Povídky o ničem a o všem

na útěku

Pro tyto dva fenky to byl velmi náročný týden. Jeden z nich si musel přivydělávat uklízením odpadků z pouště a ten druhý se snažil pomoc rodině při stavění nové kuchyně. Ale jak to vždy a všude bývá, nikomu se nezavděčíte. Rodičům se totiž nelíbila jejich odvedená práce. Tak se rozhodli vyměnit se. A najednou byli všichni šťastní, teda kromě Karla a Zbyňka, ti byli totiž strašně smutní, protože se nemohli vídat, smát se spolu, povídat si a další zajímavé věci. A tak bylo rozhodnuto a domluveno, společně utečou. Nevěděli kam a jak ale to jim bylo jedno, hlavní bylo, že budou konečně spolu. Když přišel ten den, kdy se rozhodli utéct, každý si vzal na záda malinký baťůžek a společně se vydali do neznáma. Cestou zažívali spoustu dobrodružství, potkávali nová zvířata a dělali si nové přátele. Bohužel narazili i na pár těch nepřátel, ale těm vždy utekli a zvládli to živí a zdraví. Přes noc pokračovali ve svém útěku a přes den zase odpočívali a dobíjeli energii. Oby byli moc šťastní, nechyběla jim ani jejich rodina, vše pro ně bylo dokonalé. Už ani nepočítali, jak dlouho už jsou pryč ale přišlo jim to jako věčnost.

Jeden večer, kdy se tak potulovali po poušti a smáli se, v dálce uviděli nějaké zvíře. Když šli blíž, přišli na to, že je to hyena. Karel i Zbyněk dostali obrovský strach, v tu chvíli ale začala hyena mluvit a představila se jim pod jménem Spytihněv a začal říkat, že jim ublížit nechce. Oba se v tu chvíli ale rozesmáli a nemohli se přestat smát, bohužel si v tu chvíli ani nevšimli, že se Spytihněv přibližuje. Spytihněv jako prvního napadl Karla. Měl velké zranění a nešlo ho zachránit. V tu chvíli si to Zbyněk pořádně ani neuvědomil ale přišel o svého věrného společníka, nejlepšího kamaráda a jedinou lásku. Všechno se odehrálo tak rychle ale Zbyňkovi hned došlo, že nechce bez svého Káji ani žít a přesně to řekl i Spytihněvovi. Ten tady tu "nabídku" přijal velmi rád a vrhl se na něj a zakousl se mu do krku.  

•  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •  •

Na nebi nebyl ani mráček, všude bylo ticho a vše se zdálo být tak nádherné. Byla to ale obrovská louka, která všechny zajímala. Na louce rostly a kvetly veškeré květiny a rostliny na které byste si vzpomněli, jeho oblíbená byla ale pomněnka, připomínala mu totiž jeho oči. Už ztrácel pojem o čase a nevěděl jak dlouho už čekal. Bylo mu jasné, že se musí každou chvíli objevit, nechtěl ho podceňovat ale moc dobře věděl, že sám nikdy nedokáže Spytihněva překonat. Karel ale vůbec nevěděl co se stalo, než on sám se dostal na louce, nějakou dobu to trvalo, nikdy by si nepomyslel, že se Zbyněk nechá dobrovolně zabít a to jen kvůli němu. Nemohl se dočkat až ho konečně obejme a už ho nikdy nepustí, i když se neviděli pár  desítek minut, pro něj to byla jako večnost. V tu chvíli z nebe začaly svítit ostré paprsky slunce a Karel věděl, že se opět potká se svou láskou.