Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 6

<S•E•N•J•I>

Trvalo necelé dvě další hodiny, než se všichni nabažili mladé umělkyně, nebo přesněji, než jim taktně dala najevo, že by chtěla více prostoru a ať svojí pozornost zaměří spíše na její díla, jelikož tato výstava je spíše o její tvorbě, než o ní samotné. Sama se i zašla procházet, jakoby si také chtě prohlédnout svoje díla. Sem tam nějaká ta osoba k ní přiblížila a ona s nimi ze slušnosti prohodila pár slov, než si šla zas kousek dál po svých.

,,Jdem." rozkázal Cobin jedním slovem a dal se do chůze. Já ho s jemným povzdechem následoval, za což se na mě Balud zamračil. Bože ten chlap je strašný. Ten kdyby mohl, tak mě odsoudí i za obyčejný nádech, jako, že je to můj pokus k útěku.

,,Slečno Victorie." Oslovil ji Cobin jen, co k ní došel. Ten blbec se nesnažil ani nasadit vlídnější tón hlasu. Všiml jsem si, jak Victorie protočila svoje oči, když se k němu otáčela.

,,Ano?" Řekla, když se k němu plně otočila a prohlédla si ho rychlím pohledem. Neušlo mi lehké nakrčení jejího nosu, které vypovídalo o tom, co si o něm myslí, aspoň o tom, jak vypadal. Victorie byla umělkyně, která se soustředila na to, aby ve věcech, které vidí nacházela skrytý význam, zajímalo by mě, co se jí honilo hlavou, když se teď dívala na Cobina.

,,Jsem Lionel Cobin, psali jsme si přes emaily." Řekl a podal jí ruku na potřesení.

,,Ach, vy jste ten muž, co se mě snažil přesvědčit, že by jste měl skvostné modely, které bych mohla namalovat v mnoha aktech." Promluvila s poznáním v hlase, ale zároveň s jistým podtónem, který ukazoval nevrlost.

,,Ano, napadlo mě, že bude lepší tuhle nabídku probrat osobně, že přes ty emaily nemohlo být správně popsáno co a jak. Jaké by jste z toho měla výhody.'' Začal mlet svoje obchodnické kecy Cobin, a já měl, co dělat, abych klidně stal a držel falešný úsměv na tváři.

,,Nemyslím si pane Cobine, że došlo k nějakému nepochopení. Vyrozuměla jsem zcela dobře, že chcete využít mé schopnosti k tomu, aby jste nějak víc zreklamoval svůj podnik, a měl, co prodávat jako reklamní limitované edice, co by vám vyneslo hromadu peněz, víc, než byste vy zaplatil mě za to, že bych namalovala vaše Hračky. Oh samozřejmě, mezi to patřilo i vaše nadhození, že bych mohla využívát služeb vašeho podniku je za poloviční cenu. Nic takového však nemám zapotřebí, jelikož si vždy dokážu najít partnera, když ho potřebuji. Navíc nemaluju podle toho, kdo mi, co řekne, ale podle toho, co chci, a co mě ohromí. Takže vaši nabídku na dohodu odmítám.'' Řekne energicky a průbojně, že byla jako kočka bránící se. Na Cobinově tváři se objevil lehce šokovaný a lehce nasraný výraz, a nezmohl se ani na slovo.

Mě boleli až koutky úst, jak jsem zatínal čelisti, abych se tam nezačal na hlas smát a válet po zemi z toho ponížení, které se mu dostalo. Nejvíc vtipný na tom bylo, že to slyšlo i více lidí. Lidí, které Cobina znalo a nepochybně to roznesou dál městem, takže jeho ponížení bude tématem drbů města snad celý měsíc. Pocítil jsem silnou symoatii k Victorii, a chtělo se mi až šíleně smát, ale nic jsem nesměl dát najevo. Cobin mi odpustil hodně věcí, ale ponížení ho veřejně, což by můj smíchu zapříčinil, by mi nikdy neodpustil a odnesl bych si to nehledě na to, že jsem jeho cenným zbožím.

Victorie to brala jako konec rozhovoru. Pohodil svým sytě červenými vlasy a otočila se na podpatku a odešla od nás. A pak zmizela z místnosti nějakým postranním východem.

,,Čubka.'' Zavrčel si pod vousy Cobin. Byl zas pekelně vytočený. Asi stárné a ztrácí na nervech, jelikož je to porměrně v krátké době druhý člověk, který ho dokázal silně naštvat.