Naše moc

Kapitola V

Samael se zastavil a Mary-Ann se na něj otočila s otázkou v očích.

"Dál už to zvládneš sama, banshee." Usmál se Samael a pustil její ruku.

Jeho slova ačkoliv byla milá byla zároveň striktní, bez možnosti volby.

Mary-Ann přikývla a nic nenamítala, měla však jednu otázku, která ji tížila na jazyku.

"Uvidíme se ještě někdy?" Zeptala se a prosebně naklonila hlavu na stranu. Samael se zdál být v jejím věku a bylo to poprvé co někoho svého věku, byť to byla pouze iluze, potkala.

"Určitě," Usmál se Samael. "ale teď už běž." 

Mary-Ann se usmála a předtím než se vydala domů Samaela ještě objala a poděkovala mu.

Ďábel stál na místě a pozoroval jak Mary-Ann běžela  k bráně kláštera a jak si jí všimly klášterní sestry, pak se otočil a zmizel. Pach síry a kouře se v čerstvém vzduchu rychle rozplynul.

Mary-Ann běžela k bráně kláštera s úsměvem na tváři. Byla vděčná za setkání s Samaelem a za jeho pomoc.

"Mary!!" Vykřikla jedna ze sester radostně, byla to sestra Alžběta. Sestra Alžběta byla vždycky plná energie a radosti a momentálně přetékala energií starosti. Vždycky vše prožívala na plno a byla šťastná i za zralé rajčátko.

Mary-Ann se zastavila a pozdravila sestru Alžbětu s radostí. Sestra Alžběta se k ní přiblížila a obejmula ji.

"Kde jsi u všech čertů byla?!" Zanadávala jiná ze sester, která se k Mary-Ann přiblížila, byla to sestra Kateřina. Sestra Kateřina byla vždy striktní, zavázaná svému poselství ve víře a proto bylo až  děsivé když nadávala.

Mary-Ann se na ni však usmála a odpověděla: "Byla jsem venku, šla jsem se projít, bylo to dobrodružství!"

"Šla si se projít?" Opakovala sestra Kateřina a dala si ruce v bok. "Uprostřed noci?"

 "Přes den byste mě nepustili." Malá dívenka nafoukla tváře a zkřížila si ruce na hrudi, nechápala co udělala špatně.

"Mohlo se ti něco stát. Měli jsme o tebe strach." Vyčítala jí sestra Kateřina.

Mary-Ann při těch slovech sklopila pohled a zdálo se, že jí bylo líto že sestry vyděsila.

"Omlouvám se, taky jsem se ztratila, ale Samael mě dovedl domů!" Zašeptala Mary-Ann.

"Samael?" Vyhrkla sestra Kateřina a pokřižovala se, to jméno jí okamžitě připomnělo anděla, který se pokusil uchvátit boží trůn a za to se stal vládcem pekla.

"Určitě to byl hodný kluk." Vyhrkla sestra Alžběta, jakoby se pokusila odvést pozornost od reakce sestry Kateřiny. Mary-Ann na její slova přikývla, pořád byla krapet nesvá z toho že sestry svou výpravou vyděsila.

"Znovu se omlouvám, chtěla jsem jen zažít dobrodružství." Vysvětlovala Mary-Ann a mnula si při tom ruce.

"To je v pořádku, hlavní je že jsi zpátky a že se ti nic nestalo, pojďme domů." Pokynula sestra Alžběta.

"Půjdu to oznámit Matce představené... aby neměla strach."  A s těmi slovy se sestra Kateřina vydala rychlou chůzí do kláštera, sestra Alžběta a Mary-Ann se pomalu vydali za ní a cestou zdravily ostatní sestry, které si při pohledu na malou dívku oddechly úlevou a Mary-Ann se každé sestře omluvila za to že způsobila takový povyk.

Když dorazily zpět do kláštera, byla Matka představená již informována o Mary-Annině návratu. Seděla ve své pracovně a četla modlitební texty. Když dívky vstoupily do místnosti, Matka představená zvedla hlavu a její tvář se rozjasnila úlevou.

"Mary-Ann, jsem ráda, že jsi zpět. Byla jsem velmi znepokojená tvou nepřítomností," promluvila Matka představená a vstala z křesla. Pak se otočila k ostatním sestrám. "Děkuji vám, že jste o ni pečovaly a že jste ji doprovodily zpět."

Sestry přikývly a Matka představená se pak obrátila zpět k Mary-Ann.

"Co se stalo, dítě?" zeptala se Matka představená s obavami v hlase. Mary-Ann rychle vysvětlila, že se ztratila během procházky a potkala Samaela, který jí pomohl najít cestu zpět. Matka představená poslouchala s údivem a zároveň s podezřením.

"Samael? To není obyčejné jméno. Měj se na pozoru, dítě, ne každý, kdo ti pomůže, je dobrým člověkem," varovala ji Matka představená s vážným výrazem. Mary-Ann přikývla, že si to zapamatuje a slíbila, že se už nebude vydávat na dobrodružství uprostřed noci.

Poté byla Mary-Ann odvedena do pokoje, aby si odpočinula a zklidnila se po náročné noci.

Když se okolo oběda probudila ze zvláštního snu, uvědomila si, že setkání se Samaelem bylo něco víc než jen obyčejná dobrodružná výprava. Byla to zkušenost, která ji změnila a nad kterou bude muset přemýšlet. 

Ale teď se potřebovala vrátit k realitě a připravit se na den v klášteře, učení a pomoc sestrám. Ať už Samael byl kýmkoli, zůstával jí v paměti jako zvláštní zážitek, který ji obohatil o novou perspektivu na svět.