Povídky o ničem a o všem

magický most

Pro všechny ostatní to byl jenom most, ale pro ně to byl způsob, jak znovu ožít. Ani jeden z nich neměl doma moc dobré vztahy. Když se bavil se svou rodinou, tak se to nedalo ani nazvat bavení, bylo to jenom řvaní a nadávky ze strany jeho blízké rodiny. Na druhou stranu on se se svou rodinou ani nebavil, sice spolu žili, ale ani se nepozdravili nic. Opravdu to nebyly moc dobré podmínky pro vyrůstání a žití. Oba se chtěli nějak odreagovat a změnit myšlenky, a tak se chodili procházet. Nezáleželo, kdy to bylo ale často tyhle procházky trvaly několik hodin jen proto, aby se nemuseli vracet domů tak brzo. Tak nějak probíhal jejich den, ráno vstali tak brzo aby se nepotkali s ostatními a šli do školy, ze školy se vrátili jeden do tichého domu a druhý do domu plného nadávek. Domů přišli ale jenom aby si tam nechali věci, vzali věci, co si běžně berou na procházku a zase se vypařili. Takhle to probíhalo skoro každý den, stejná rutina jenom do dne, kdy jeden začal vídávat druhého. Ze začátku kolem sebe ani neprocházeli, to se ale po nějaké době začalo měnit. Jejich cesta se poprvé zkřížila na mostě, každý šel na druhou stranu a jenom se na sebe slabě usmáli. Další dny to bylo stejné, potkání na mostě a úsměv. Dokonce si oba začali dávat pozor, aby byli v tu dobu u mostu. V jeden den se ale něco změnilo, jeden z nich seděl na kraji mostu a houpal nohama. Byl podivně překvapen a přemýšlel jak to, že si tam sednul. Další den zase seděl na kraji a on se rozhodl, že si přisedne, sedl si tak metr vedle něj, ale ani jeden z nich neměl v plánu začínat konverzaci. Jen tam tak potichu seděli a dívali se ten nádherný výhled.

Po týdnu nastala další změna, jeden si vzal totiž skicák a kreslil si přírodu okolo sebe. Měl vedle sebe chlapce, který neměl ani ponětí, že na ostatních stranách je nakreslen i on. V téhle době začínali mít běžné rozhovory, ale nic moc konkrétního. Takhle tam mohli prosedět několik hodin a oběma to bylo jedno. Další setkání už měli oba něco, jeden skicák a druhý knihu. Většinou jeden z nich donesl deku s druhý vzal nějaké jídlo, dalo by se říct, že se střídali.

Uběhl měsíc a už byli kamarádi, smáli se spolu, poslouchali písničky ale i klidně seděli a užívali si ticha. Bylo jim dobře, nemuseli nad ničím přemýšlet a užívali si přítomnost toho druhého. Dny rychle ubíhali a oni stále každý den seděli na mostě, opírali se o sebe zády, tak že se každý díval na jinou stranu.

Konečně přišel čas, kdy se rozhodli se vzájemně svěřit co se děje u nich doma. Samozřejmě, že byli vzájemně chápaví a snažili si navzájem pomoct. Stávali se nejlepšími kamarády, když spolu neseděli na mostě, psali si nebo si dokonce telefonovali. Bylo neuvěřitelné, že se měli pořád o čem bavit. Tahle doba byla taky doba pomalého uvědomění, přicházeli na to, že se mají rádi. Nepřipadalo jim divné jen tak sedět a vzájemně se celou dobu objímat. Nechtěli to ale nějak uspěchat a rozhodli se počkat pár měsíců, kdy se budou jenom tak objímat a nebudou z toho dělat velkou vědu.

Pár měsíců na to spolu už oficiálně chodili a nikdy nebyli šťastnější. Byli do sebe tak zamilovaní a dělali spolu skoro všechno. Dokonce se mu svěřil o tom, jak ho kreslil, ještě před tím, než se začali bavit a že se mu líbil. Vše bylo dokonalé a když je vše dokonalé vždy se něco pokazí.

U něj doma se to zhoršovalo a to hodně, mlátili ho, a i když tam většinu času netrávil, nebyl by den, kdyby ho to neminulo. Jeho stav se zhoršoval, to ať fyzický tak i psychický. Neměl tušení co dělat a nezvládal to. Věděl, že v něm má velkou podporu, ale nechtěl ho zatěžovat, protože tušil, že má své vlastní problémy. Myslel si, že neexistuje jiná možnost, jak se mu uleví, a tak se začal sebepoškozovat. Ze začátku to bylo opravdu málo, aby na to nepřišel ale už to nestačilo. Potřeboval zmírnit psychickou bolest tou fyzickou a stále se to navyšovalo. Ale on si všímal, že už není tak šťastný, vysmátý i když se o to pokoušel. Ptal se ho, ale pokaždé dostal stejnou odpověď. „Je mi skvěle." Ale to byla lež, začínalo to být ještě horší než kdy jindy. Taky si začínal myslet, že otravuje jeho a nemá ho rád. A tak tu byla podle něj poslední možnost.

-

8. květen 2023

Bylo odpoledne a slunce svítilo, tak že jste mohli cítit teplo na tváři, taky trochu foukal teplý vánek. Měl všechno, co potřeboval, skicák, který tam nechá. Bylo v něm vše vysvětlené a taky to byl ten skicák do kterého kreslil, když se ti dva poznali. A tak se to stalo, stál na kraji. Vše, co cítil byla úleva, konečně skončí jeho utrpení. Věděl, že to pochopí.

-

Když šel na most, aby potkal jeho, zhroutil se mu celý svět.

-

8. květen 2024

Nemohl to vydržet, musel to udělat. S jeho smrtí se úplně všechno zhoršilo a neměl chuť žít bez něj. A tak bylo za pár minut po všem.