Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 12

<C•A•M•E•R•O•N>

,,Redfoxi! To-to si myslíš, že sem můžeš jen-jen tak nakráčet, jak se ti zlíbí?!'' vykřikne na mě Cobin se zamračením, ale hlas mu místy párkrát přeskočí, jak mu i na krku poskočí vyděšeně ohrizek na krku.

Ušklíbnu se. Ten chlap je fakt hrozný srab. Určitě má bohatství po fotrovi, a měl chůvy do puberty. Můj otec sice byl taky Mocný, a vůdce našeho kartelu, který jsem po ně zdězil, ale to neznamenalo, že jsem za to nemusel dřít. Někdo musí ukázat, že si něco zaslouží, a druhý to dostane i bez toho, aby by něco dokazoval. Bohužel těch druhých případů je v dnešní době víc.

,,No vzhledem k tomu, že jsem přesně to udělal, že jsem si sem nakráčel, když se mi zaschtělo, tak ano, myslím si to.'' řeknu s úšklebnem a kopnu do židle před Cobinovým stolem, až ta třesoucíse hromada hnusu postočila, když židle zavrzala na dřevěné podlaze.

,,Jak jsem řekl, mám pro tebe nabídku, na kterou nemůžeš říct ne, Lioneli.'' pokračuji a sednu si na židli, kterou jsem předtím odkopl. Elegantně položím kotník na koleno druhé nohy a ledabyle se uspořádám na židli.

,,Nezajímá m-mě tvoje nabídka! Nejsi zde vítám! Nedomluvil sis s-schůzku dopředu! A-a kdo ti dovolil mi říkat jméném! Nejsme žádní kamarádíčkové z nějakého v-všivého pajzlu!'' koktal nervózně dál Cobin.

Znovu se ušklíbnu a v jantarových očích se mi muselo zablesknout nebezspečně, jelikož Cobin sebou zase trhnul, než jsem promluvil. ,,Já jsem si to dovolil. Jsem svýma vlastním pánem.''

👂🏻,,Pičo neznat tě a fohle slyšet, tak si myslím, že jsi kurva arogantní zmetek.''

Z Tomoeho poznámky mi málem zacukaly koutky úst, ale udržel jsem se, aby se to nestalo.

,,Buď mě budeš poslouchat, Lioneli, nebo nedám tady svého přítel,'' ukážu palcem dozadu na Dereka, který stále držel Baluda přitisknutého ke zdi. ,, aby si tebou taky pohrál a udělal ti zadarmo plastiku obličeje. On to umí s rukama dobře, a všichni, se kterými si takhle pohrál už pak nemohli říct, že se jim jeho úprava nelíbí.''

Pozorně jsem Cobina sledoval jako jestřáb kroužící nad polem, aby zahlédl myš prodírající se trávou, tak, aby mi neunilo jediné cuknutí jeho nervů. Dobře jsem tedy viděl, jak zblednul a poskočil mu ohryzek na krku, na límcem jeho košile.

,,C-co po mě sakra chceš, Redfoxi?'' vykoktl.

,,Ach, konečně jsi se rozhol naladit na moji notu.'' ušklíbnu se zase.

Zamračil se na mě i přes jeho viditelný strach. Jedna chyba většiny Mocných je to, že si myslejí, že díky jejich penězům jsou nedotknutelní. I kdyz, Cobin je spíš vnitřně furt Obchodník, než Mocný.

,,Prodej mi Hřejivý Pelíšek. Jsem ochotný za něj dát klidně čtyřicet milionů.'' řeknu rychle svojí nabídku tak, že jednotlivá slova švihla do vzduchu, jako rány bičem.

,,Co?" vyhrkne Cobin a šokovaně na mě vytřeští ty jeho vráskami lemované zelené oči.

,,Slyšel jsi mě.'' Pokrčím rameny.

,,Redfoxi, ty ses musel naprostor zblaznit, za mnou chodit s takovou nabídkou. Hřejivý Pelíšek je můj zlatý důl. Jako člověk, co podniká, bys měl sakra vědět, že takové místa se neprodávají lehce, a obzvláště ne, za mizerných čtyřicet milionů.'' začne rychle najednou odvážněji, bez koktání zamítat.

,,Lioneli, řekl jsem, že je to nabídka, na kterou nemůžeš říct ne.'' připomenu mu.

Sylším za sebou lehce rozruch, a jak zase něco praštilo proti zdi. Nejspíš se Balud pokusil vyprostit z Derekova sevření. Marný pokus.