Naše moc

Kapitola XII.

Žena posednutá démonem ležela zkroucená na posteli, oči měla protočené dovnitř, ústa mírně pootevřená.

Kněz, který je dovedl do místnosti stál u dveří, jakoby byl připravený každou chvílí utéct.

Mary-Ann a biskup Oldřich se zájmem přistoupili blíž, oba si ve svých myšlenkách prohlíželi ženu, její nehybné zkroucené tělo, jediný pohyb na jejím těle byl nepatrně se zvedající a klesající hrudní při nádeších.

Pak najednou začala vydávat zvuk podobný křídě skřípající o tabuli, ten zvuk se zdál být z jiného světa. Její tělo začalo nekontrolovaně třást a vydávat podivné škytavé zvuky. Bylo zjevné, že démon v ní má nad tělem nebohé pevný stisk.

"Nevypadá zase tak mocně..." Zamručel biskup Oldřich a otočil se na kněze stojícího u dveří. "Nezdá se natolik silný abyste ho nebili schopni vypudit ho sami, proč tedy marníte naším časem?" Jeho hlas byl podrážděný a nevrlí.

Jelikož se biskup díval na kněze nevšiml si že rty posedlé se zkřivily do posměšného úšklebku, Mary-Ann to však viděla.

"Alespoň to bude pro tebe snazší..." Biskup Oldřich se otočil k Mary-Ann, která pozorovala tvář ženy, která ale už opět nesla vzezření původní, mírně pootevřená ústa.

"Vaše učednice bude provádět rituál očisty?" Vyhrkl najednou zděšeně kněz stojící u dveří a zdálo se že se drží od toho aby se nepokřižoval.

Protočené oči opětovaly pohled Mary-Ann.

"Ano" Pronesl stroze biskup Oldřich a opět se otočil na kněze, který nervózně přešlapoval.

"To není dobrý nápad, obzvlášť pokud to má dělat poprvé!" Trval na svém kněz.

"Je to mé rozhodnutí." Odvětil biskup Oldřich.

"Ale... ale... budete tady že ano? S ní." Koktal kněz.

Jakoby jeho slova popudila biskupa Oldřicha, který náhle pronesl: "Ne, zvládne to sama, ale jestli chcete můžete se dívat." S těmi slovy se otočil k odchodu, než opustil místnost popřál Mary-Ann přes rameno hodně štěstí.

Mary-Ann ho chtěla zastavit, chtěla mu říct, že se jí na tom něco nezdá, ale neudělala to, jelikož byla hypnotizována pohledem těch očí.

Kněz dívce věnoval jeden soucitný pohled než vyšel pryč za biskupem. 

Dveře se zabouchly.

Zdálo se že démon v ženě naslouchal a když si byl jistý že jsou v bezpečí promluvil.

"Poslali nevinou holku aby mě zabila?" Vysmíval se ten skřípající hlas.

Už jen to že démon uměl mluvit hovořilo o jeho síle, ale jak moc byl skutečně silný?

"Nejsem nevinná." Oponovala Mary-Ann, jak mohla být nevinná, když patřila satanovy?

"Oh, takže už jsi poznala mužské tělo?" Vysmíval se jí démon. "Takže jsi vlastně bezmocná malá holka, která nemá ani tu čistotu v sobě."

Mary-Ann jeho slova nevyvracela, přestože ve skutečnosti nespočinula s mužem ani ženou.

"Ne... nepoznala." Zasmál se démon skřípavě, jakoby dokázal číst její myšlenky. "Tak to bychom mohly napravit, škoda že jsem v ženském těle! Ačkoliv to vlastně nevadí!"

Tělo ženy se začalo kroutit víc sugestivně, mohutná ňadra na jejím hrudníku poskakovaly a spoutané ruce se snažili pohladit vystavující se tělo.