Naše moc

Kapitola I.

Byla to temná bouřlivá noc. Obloha byla zatažená černými hustými vodou nasáklými oblaky. Blesky praskaly na obloze jako ohnivé šípy a hromy duněly jako rozzuřené bestie. Vítr zuřivě hučel kolem domů a proháněl se korunami stromů, které se pod jeho sílou klaněli. Skoro se zdálo jako by se snažil svět rozmetat kousky. Do toho všeho se občas ozvalo zděšené vytí vlků nebo syčení sov.

Nejednou se zdálo, že se otevřela brána do pekla a démoni hodovaly na světě jako na piknikové dece. Lidé se schovávali ve svých domovech, pevně se držíc u sebe a modlíc se, aby bouře brzy ustala. Vzdálené řinčení okenních tabulí a vrzání střech bylo jako symfonie hrůzy a děsu.

A uprostřed té bouřlivé běsnící noci se rodil nový život, v domě skrytém na kraji neveliké vesnice.

Žena ležela na posteli, ohromená bolestí z dlouhého porodu a strachem z neutuchajícího zuřivého bouření za okny. Její manžel jí držel ruku a tiše jí šeptal uklidňující slova. Porodní bába, stará žena se zkušenýma rukama, se snažila udržet klid a pomoci ženě při porodu.

Náhle místnosti prozářilo ostré světlo blesku, skoro se zdálo že blesk udeřil do země vedle okna, nebezpečné blízko domu. Energická záře osvětlila temnou siluetu klidně stojící v rohu místnosti a pozorující trojici čekající na příchod nového života.

Byl to mladý muž, jehož obličej byl zahalen do tajemna. Jeho oči zářily jasně, jako by byly samotnými blesky. Když promluvil, jeho hlas byl jako dunění hromu.

"Jaká příhodná noc pro narození dítěte." 

Odlepil se od stěny a přišel k porodní bábě, která už držela v rukou první z dvojčat.

"Co kdyby jste si nechal poznámky pro sebe." Odsekla porodní bába a podala prvorozenou do náruče ženy, která na chvíli při pohledu na své dítě zapomněla, že ji čeká ještě porod druhého dítěte a bolest spjatá s porodem.

"Mary-Ann" Usmála se vyčerpaná a unavená žena a podívala se na svou prvorozenou.

Mladý muž, teď stojící vedle postele, s křivým úsměvem pozoroval ženu a dítě.

"Krásné jméno," Zazněl hromový hlas, když se tvář ženy opět zkřivila bolestí z porodu. "A jak se bude jmenovat vaše druhá dcera?" Medový bas rozptyloval ženu od porodu.

"Maria-aaaa" Její slova zanikla v jejím křiku a když opět popadla dech dokončila svou odpověď. "Bude se jmenovat Maria-Alis" 

Mladý muž se na ni usmál: "Maria-Alis," opakoval, jako by zkoumal zvuk toho jména na svých rtech. "Bude to silná a statečná žena, to vám slibuji."

Porod pokračoval a vzduch byl naplněn výkřiky ženy a zvuky bouře, které se prolínaly jako tajemná symfonie. Když se narodila druhá dcera, všichni v místnosti cítili úlevu a radost z příchodu nového života, porod byl konečně za ženou.

Porodní bába předala i druhou dívku do náruče ženy a ta ji s lehkým unaveným úsměvem políbila na čelo.

"Ahoj Maria-Alis," Šeptal vykřičený hlas ženy. "vítejte na světě, moje děvčata." Pak jako by jí něco došlo zvedla pohled k mladému muži. "Říkal jste, že Maria-Alis bude silná a statečná žena a co Mary-Ann?"

"Mary-Ann?" Zopakoval mladý muž a pohrával si s tím jménem na jazyku. A pak dodal ta osudná slova "Malá Ann patří mě."

"Je to naše dcera! Nemůže vám patřit." Vyštěkl manžel ženy.

Úsměv mladého muže se rozšířil a jasné oči se zaměřily na manžela, skoro jakoby se mu vysmívaly. 

"Proč ne?" Odpověděl klidně. "Jsem démon a říkal jsem že má pomoc bude mít sovou cenu. Ale teď už vás nechám, potřebujete odpočívat." Jakmile hlas domluvil zmizel, zůstal po něm pouze pach síry a kouře.

Manžel a žena se na sebe podívali s hrůzou v očích. Co to provedli? Jak mohla jejich dcera patřit démonovy?

"Co budeme dělat?" Zašeptala žena.

"Doporučuji vám se obrátit na klášter či jinou církevní pomoc a zjistit komu jste svou dceru upsali." Promluvila vážně porodní bába.