Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 9

<C•A•M•E•R•O•N>

,,Jak to, že skončil, tak, jak je teď?'' zeptal se se zamračením Derek, čímž mi ukradl otázku přímo z jazyka.

Tomoe stiskl ruce do pěstí až mu zbělali klouby.

,,Jak asi? Naše rodina jsou Šváby. Naši rodiče spolu měli pět dětí. Senji je z nás nejstarší, po něm jsem hned já. Žili jsme v malém bytě, ale i tak bylo pro rodiče obtížné vše platit a do toho nás uživit. Mocný, který vlastnil čtvrť, kde jsme žili, tak jeden den přišel vyhrožovat, aby rodiče splatili nájemné. Rodiče v tu dobu neměli peníze na to. Ten chlap poradil, aby prodali jedno z nás dětí...'' vyprávěl Tomoe.

,,To snas ne...'' zalapal jsem po dechu.

Zavrtěl hlavou. ,,Nechtěli to udělat, ale Senji přišel s tím, že mají jít za Obchodníkem, který by jim pomohl ho vydražit. Udělal by vše proto, aby jsme se nějak dostali z dluhů. Rodiče to nechtěli udělat, ale Senji je přemluvil. Byl chytrý a věděl, že je i hezký, takže mu bylo jasné, že naší rodině vynese dost, aby splatili dluhy. Nakonec měl vyšší cenu, neż sám čekal. Majitel hřejivého pelíšku ho koupil za dva a půl milionu.'' pokračoval a já jen třeštil oči.

Dva a půl milionu. Teď se celkem nedivím, že si ho Cobin tak vydržuje. Aukce s lidmi byly něco, co jsem výslovně nesmášel, i když jsem se několikrát sám už musel účastnit, ale zas když jsem někoho tak koupil, získal pak svobodu.

Stále více a více odhaluje, že Adonis... Tedy Senji... Není jenom hezká tvářička, což se mi sakra líbí. Je chytrý a jak ukázal má i drápky. Kdyby měl možnost, tak by určitě už Cobin ležel pod drnem.

,,Neviděl jsem ho osm let. Tedy aspoň ne tváří v tvář.'' Tomoe si povzdechne. ,,Bylo mi třináct, když byl prodám v aukci, jemu čtrnáct. O rok později jsem se začal zajímat o počítače a techniky.''

,,Když ti bylo šestnáct potkal jsi nás.'' doplním, a on přikývne.

,,Přál bych si, abych ho nějak mohl dostat pryč, osvobudit ho, ale i kdybych si našetřil peníze, abych ho vyplatil, i kdyby to bylo možné, tak pochybuji, že bych ho dokázal dostata pryč. Ten zkurvysyn v něm vidí zlatou žílu.'' Tomoe si znovu povzdechne.

Nedivil jsem se mu. Já bych taky nesnesl pomyšlení, že by se moje sestra vzdala svobody a dělala ze sebe děvku, se kterou si kdokoliv si zaplatí může dělat, co chce.

Chvilku vládlo ticho, během, kterého jsme všichni mlčeli, nikdo neměl, co říct. Rád bych mu nabídl nějakou pomoct, jelikož sám bych Senjiho nejraději dostal od toho šmejda, ale nevěděl jsem jak.

Tomoe se uklidnil a vrátil se k práci na mém notebooku. Znovu se zarazil. ,,Stále jsi mi neodpověděl Camerone, proč máš v noťasu fotky mého bratra.'' připoměl.

Uchechtnu se, v jistém smyslu měl právo, aby to věděl, taky bych to chtěl vědět, kdyby někdo měl fotky mé sestry.

,,Protože se mi líbí a je mojí momentální posedlostí.'' odpovím pravdivě, a Tomoe jen povytáhne překvapeně obočí. Víc se neptal, jelikož kvůli tomu, že se mi staral za těch pár let o notebook věděl věci o mém soukromém životě. Bylo to v jistém smyslu pro mě nebezpečné, aby měl někdo jako on o mě soukromé informace, ale z nějakého důvodu jsem Tomoemu věřil.

Derek zničehonic si odkašlal. ,,A kdyby jsme nějak donutili Cobina Adonise... Tedy Senjiho prodat, šlo by to?" zeptal se a já i Tomoe jsem se na něj překvapeně podívali.

,,Pravděpodobně ano, ale u osobnosti, jako je Senji bych nemohl hned žádat o osvobození, kdybych se ho rozhodl odkoupit. A i kdybych ho tedy mohl odkoupit, musel bych vynaložit hodně úsilý, na Cobina vytáhnout dost špíny, abych ho zastrašil, aby na to vše přistoupil.'' zamyslím se a promnu si bradu.

,,Jestli stál dva a půl milionu, tak jsi dost schopný za něj klidně dát dvojnásobek, či klidně trojnásobek, Cobin viditelně dost slyší na prachy, tak proč to nevyužít.'' navrhuje Derek. Tomoe jen mihá pohledem mezi mnou a mým bělovlasým kamarádem.

