Naše moc

Kapitola XXII.

Za okny domku padla tma, den se přelil v noc a černočernou krajinou prosvěcovala okna domku. Vítr si pohrával s větvemi stromů a šedá hustá oblaka zakrývala hvězdnou oblohu. Měsíc přes svůj mračný závoj chabým světlem osvětloval svět.

"Noahu! Judith! Večeře!" Ozval se hlas ženy, matky dětí, Jesicy.

Na hoře se ozval rachot a za nedlouho už bylo slyšet cupitání dětí z patra do přízemí. Děti se v kuchyni objevili současně.

"Co je k večeři?" Zeptala se starší ze sourozenců, Judith.

"Jelení maso." Odpověděla s úsměvem Jesica.

Na stole na talířích leželi fláky čerstvého masa, velké porce a přesto z uloveného zvířete ještě dost zbylo a bylo uchováno v ledničce na další dny, nebo připravené na zpracování.

Děti se rozeběhly ke stolu a po cestě se začali hádat kde kdo bude sedět a jaká porce je čí.

Zpočátku se to zdálo jako běžné hašteření a tak Jesica nezasahovala a chtěla je nechat si to vyřešit. Na chvíli se otočila k oknu a během té chvíle se hašteření přeměnilo v ostrou hádku v níž vlastně už ani nešlo o jídlo.

Noah se po krutých slovech své sestry přeměnil na svou démoní podobu, jeho sestra nezůstala pozadu a během chvíle jí ze zad vyrazili netopýří křídla, končetiny se protáhly, kůže zšedla, oči zčernaly a zuby zostřily.

Když se po sobě děti vrhly byla to pro jejich matku poslední kapka, také se proměnila a odtrhla děti od sebe nelidskou silo.

Děti však po sobě stále syčeli a natahovaly ruce jeden po druhém.

"DOST!" Vyštěkla a držela děti ve vzduchu zezadu za krk jako kočky.

"Snažila jsem se vás naučit zacházet s vaší mocí, ne používat ji pro svou výhodu ve sporu," řekla Jesica tiše a smutně.

Děti se zarazily, když slyšely smutek v matčině hlasu. Pomalu se začaly uklidňovat a postupně se vracely zpět do lidské podoby. Matka je pomalu spustila na zem a objala je.

"Omlouvám se, mami," šeptal Noah a přitiskl se k matce.

"Je mi líto, že jsem ztratila kontrolu nad sebou," dodala Judith s omluvným výrazem ve tváři.

Jesica je pohladila po vlasech a usmála se na ně.

"Víte, že máte jedinečné schopnosti, ale je důležité se naučit je používat s rozvahou a respektem k ostatním. Síla mocného se může stát prokletím, pokud není používána správně," vysvětlila jim.

Děti přikývly a slíbily, že se pokusí být opatrnější a zodpovědnější.

"Tak pojďme večeřet." Usmála se Jesica

A tak usedly ke stolu netušíc, že po nedaleké silnici právě projížděla tři auta plná exorcistů, kteří výbuch démoní energie zpozorovali a proto odbočili z cesty po které jeli.

Netrvalo to dlouho a od večeře je vyrušilo hlasité zaklepání na dveře a pak zařinčení zvonku.

Jesica se zamračila a vydala se ke dveřím, kdo je mohl rušit v tuto hodinu? Stalo se něco?

 Opatrně otevřela dveře a zpozorovala muže ve středním věku.

"Biskup Oldřich" Představil se muž. "Chci se jen ujistit že jste v pořádku, naše senzibilka vycítila výboj démoní energie, nevšimla jste si něčeho divného?"

Senzibilka stojící za biskupem se do rozhovoru vložila. "Sem si jistá že to vyšlo z vašeho domu, pusťte nás dovnitř a my vám pomůžeme, nemusíte se bát... ochráníme vás i vaši rodinu před zlovolnými silami."