Naše moc

Kapitola XIII.

První mise na kterou se vydala úplně sama, bez doprovodu biskupa Oldřicha byla téhož roku v zimě, byl prosinec předvánoční čas a ona sama se vydala na sever země, kde měla dohlížet na tamější temné síly.

Byla ubytována v jednom zdejším kostele v malém městečku. Zdejší farář byl samotářský muž a kromě toho že vykonával Boží práci se moc do dění nezapojoval. 

Na náměstí v jehož rohu kostel stál se nacházelo několik obchodů, kavárna a hospoda. Mary-Ann začala žít stereotypní život, jelikož se zde nic nedělo a zdejší farář ani nechtěl aby mu pomáhal s bohoslužbami. 

Prý ať si hledí své práce a do té jeho se neplete. A tak to taky dělala.

Ale jednoho večera se vše změnilo. Když Mary-Ann seděla u stolu ve své malé ubytovně a četla staré knihy o temných silách, ta knížka nebyla nikterak moc zajímavá, ale moc co ke čtení tu stejně neměla.

"Na exorcistku nějak málo vyhledáváš démony, nemyslíš?" Poznamenal farář když si se svou večeří přisedl ke stolu.

"Co se stalo s tím nemíchejte se do mojí práce a já se nebudu míchat do vaší?" Zeptala se aniž by to doopravdy myslela zle.

"Neodpověděla jsi na mou otázku." Trval na svém farář.

"Já myslela že to bylo konstatování." Ušklíbla se.

"To stále není odpověď." Farář stále trval na svém.

"Žádní aktivní démoni tu nejsou." Pokrčila rameny.

"A co neaktivní? Co prevence před katastrofou?" Ptal se farář a v jeho hlase bylo něco co se chystalo posuzovat její reakci.

"Říká se nehas oheň, když tě nepálí, ale pokud mi nějaké monstrum zkříží cestu zabiju ho." Znovu s jakousi lhostejností pokrčila rameny a v duchu dodala Pokud na to budu mít dost sil, jinak umřu...

Farář se na ni zadíval s něčím, co vypadalo jako uznání a současně i obava.

"Zabila bys každého démona? I kdyby to byl právě démon, který například zachránil dítě před sražením autem?" Farář položil zvláštní otázku.

A Mary-Ann na ni vyhýbavě odpověděla: "Mou prací je boj s temnotou, pokud je temný rozhodně bych ho zabila."

"A byl by skutečně temný? Byl by skutečně démonem jen protože je démon?" Pokračoval v kladení podivných otázek farář.

"Na to jsem se ptala já." Odvětila dívka.

Na její slova se farář usmál.

"Ať je to tak či tak, mou prací je chránit lidi, pokud by byl hrozbou pro lidstvo, což démoni jsou, pak bych ho zabila, nic takového jako hodný démon neexistuje, dobro je jen maska, kterou si čas od času démoni oblečou." Ukončila strojově Mary-Ann, vlastně ani sama nevěděla jestli svým slovům věří, ale byla to odmala učená.

Úsměv z farářovy tváře poklesl, jakoby dívky litoval.

"Si exorcistka." Povzdechl si farář s jakousi lítostí.

"Co jiného bych měla taky být." Odvětila Mary-Ann a i s knihou o temných čárách zamířila do svého pokoje.

Slova faráře jí zůstala v hlavě a nedala jí spát. Cítila, že se něco důležitého stane, něco, co ji přivede na hranici dobra a zla.

Další den se rozhodla prozkoumat okolí kostela a pozorovat lidi, zda nezaslouží její ochranu před temnými silami. Postupovala opatrně, sledovala pohyby a chování každého obyvatele městečka.