,,Jo, jenže jen přes peníze to nepůjde. Za tu dobu, co má Cobin Senjiho, nejspíše vydělal už o mnohem více, než do něj investoval. Přijít za ním jen tak, a říct, že chci odkoupit jeho zlatý důl, tak by se mi vysmál do tváře. Musím vyhrabat něco, co by mu pomohlo nadělat si do gatí, aby na to přistoupil, i když se mu to nebude líbit.''

,,Počkejte, počktejte.'' ozve se Tomoe a zvedne do vzduchu ruce dlaněmi dopředu a párkrát pohnu rukami, jako by se přetlačoval s nějakou zdí. ,,To právě přemýšlíte, že byste vykoupili mého bratra od doho Prasete?'' ujištoval se.

,,Ano.'' řeknu a Derek přikyvne. Tomoe měl na tváři překvapený výraz. Pak si lehce překvapeně povzdechne, a prohrábne si jednou rukou svoje blond vlasy.

,,Je to šílený, ale kurva pokud by to šlo, tak vám v tom pomohu, přece jenom jde o mého bratra, a mám možnost se jim hacknout do souborů.'' řekne po chvilce a v očích se mu rozzáří jiskřička naděje. Všimnu si, jak ho Derek pozoruje s jemným nemápadným úsměvem, který by nepoznal nikdo

,,Uvědomuješ si, že jsem říkal, že by musel zůstat rok u mě.'' připomenu mu, i když jsem mu nerad kazil náladu.

,,Lepší, když bude u tebe, než aby byl u toho Šmejda. Stejně, i kdyby mohl získat hned svobodu, tak by neměl nikde klid, určitě spousta lidí se dotkne to, že už nebude dostupnou děvkou v Hřejivým pelíšku.'' řekne blonďák, a já poznal, že mu v hlavě šrotují kolečka.

,,V tom má Tomoe pravdu, ten kluk bude potřebovat ochranu.'' Přikývne souhlasně Derek.

Ne, že bych s nimi nesouhlasil, měli pravdu, ale lehce jsem povytáhnul obočí nad tím, jak s ním Derek hned souhlasil. Ušlo mi něco?

,,Postarám se o jeho bezpečnost, jak nejlépe to dovedu, i kdybych ho měl odvést na jiný kontinent.'' slíbím jsem.

,,I kdyby jsi kvůli tomu musel skončit na rok závislí na svý ruce?'' uchechtne se, je mi jasné, hned, že si teď pokusí vtípkami zpravit náladu. Nedivil jsem se mu. Ušklíbnu se.

,,Jako znáš mě, že nejsem typ člověka, co by ke styku někoho nutil, ale umím být velmi přemlouvavý.'' V očích mi šibalsky jiskřilo.

Tomoe se na chvilku zarazí, sice mě znal, ale v tomhle případě asi převládal sourozenecký ochranný instinkt. ,,Hele chápu, že se ti můj bratr líbí, ale nebyl byl snad moc hr na něj a nepřemlouval ho moc náročně? Ani nic proti tomu nemám, kdyby o tebe i Senji projevil zájem, vím, že jsi dobrý chlap.''

Věnuji mu konejšivý pohled. ,,Neboj se Tomoe, umím číst v reakcích těla, a moc dobře si uvědomuji, co tvůj bratr teď musí dělat, kdybych hned vycítil, že se mu něco z toho, co bych dělal skutečně nelíbí, přestal bych. Plus, i když to bude velká zkouška mé sebekontroly, tak bych se mu nevnucoval hned od začátku. Jsem radši když si kořist mohu jemně pomalu přilákat nečekanými doteky, či provokováním slovně, ne hned po někom zaútočit a získat si ho, to je pak i nuda.'' řeknu a trochu víc se u toho rozvášním, jelikož v mé mysli se začnou tvořit vize scének, které by se mohli stát.

Blonďák chápavě přikývne a znovu se mu na tváři objevil úsměv. Po delší době se napije drinku, který předtím Derek vytvořil, než se vrátí k práci namém notebooku. Pořádně ho prozkoumal, odstranil závady a vylepšil zabezpečení složek, tak i celkového systému počítače.

Vrátil mi ho, ale rozhodl se ještě zdržet. Nevadilo mi to, i tak bych ho nejspíše přemlouval, aby zůstal na večeři, jelikož se mezitím dvě ze zaměstnankyň začali ohánět v kuchyni. Tomoe se mezitím pustil do hledání čehokoliv, co se dá najít a využít na vydírání Cobina. Občas si olíznul při práci hladově rty jazykem, jak k nám z kuchyně doléhali vůně připravované večeře. Neuniklo mi, jak ten jeho jazyk vždy pozoroval Derek. Zajímavé, asi budu mít na svého bodyguarda pár otázek.