nebyl jsem s ní, když ji odchytili," vysvětlil tatínkovi, který mezitím ošetřoval ránu na Katarinině tváři, „ale zastavil jsem je, když ji srazili ze schodů. Branton se tomu jen smál, když narazila do zábradlí a nedokázala se sama zvednout," přiznal posmutnělý chlapec a rozbalil další figurku, aby ji podal svému nenasytnému dvojčeti.

„Maminka o tom neví," dodal po chvilce.

„To je dobře." Elliott si nemyslel, že by tomu Surya zabránila. Byl to boj o nadřazenost, kterému se v rodině nebránilo.

„Bojíš se maminky?" zeptala se Katarina, když si olizovala hřbet ruky od čokolády, do kterého si před chvilkou utřela pusu.

„Bojím se o vás."