S plnou hlavou představ o mém prvním dni, který se mohl zvrhnout na nejhorší vzpomínku celého mého života nebo na zážitek na který budu myslet ještě hodně dlouho, jsem vykračovala po ranní, tiché uličce, kde všichni občané ještě leželi v postelích. Cítila jsem se o hodně nervózněji, než když jsem šla do školní budovy pro výsledky přijímacích zkoušek na gymnázium. V podstatě jsem totiž kráčela vstříc budoucnosti. Buď zasvěcené koním, nebo nudnému studiu na okresní, státní škole. Co zní líp? Koně. No, právě proto je to tak těžké a stresující.
Na autobus jsem posledních pár metrů musela běžet, jinak bych ho nestihla. Naštěstí byl pan řidič sympaťák a viděl, že utíkám, tak počkal. Totiž vzhledem k tomu, že jsme žili na poněkud opuštěné vesnici s asi třemi sty obyvateli (kde bylo mimochodem zázrakem, že zde vůbec jezdil autobus) jezdil jednou za hodinu a půl. Tedy kdybych tento dopravní prostředek nestihla, přijela bych do Jezdeckého klubu pozdě, a první den jsem nechtěla, aby si o mně udělali lidé tam špatný obrázek.
Stáje s nacházely hned ve vedlejší vesnici a tudíž jsem si tu půlhodinu náležitě vychutnala. Teda jestli se jako vychutnání počítá čtení jezdecké příručky o koních a každých pár sekund odklánění se od knížky, abych přemýšlela, co nejhoršího se mi dnes může stát.
Pád z koně, totální trapas ohledně mých znalostí.
Achich ouvej.
Ne, ne, ne, ne, NE! Taky znáte to, když máte před nějakou důležitou věcí pocit úplné pohody a jakmile uvidíte onu věc TOTÁLNĚ vyšilujete? Tři slova: já, vidím, stáje
Představila jsem si obrovskou ruku, která bere můj strach a vyhazuje ho z mysli (což je mimochodem trik, který jsem četla v nějakém terapeutickém časopise) a potlačila jsem veškeré myšlenky na mě šahající po mobilu a následně volající mamce. Ok, pohoda. Jdu tam kvůli ježdění, ne kvůli kamarádům. Takže mi nějaký ten trapásek neuškodí.
Co to zas melu? Já jsem fakt ubohá.
Autobus zastavil na zastávce a já se z něj vyvalila jako velká voda. Dávala jsem si speciálně pozor, abych z vozu nevystoupila levou nohou a hned jsem se cítila líp. Tak jo. Bylo 9:48, s tím, že já jsem měla mít ve stáji sraz s paní ředitelkou v 10 hodin. Položila jsem si batoh k nohám a z kapsy vytáhla telefon. Přejetím jsem ho odemkla, otevřela Mapy.cz, zadala do vyhledávače pouze písmenko "K" a už mi vyjely Kalvodovy stáje - jezdecký klub pro děti do 15 let. Klikla jsem na tlačítko "trasa", dále "navigovat" a už to jelo. Na displeji se ukázala mapa s modře vyznačenou cestou, kudy mám jít. Délka cesty ukazovala 4 minuty. 9:50, takže jsem těsně stíhala. Nahodila jsem si ruksak zpátky na záda a vydala jsem se na začátek cesty touto knihou.
Čau lidi, tohle byla trošku kratší kapitola, ale to proto, že kdybych po tomhle "ukončení" pokračovala v kapitole dál, tak by měla asi 2000 slov a... já osobně preferuji kratší kapitoly spíše než delší. 💖
Doufám, že se vám knížka líbí, Vaše olivinkaaa
ČTEŠ
Ve světě koní
AventuraKniha vypráví o tehdy 13leté dívce, která po asi třech letech poslední jízdy na koni zjistila, že jí tato činnost neuvěřitelně chybí. Zkusí tedy znova obnovit svůj zájem v Kalvodově stáji určené pro děti. Proč pro děti? Nemá dobré zkušenosti s otrha...
