Kuroshitsuji FanStory

Jak to všechno začalo..

Bylo pozdě odpoledne. Stmívalo se až děsivým způsobem rychle. Koutkem oka jsem uviděl stín,který jakoby padl za rohem. Moje zvědavost neznala meze a vydala se za stínem. Ten však náhle zmizel. Najednou jsem ztratil vědomí. Probudil jsem se v temné budově na pohovce s hedvábným potahem. Podíval jsem se nad sebe a nestačil jsem popadnout dech na výkřik,když v tom ta tajemná postava na mě spadla a zakryla mě pusu rukou. Nemohl jsem křičet. Nemohl jsem vskutku nic. Když už postava viděla,že sotva popadám dech a moje barva kůže zatraceně zbledla. Pomalu stahovala svou ruku z mé pusy. Zašeptal jsem.. "Co jste zač?" Odpověď mi byla zodpovězena zcela okamžitě bez náznaku zaváhání. "Jsem tvoje záchrana a zároveň tě jednou zabiju." V té tmě bylo trošku vidět,jak se dotyčná osoba sobecky zasmála."Proč bys mě zabíjel?" .."Protože pokuď tě teď zachráním a ty provedeš jistou pomstu..Budu moc tě zbavit tvé sladké duše." Lusknul a já se objevil přivázaný na stole a kolem mě stálo až moc lidí.Najednou jsem dostal tržnou a surovou ránu nožem do břicha. Nemohl jsem vydat hlásku,protože jsem měl cosi v puse a to se začalo hýbat a ten co to vlastnil začal povzdychovat. V hlouby duše jsem prosil toho,co mi řekl o záchraně,aby mě tedy zachránil. Práskli dveře a slyšel jsem jekot. V tu chvilku mi cosi začlo brutálně pálit na levé straně zad dolejc. Někdo mě stihl cosi vypálit a poté na mě vystříkla krev a on už nebyl. Někdo mě posadil. Byl stejně oblečen jako tamten předtím. Tekly mě slzy. Byl jsem znevýhodněn,protože jsem se nemohl hýbat. On mě zachránil tak,jak mi řekl. Ale vše jsem ještě nevěděl. Položil na moje pravé oko svoji levou ruku a najednou jsem cosi nepříjemného ucítil v oku a moje oko vyronilo krvavou slzu. Utřel jsem si ji a pozoroval ji. "To,co se stalo vašim rodičům,je mi vskutku líto.."Odloží svoji ruku z mého oka a dá si ji na srdce. Já se neovládnu a začnu brečet pod tlakem,v kterým právě jsem. On mi jen utře slzy a pokloní se mi stále s rukou na srdci a se stejným chladným šarmem." "Odteď jste můj pán a já vás budu do vašeho konce pomsty doprovázet" Nemohl jsem se usmát. Nesnášel jsem úsměv od toho dne,co jsem přišel o rodinu a domov. Odtrhl jsem pohled a bolestně jsem mu odpověděl. "Tak dobrá. Ale já sám nevím,kdo je ten,na kterém mám provést tu pomstu" On se ďábelsky opět pousmál a vzal mě do náruče a doslova proskočil oknem a já mezitím omdlel.