Naše moc

Kapitola XVII.

Příštího dne Mary-Ann přistihla Sariela jak seděl v kostelní zahradě u jezírka a zdálo se že nad něčím přemýšlel. Něco v ní ji přimělo přijít k němu a sednout si vedle něj.

"Ahoj," Pozdravila Mary-Ann.

"Ahoj?" Zeptal se Sariel.

"Co tady děláš?" Zeptala se Mary-Ann.

"Sedím?" Nabídl odpověď Sariel.

"Jo, to jsem si všimla. Ale proč jsi tady?" zeptala se znovu Mary-Ann s lehkým úsměvem.

Sariel se na ni podíval a odpověděl: "Přemýšlím. O všem možném, o životě, o smyslu existence, o lásce..."

"To je dost věcí..." Mary-Ann se s těmi slovy zadívala na oblohu nad nimi. "Ale vypadáš sklesle, co tě trápí?"

"Ani mě neznáš, proč bych se ti měl svěřovat?" Namítl Sariel.

"Tak mi dovol tě poznat." Navrhla Mary-Ann.

"Chceš poznat "démona", exorcistko?" Zasmál se Sariel.

"Chci poznat Sariela, ať je čím je?" Pokrčila rameny Mary-Ann.

"A podle toho se pak rozhodnout zda mě sprovodit ze světa, či nikoliv?" Pozvedl obočí.

Mary-Ann sklopila pohled a mírně zčervenala.

Měl pravdu? Nebo už ne?

"Možná, ale nejsem vrah." Promluvila tiše, ale pevně.

"Myslím že jsi, sprovozuješ věci ze světa." Namítl Sariel.

"Pro vyšší dobro..." Namítla ona.

"Pro vyšší dobro." Souhlasil s jakýmsi pohrdáním v hlase.

Na chvíli mezi nimi nastala chvíle ticha, kterou nakonec prolomila Mary-Ann.

"Tak co tě žere?" Zeptala se.

Sariel na chvíli zaváhal, než se rozhodl promluvit: "Stále nevidím důvod proč bych se ti měl svěřovat... nic ve zlém... ale jsi cizí člověk."

Mary-Ann si povzdechla, ale věděla že zelenooký mladík má pravdu.

"Tak budeme mlčet..." Pokrčila rameny. 

Dlouho to nevydržela a po chvíli ticha začala opět mluvit. Tentokrát však o sobě a o tom co ji trápilo.

"Jsem ve vašem světě nová, snažím se ho pochopit, ale moc mi to nejde... jak něco co by mělo být od podstaty zlé může být dobré? Věřím, že všechna stvoření Boha mají v sobě světlo i temnotu... ale démoni by měli být zavrženci Boha, tak proč o tom pochybuju? K tomu ta věc s nespočtem tvorů mezi nebem a zemí, překvapilo mě to... byla jsem vychována v vědomí toho že existují lidé, zvířata, démoni a... andělé..." Při svých slovech se sklesle dívala na hladinu.

"Mary... podívej se na lidi, nejsou také černobílí, jsou šediví. A podle mě je to u démonů stejně... Nejsou jen černobílí, ale šediví..." Pak se usmál a podíval se na ní. "Andělé říkáš jo? Žádného jsem v životě nepotkal."

"Není Vlad něco jako anděl?" Zeptala se zvědavě a zmateně.

"Vlad je succuba" Ušklíbl se Sariel.

"Vlad je démon?" Zeptala se zmateně Mary-Ann. "Myslela jsme..."

Sariel se náhle rozesmál a skočil jí do řeči. "To byla nadsázka, nebo tak něco... prostě jen vtip... Vlad je orlí hybrid... měňavec."

"Takže kříženec orla a člověka? Jeho rodiče..." Mluvila zatímco uvažovala.

"Proboha ne," Zarazil ji Sariel. "Jeho rodiči byli také orlí měňavci."

Náhle je vyrušil cizí smích, oba sebou cukly a otočili se za zvukem. Vlad stál kus od nich a zřejmě je už chvíli pozoroval. 

"Koukám, že mě pomlouváte."

S těmi slovy si sedl na druhou stranu Sariela a hodil mu jednu svou ruku přes ramena.

"Vůbec" Zapíral s úsměvem Sariel.

"Debatujeme o všem možném, o životě, o smyslu existence, o lásce... " Použila Sarielovu výmluvu a ten se rozesmál nad jejími slovy.

"Ne nedebatujete," Zavrtěl Vlad hlavou. "pomlouváte mě, já vás slyšel."

Mary-Ann se zarazila a hleděla na Vlada s nejistotou. Ale potom se rozhodla, že bude otevřená a upřímná.

"Omlouvám se, Vlade. Nechtěla jsem tě pomlouvat, jen jsem se snažila porozumět tomu, co se tu děje," vysvětlila mu.

Vlad se na její slova jen pobaveně zasmál.

"Jen si z nás utahuje." Uklidnil ji Sariel.

"To bych si nikdy nedovolil." Řekl Vlad s hranou zraněností.

Sariel mírně našpulil rty, jakoby uvažoval zda něco říct nebo ne, nakonec pronesl jen jedno slovo: "Jistě..."

"Hej!" Zasmál se Vlad a na chvíli sundal ruku ze Sarielových ramen, jen aby ho do jednoho z nich lehce udeřil, pak svou ruku opět vrátil na místo, kde předtím ležela.

Sariel se na něj podíval s pobaveným výrazem a potom se společně s Mary-Ann začali smát.

V tu chvíli si Mary-Ann vybavila rozhovor se Samaelem, připadalo jí to podobné, ať už byl Samael kdokoliv, nechtěla věřit že by byl ďábel, ale když se nad tím zamyslela, tak proč vlastně ne? Co by to vlastně znamenalo?

Na chvíli se ztratila ve svých myšlenkách a vyrušil ji až Sarielův hlas.

"Vlastně jsem ti chtěl něco ukázat," Mluvil klidně.

"Co?" Zeptala se Mary-Ann nepopírající svou zvědavost.

"Překvapení," Pokrčil rameny. "když ti to řeknu ztratí to efekt." S těmi slovy se zvedl a vstal, natáhl ruku k Mary-Ann. 

Ta ji přijala a vstala také.

"A pro mě žádné překvapení?" Našpulil se Vlad a s hranou dotčeností se díval na Sariela.

"Ne" Prohlásil Sariel jednoduše s úsměvem na rtech.

"O tom si ještě popovídáme." V Vladově hlase zazníval příslib, nebo možná výhružka.

"Možná později." Pokrčil Sariel rameny.