Naše moc

Kapitola XVI

Schůze trvala dalších deset nebo dvacet minut, probírala se strategie, hlídky a další věci... Když konverzace opustila téma knihy a přešla spíš do banální úrovně, Mary-Ann se omluvila a vyšla z kuchyně sedla si na kostelní lavici a snažila se zorientovat ve své zmatené hlavě.

Měla tolik otázek a bála se odpovědí na ně, bála se že ty odpovědi převrátí celý její svět a nebo taky ne.

Někde v pozadí zaslechla jeden pár bot, byl to pomalé vrávoravé kroky, ale zaznívala v nich jistota a rozhodnost. Jakoby ten člověk věděl kam jde. Mířil k ní.

"Mary-Ann" Vyrušil ji hlas opata Franceska, muž kterého vídala jen zřídka, muže kterého znala téměř od svého narození. Muže, který ji pokřtil a provedl veškerým svěcením. "Jak se ti daří, zrůdičko?"

Mary-Ann se na něho usmála a odpověděla: "Dobře, Vaše Milosti, jen trochu zmateně. Hlava mi bzučí jak včelí úl. A nevím jak jednat..."

"Copak tě trápí, zrůdičko?" Zeptal se opat a sedl si vedle Mary-Ann. Jeho oči unavené věkem se na ní mile usmívaly.

Mary-Ann si povzdechla a podívala se na opata Franceska. 

"Měla bych zabít každého démona? I kdyby to byl právě démon, který například zachránil dítě před sražením autem? A byl by skutečně temný? Byl by skutečně démonem jen protože je démon?" Zeptala se tiše a dívala se před sebe. "Pochybuju o tom a nevím co je skutečně pravda..."

Opat Francesko tiše přikývl a pohlédl na Mary-Ann s porozuměním v očích. "Mé dítě, svět není černobílý, ať už hovoříme o lidech nebo o démonech. Každá bytost má světlo i temnotu v sobě, a není vždy tak snadné rozlišit mezi tím, co je dobro a co zlo. Nechte své srdce rozhodnout, nechte se vést soucitem a láskou, a nenechte se ovládat strachem a předsudky. Vždyť i tebe, tu co patří samotnému satanovy, si On zvolil za nositelku světla." Pak se usmál. "Na to abych ale odpověděl na tvojí otázku, mám příliš málo informací o tom démonovy i o tom dítěti... buď opatrná a spoléhej se na své vedení od Něho." Při těch slovech se pokřižoval.

"Jenže já neslyším Jeho hlas..." Připustila po chvíli Mary-Ann. "Nikdy jsem ho neslyšela..."

"Věřím, že i když neslyšíš Jeho hlas, neopustil tě." Uklidňoval ji opat Francesko.

"Také doufám," Přikývla Mary-Ann. "co vás sem vlastně přivádí?"

 "Navštívil jsem klášter, chtěl jsem se ujistit jak se ti vede, ale ty jsi tam nebyla, tak jsem od Matky představené zjistil kde jsi a udělal si výlet, je to tu hezké, asi se tu nějakou dobu zdržím." Pokrčil opat rameny.

"Skutečně?" Otočila se na něj s nadšením. "Budu ráda, jsou tu volné pokoje, místnímu farářovy určitě nebude vadit, když se tu na nějaký čas ubytujete." Přítomnost opata jako by ji uklidňovala a dodávala ztracenou jistotu.

Opat se na ni vřele usmál.

"Pojďte seznámím vás." Zvedla se s energií z místa kde seděla a s opatem v zádech zamířila zpátky do kostelní kuchyňky, kde už seděl pouze šedooký muž a farář, jejich konverzace okamžitě utichla, když do místnosti vstoupila Mary-Ann a opat Francesko.

Opat si dva přítomné prohlédl a jeho pohled se na chvíli zarazil na šedookém muži, pak ale okamžitě přešel zpátky k místnímu faráři a opat Francesko se začal omlouvat. "Omlouvám se jestli vás vyrušuji..."

Farář zavrtěl hlavou a skočil mu do řeči. "Ne ne, to je v pořádku, co potřebujete? Mám pocit že sem vás tu ještě neviděl... přistěhoval jste se? Nebo tu jste je na návštěvě?"

"Omluvte mou nezdvořilost, jmenuju se opat Francesko a Mary-Ann byla po narození krátce mou svěřenkyní." Vysvětlil opat. "Tak jsem ji přijel navštívit, doufám že to nevadí... rád bych také požádal o azyl v tomto kostel, pokud vás to příliš neobtěžuje."

Farář se usmál a podal opatovi ruku. "Vítám vás v naší malé komunitě, opate Francesko. Rádi vám poskytneme útočiště." Potřásli si rukou. "A abych nebyl nezdvořilí dovolte mi se představit, farář John. Těší mě, že se k nám připojujete."

"Děkuji za uvítání a poskytnutí příbytku." Poděkoval opat Francesko.

"Není zač," Odpověděl farář John a pak se otočil na Mary-Ann. "exorcistko ubytuješ opata v některém z volných pokojů?"

"Samozřejmě." Přikývla Mary-Ann.

Farář na její slova přikývl a počkal až opat s Mary-Ann odejdou pak se otočil na šedookého muže.

"Co tedy myslíš Eliasy?" Zeptal se farář šedookého muže, Eliase.

Elias se na něj podíval s vážným výrazem. "Jak už jsem říkal, zajdu se zeptat do pekla." S těmi slovy lhostejně pokrčil rameny.

Farář John se na něj s údivem podíval. "Do pekla? Jak si to představuješ? To není žádná legrace, Elias."

Elias ale jen pokrčil rameny a vstal ze židle. "Nemusíš se obávat, mám své způsoby." Poté se otočil a odcházel z kostelní kuchyně.

Farář John zůstal zaražený a zvědavý na to, co Elias má v plánu. Pohlédl směrem, kam Elias zmizel, a poté zamířil ke dveřím kostela, aby si promyslel nad tím, co se děje v jeho komunitě.

Mezitím Mary-Ann doprovodila opata Franceska do jeho pokoje a ujistila se, že má vše, co potřebuje. Opat si sedl na postel a podíval se na ni s důvěrou. "Děkuju ti, Mary-Ann, za tvou pohostinnost a ochranu. Mám takový pocit, že se tady můžu cítit jako doma."

Mary-Ann se usmála a přikývla. "Je mi ctí vás mít tady, vaše milosti. Jsem ráda, že jste se rozhodl tu zůstat."

Opat Francesko se usmál a pokrčil rameny. "Kdo ví, možná mi tady bude možná lépe než v klášteře."

Mary-Ann se už měla k odchodu, když ji zarazil opatův hlas: "Zrůdičko, buď tady opatrná, tohle místo působí klidně, ale i pod svícnem je největší tma..."

Mary-Ann se lehce zamračila, ale na konec jen přikývla a odešla.