Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 14

<S•E•N•J•I>

Uprostřed noci mě probudilo to, jak nějaké auto někde venku prudce zabrzdilo. Nebylo to nic neobvyklého, přece jenom někdy jsou řidiči kokoti, obzvláště, když někteří řídí pod vlivem alkoholu, nebo jinými omamnými látkami. Měl jsem v plánu si zase lehnou na polštář a pokračovat ve spánku, ale to by se nesmělo ozvat silné třísknutí dveřmi od hlavního vchodu, které mě probudilo ještě víc, než ten zvuk auta z venku.

Vyčerpaně zamžourám na hodiny, které oznamují jednu hodinu ráno. No to se někdo doopravdy musel pomátnout, v tuhle dobu hlasitě třískat dveřmi na celou ubytovnu. Ale bylo to divný... Tohle nebyla doba, kdyby se někdo vracel z na ubytovnu, nebo šel z ní. Ovlaště ne nikdo z Hraček, přece jenom my jsme nemohli odejít bez náramků. A Isabella v tuhle dobu rozhodně spala.

Fynn to být nemohl, že by odešel kvůli něčemu, ten by tolik netřískal dveřmi. Fynn se snažil vždy být víceméně takový tichošlápek. Ve skladech v Hřejivém Pelíšku, věděl, přesně jaké prkno a jak vrže, a buď se jim vyhýbal nebo věděl, jak moc na ně si může dovolik šlápnout.

Z přemýšlení mě vytrhli kroky, co zmi, jak když někdo vybíhá rychle schody a pak, jak jde někdo rychle chodbou. Problém byl ten, že ty kroky se přibližovali směrem k mému pokoji.

Vnitřně jsem věděl, že se něco děje, že je něco spatně. Cítil jsem lehnou paniku, ale i přesto jsem seděl v posteli a díval se na dveře od mého pokoje.

Do pár vteřin se dveře prudce otevřeli a já musel zamrkat pod náporem světla, které se vrhlo do mého pokoje, když ta osoba vtrhla dovnitř, a mě na chvíli oslepila.

,,Dělej, vypadni z té postele rychle! Obleč se a do tohohle naházej nějaké hadry!'' zavrčí na mě Balud, který mi na nohy do postele mrsknul s batohem.

Překvapeně jsem na něj zamrkal. Nevěděla jsem zda dobře vidím, nebo se mi to zdá, či je to něco takového jako přelud. Páč mi bylo divný, že mám v pokoji, v jednu v noci, a mam pocit, že mu na tvářu vidím tmavší takový skoro červený flek.

Pak si vzpomenu, že ho včera vlastně praštil do tváře ten Cameronův bodyguard. I když mám pocit, že to bylo spíš do brady, ale no známe modřiny, jak se někdy rozhlezou.

,,Nečum na mě dopiči, jak kretém a zvedej se! Řekl jsem ti, co máš dělat!'' křičí na mě znovu aż sebou cuknu.

Vylezu pomalu z postele, a vezmu si batoh z postele, který tam Balud hodil.  Vydám se ke skříni.

,,Pohni tou svojí línou prdelí! Nemáme moc času!'' zavrčí dál a dojde do mé koupelny.

Raději se přinutím zrychlit své pohyby, i když moje tělo bylo ještě lehce v polospánku. Svléknu se a popadnu první košili a kalhoty, co jsou na vrchu hromádách ve skříni. Pochybuju, že mám čas na to, abych si mohl vybírat včem půjdu.

Jakmile jsme oblečení, vezmu ze skříně ještě troje kalhoty a dvě trička a jednu košili, vše dám do batohu. Zrovna ve chvíli, kdy Balud vyjde z mé koupelny hodí do batohu na moje věci můh kartáček na zuby, pastu, hřben a ručník. Zapne batoh a hodí mi ho. Málem ho nechytím, jak to bylo zprudka.

Zamračím se nad tím. Tohle bylo divný, tohle nikdy dřív neudělal. Žádné noční nečekané zjevení, a takové komandování ke sbalení.

,,Kam jdeme, a proč jsem si musel sbalit?'' zeptám se, když si rychle nasazuji tenisky.

,,Drž hubu a neptej se doprdele na nic. Pan Cobin na nás už čeká u něj v sídle.'' zavrčí a vydá se ven z mého pokoje.

Povzdechnu si a následuji ho ven z mého pokoje. Bahot si hodím přes jedno rameno na záda.