Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 2

<S•E•N•J•I>

,,Vaše šťávy jsou tak lahodné jako božský nektar, Madam.'' Zašeptám s vrněním, zatímco olizuji pohlaví své dnešní poslední zákaznice, podle jejího rozkazu. Před chvílí jsem se s ní domiloval, a ona chtěla ještě cítit můj jazyk mezi svýma nohama.

,,Ty jsi tak nevěrný pes Adonisi." Řekl s uchechnutím.

Nahodím nevinný smutný štěněcí pohled a vzhlédnu k ní mezi jejíma nohama.

,,Jak tohle můžete říct, Madam? Copak jsem vás dnes nepotěšil?'' Zeptám se a dodávám do svého hlasu tón, aby to znělo, že je mi to doopravdy líto.

,,Samozřejmě, že jsi mě potěšil, jako vždycky, ale takovou větu jsi minulý týden řekl i mé přítelkyni, proto jsi nevěrný pes.'' Objasňuje mi to. Uchechtnu se, i když mě ve skutečnosti takovéhle řečičky vůbec nepobavili.

,,Tak jste o mě neměla svý kamarádce vyprávě. Zatoužila po něčem o čem vy sama básníte.'' Poznamenám, a ona se rozesměje a dá mi za pravdu.

Vrátím se k olizování jejího pohlaví, abych jí dnes naposledy přivedu k orgasmu. Potom, co se uklidní, tak vstane z postele, pohladí mě po hlavě, jako bych byl skutečně nějaký pes.

,,Děkuji ti za hezky strávený čas.'' Řekne mi a začne se oblékat.

,,To já vám děkuji, že jste mě přišla navštívit Madam.'' Řeknu na oplátu s jemný hraným úsměvem.

Sedím na posteli zatímco se ta žena obléká, a pak se vydá k odchodu. Jakmile se za ní zabouchbou dveře pokoje, na tváři se mi usadí kyselí výraz. Samozřejmě, spousta lidí se ke mě schovalo jako ke psovi, a to jen proto, že jsem byl Hračka. I když v jistém smyslu je to lepší, než, aby se ke mě chovali jako ke Švábovi.

Byl jsem něco jako herec, musel jsem hrát role, které po mě chtěli a hráz s nimi zvrhlé hry, ale to mě nevadilo, jelikož jsem byl zvrhlík.

S povzdechem jsem se zvedl z postele a vydal jsem se ke koupelně, která patřila k pokoji. Ironie, že tady mám vlastní koupelnu, ale na ubytovně se o ní musím dělit s osobami, které měli své pokoje na stejném patři jako já. Ihned jsem vlezl do sprchového koutu, abych se pořádně umyl.

Hygiena je něco na co musíme dbát až přehnaně. Musím se umývat po každém zákazníkovi. Naštěstí dnešní sprchové kouty mají i sušičku, takže jakmile se člověk vyprchuje přepne se režim, který vpustí do koutu jemný hřejivý vánek, který do pár minut vysučí tělo.

Jak jsme vyšel ze sprchy, nemusel jsem se tedy shánět po ručníku. Spíš jsem se natáhnul pro hřebec, abych si rozčesal své po ramena dlouhé zlatavě blond vlasy, které momentálně nebylo ani divocké, jako spíš velmi rozcuchané.

Zrovna jsem na sebe natahoval svoje kalhoty, když do pokoje bez zaklepání někdo vstoupil. Chtěl jsem se otočit a vysouptit, že ta osoba neumí klepat, ale při pohledu na toho muže jsem ztuhnul a radši mlčel.

Byl to Duran Balud, Schopný, který dělal Cobinovi osobního strážce. Jeho tvář neprojevovala žádnou emoci, a já si mnohdy říkal zda vůbec ví, co to emoce jsou.

Dunar je muž tmavé pleti, asi něco kolem čtyřiceti let. Jeho vlava je holá, jako by mi vlasy sepadali na bradu, kde mu rostla černá bradka. Jeho tmavé skoro černé oči se do mě zabodli, jako by se ze mě snažil něco vyčíst.

,,Děje se něco?'' Zeptal jsem se a zapnul jsem si kalhoty. Uhnul jsem pohledem a sbíral ze země zbytek mých věcí, abych se mu nemusel dívat do těch jeho zkoumavých očí.