Povídky o ničem a o všem

je libo marmeláda?

Toustový chleba měl za svůj život jeden důležitý úkol, doplňovat někoho jiného. Mohl to být kdokoliv, ať už máslo, marmeláda, čokoláda, prostě cokoliv. Jeho role mu už přestala vadit, zvykl si. Lidé se museli nějak najíst a on byl jednou z možností.

Člen rodiny měl hlad a měl zrovna chuť na něj s marmeládou. Toustový plátek si chtěl popovídat s marmeládou, ale ta na to neměla vůbec náladu, a tak čekali pouze na jejich smrt. Bylo jim řečeno, že to nikdy nebolí. Když si ale šel člověk sednout stalo se něco nečekaného. Toust spadl marmeládou dolů rovnou na zem. Vzhledem k tomu, že neměli vysáto, tak se všechna špína přilepila na marmeládu. A jejich cesta skončila místo v žaludku v odpadkovém koši. Nikdo jim nikdy neřekl, že se něco takového může stát. V tu chvíli taky začalo jejich dobrodružství.

Nevěděli, co dělat, a tak prostě leželi a přemýšleli. Ještě ten den večer se začal pytel hýbat. V tu chvíli jim to došlo, cestují z koše do popelnice. Nešlo to nijak zastavit, a tak se vzdali a nechali se odnášet směrem k popelnici. Nevěděli, co bude dál, mohli pouze doufat v tu nejlepší možnost. Nějakou dobu strávili v popelnici, kde to nehorázně smrdělo. Slyšeli divné zvuky a strach byl na prvním místě. To do popelnice vlezl ale mýval, který zrovna hledal něco k snědku. Spatřil je a už je málem snědl, když se rozhodl se nad nimi slitovat a vytáhnout je z popelnice. Bohužel to byla ale jen otázkou času, než toast zplesniví. Buď se nakonec rozloží nebo ho přeci jenom někdo sní. Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby ho snědl člověk hned na začátku a nemusel by strávit tolik času v smradlavé popelnici.