Ve světě koní

Kapitola II.

V pokoji zběsile pípal budík. Ačkoli bylo teprve 8 hodin, cítila jsem se jako kdybych spala tak 4 hodiny. Snad nervy. Přejela jsem po displeji a utnula tak noční můru každého školáka. Naštěstí jsem si vždy dávala budík minimálně 10 minut před tím, než jsem doopravdy musela vylézt z postele. Popadla jsem oblečení pověšené na pomocném kovovém stojanu, a s dlouhým zívnutím jsem otevřela dveře skříně a skryla se za ni. Dělala jsem to tak každé ráno, v případě, že by taťka bez oznámení vpadnul do mého pokoje.

Oba mí rodiče byli celkem hipíci. Máma s kulatým obličejem, drobným nosíkem, výraznými rty, černou pletí a černýma až hnědýma očima připomínala jakousi modelku. Ovšem tento dojem ohromně kazily dredovité oranžové vlasy s hnědými odrosty a látkovými detaily v nejrůznějších barvách. Červená, růžová, zelená či modrá. Vlastně mamce několikrát nabízeli vstup do jakýchsi modelingových agentur, či fotku na úvodní straně časopisu o módě. Ale ona si vždy šla za svým snem a nezajímala se o názory druhých. Makala a makala, až se z ní stala geografička. Zkoumala různé typy krajin a sem do Británie přiletěla, aby zde studovala časté srážky.

To otec byl zase běloch, hubené, nízké postavy s dlouhými rovnými vlasy. Úzký bledý obličej a modré jasné oči zdobily obroučkové brýle. Měl jemné, krátce zastřižené vousy a přes obličej se mu táhla jizva, když jednou spadl na ostrý kámen. To jsme zrovna byli na rodinném výletě a mě bylo asi pět, možná šest? Táta je povahou v hodně věcech tak trochu opakem mámy. Je stejný tip prosazování svých názorů, ale stejně jako já umí být společenský jen mezi důvěrnými přáteli. nejčastěji nosí modrou kostkovanou košili a pod ní šedé tričko. Dále džíny a černé lesklé botky.

Každopádně zpátky k příběhu. Převlékla jsem se do jezdeckých kalhot a navlékla jsem si na ně tepláky. Ráda jsem měla několik náhradních dílů od každé věci. Na horní část těla jsem si nahodila bílé tričko s nápisem na prsou: Velké věci nikdy nepocházejí z komfortních zón. Dále mikinu, černou, jako mám ve zvyku, a řetízek s koňskou hlavou. Chci, abych se na ranči jevila jako pravý koňák! 

Sešla jsem po stočených schodech dolů do obýváku a šáhla do lednice. Byla v ní plastová průhledná krabička s několika tousty, pár kusy mandarinky a müsli tyčinkou. Vedle ní ležel papírový sáček vypadající jako že v něm je jakýsi muffin nebo něco takového, a převázaný fialovou stužkou, kterou se vážou dárky. Díky té jsem mimochodem zjistila, že Santa Claus neexistuje. To když babičce předala dárek, touto stuhou vázaný, jenže zapomněla, že jí vázala i vánoční dárky.

Uchopila jsem tyto dva balíčky a strčila je do černého Vans batohu s bílým logem a přesunula jsem se do předsíně. Zde jsem si obula žluto-černé tenisky, přehodila jsem přes ramena růžovou, fosforeskující, jarní bundu s černými prvky a navrch jsem si narazila na hlavu, jak jinak než černou, čepici z tenké látky. Odemkla a otevřela jsem domovní dveře a vyšla na příjezdovou cestu domu. Zkontrolovala jsem, jestli mám klíče a vydala jsem se vesnickou, kamenitou cestou směrem na zastávku autobusu.

Tak jo, Alyo.

Ty.

To.

ZVLÁDNEŠ!