Kuroshitsuji FanStory

Konečně odjíždí..

Jenže to teta nevěděla,že když na mě skočila,tak mi natrhla tržnou ránu na břichu. Začalo mi to dost krvácet a já to ani nevnímal. Jen mě to dost táhlo. Ale to už předtím dělaly i ty stehy. Sebastian ucítil mou krev,po které se démoni nedokážou ovládat a rozzářili se mu oči. Věděl jsem,že je něco špatně. A tak jsem řekl tetě,jestli by na chvilku neopustila místnost. Ta ochotně odešla v nechápavosti v tváři a já se snažil vyřešit Sebastianovu situaci. "S..Sebastiane? Jsi v pořádku?".. Podiva se na mě a olízne si rty a jakoby mu kámen na hlavu někdo hodil,když tu najednou se oklepe a nahodí úsměv a barva očí se mu srovná. "Ano?,mladý pane?" "Co..Co to s tebou sakra bylo?" Sebastian se podíval na prostěradlo,které nasávalo krev a rychle popadl nový obvaz,ošetřil ho a začal obvazovat. "Málem jsem se neovládl. My jiní lidé to máme těžký s ovládáním,když prahneme jen po duších a sladké krvi" Vcelku mě vyděsil a tak jsem se snažil zvednout a měl jsem chuť utéct,jenže to uz stihl vyměnit vše od krve za čisté a převlíkl mě děsivou nevysvětlitelnou rychlostí. Neměl jsem šanci ani zareagovat. Položil mě znovu do postele a s krvavými věcmi odcházel do prádelny a stačil Madam Red pozvat zpět do meho pokoje. Přišla a nestačila se divit,proč Sebastian odešel. "Tetičko. Jsem mile rád,že vidím po dlouhé době někoho z mé už pár členné rodiny" prohodí smutně a chce si lépe lehnout,ale nemůže. "Cieli. Ty víš jak mi to je moc líto. Ty jsi můj nejdražší a nejoblíbenější synovec,kterého mám. A tvoje krásné tvářicky by si neměli dělat smutné rysy" jde k němu a obejme ho. Sebastian se vrací zpět do místnosti a jde oznámit příjezd kočáru Madam Red. "Omlouvám se za vyrušení,ale Váš kočár už stojí před panstvím a čeká na vás" "Dobrá tedy,tak já už půjdu a ty se mi Cielku brzy vyleč!Pápá. A nashledanou" teta odchází a Sebastian ji doprovází.