Naše moc

Kapitola IX.

A tak plynuli léta, Mary-Ann stárla a byla cvičena v boji. Objevovala moc, kterou měla díky poutu se satanem a zároveň se učila používat exorcistickou magii.

Biskup Oldřich denně dohlížel na její výcvik a klášterní sestry zase dbali na to aby Mary-Ann uměla víc než jen bojovat s démony.

Od mala byla učena že démoni jsou zlo a i když občas měla pochybnosti, biskup Oldřich tyto pochybnosti s přehledem odvrátil, ujistil ji že démoni jsou zlo, které je potřeba vymýtit a jejich milá tvář je jen přetvářkou, aby pak mohli udeřit smrtelnou ránou. 

Během výcviku Mary-Ann dovršila plnoletosti. Pár dní po jejích osmnáctinách se biskup Oldřich rozhodl že teoretické praxe bylo dost a rozhodl se vzít Mary-Ann na skutečné bojiště, na praktickou praxi.

A tak Mary-Ann vyrazila pod dohledem biskupa Oldřicha na boj s jejím prvním démonem.

"Vezmu tě na hřbitov, který je známí tím že tam vstávají mrtví, nějakou dobu ho kvůli mé žádosti neočistili, takže tam bude dost zrůd... tvou prací bude to místo očistit... bohužel se v tamějším mauzoleu nachází portál do pekla, proto je ten hřbitov neustále aktivní, nikomu se zatím tento portál nepodařilo zavřít, je pouze zapečetěný, ten portál však není tvou prací, jde ti o nemrtvé a svěcení půdy." Promluvil biskup zatímco si balili věci.

Mary-Ann přikývla a poslušně následovala biskupa Oldřicha na hřbitov, kde bylo již za soumraku temno. Studený vítr jí procházel až do kostí, ale vnitřní teplo odhodlanosti ji udržovalo v chodu.

Biskup Oldřich si sedl na jednu z laviček a pustil se do čtení knížky, kterou si sebou vzal.

"Dneska je to pouze na tobě děvče." Pokynul jí a přitom nezvedl pohled od knihy. "Hodně štěstí a nenech nemrtvé utéct z tohoto hřbitova - či-li postav okolo hřbitova barikádu."

Mary-Ann přikývla a vydala se splnit pokyn. Postupně po obvodu hřbitova postavila stříbrné kříže s křišťálem ve středu a když okruh dokončila nechala vztyčit bariéru. Pak už nezbývalo nic jiného než započít boj s nemrtvými.

Pomalu se vydala směrem k mauzoleu, kde se mělo nacházet nejvíce nemrtvých. Cítila, jak se kolem ní začíná měnit energie, jak se země pod ní chvěje a větve stromů se hýbou bez větru. Byla připravená na to, co ji čeká a věděla, že je to práce, kterou musí udělat.

Zastavila se u dveří do mauzolea a pozorovala temnotu rozprostírající se po kraji. Najednou se z temnoty začaly vynořovat stíny nemrtvých. 

Jeden... dva... tři... čtyři... pět... šest... se-

Nemělo cenu ztrácet čas počítáním, každou chvílí se vynořovali další a lákala je vůně živého masa. 

Mary-Ann nemarnila tedy dál svůj čas a rychle vytáhla meč. Předtím než se pustila do boje jeho ostří polila svěcenou vodou.

Její pohyby byly rychlé a přesné, díky dlouhému a neúprosnému tréninku.

První useknout hlavu a pak potácející se tělo probodnout. 

Nemrtví byli slabí nepřátelé, ale bylo jich mnoho a bezduše šli za svou kořistí.

Mary-Ann postupovala od Mauzolea a nevšimla si že sešla z cesty.

Dokud ji od dalšího kroku nezarazila ruka obmotávající její kotník. Hlava nestvůry vylézající z pod přikrývky hlíny se blížila s otevřenou tlamou k její noze. Mary-Ann rychle bodla dolu než se do jejího masa nemrtvý stihl zakousnout. 

Použila zbytečně moc síly a nejen že probodla hlavu nemrtvého, ale zaklínila meč do země. Nemrtvá ruka jí stále svírala kotník a bránila v pohybu. A ze stran se k ní mezitím loudali další tři nemrtvý.

Mary-Ann se rozhodla v jediné sekundě, pustila meč a v rychlosti nakreslila do vzduchu tři symboly, ty se od ní začali v rychlosti vzdalovat a nadpřirozenou silou odhodily přibližující se nemrtvé.

Mary-Ann se pokusila vytáhnout meč, ale zdálo se že čím víc se snažila tím pevněji ho zem držela a vtahovala pod svou přikrývku.

Jak že to bylo? Zaklínadlo na vyvolání meče světla? Ah... ano. Třeba se mi podaří ho vyvolat, biskup říkal, že bych toho měla být hodna.

"Ty jenž vládneš mocí oceli,

tvá čepel je symbolem světla.

Kají se před tebou tisíce shrbených.

Přines světlo v podobě zkázy,

volám tě ze stínu,

přijď a vynes rozsudek."

Recitovala slova a cítila jak se jí v ruce zhmotňoval lehký světelný meč. S novou zbraní se opět pustila do boje. Odsekla ruku která jí svírala nohu a pustila se do opět se přibližující trojice nemrtvých.

Po dlouhém boji konečně našla chvíli na to aby mohla vysvětit půdu, sem tam už při boji posypala zem svatou solí, ale to nestačilo. 

Měla provést rituál který vysvětí půdu, alespoň dočasně než ji opět zkazí energie portálu.

Ale instinkty ji radili něco jiného a ona je poslechla.

Zabodla meč do země, zavřela oči a začala recitovat slova, která jí přišli na jazyk.

"Černá země pod mými nohami

Světlo co přináším tě křtí

Ať spánkem věčný spí co spát má

A zbytečně se ze země nebudí"

I přes zavřené oči viděla záblesk, který od meče vyletěl a osvětil půdu, energie vystupující z meče světla pohltila temnou energii v půdě a nahradila ji klidem.

Když Mary-Ann cítila že konečně může otevřít oči stál před ní biskup Oldřich s hrdým úsměvem.

"Gratuluji, nositelko světla." Tituloval ji titulem vyvolávačů meče světla.

Mary-Ann si oddechla bylo po všem, byla to dlouhá noc a vyčerpávající.

Ale nad hřbitovem se teď vznášel klid a jediné co si pohrávalo s větvemi stromů byl ospalí vítr.