Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 11

<C•A•M•E•R•O•N>

Jako by mi kouzelná nitka zvedla hlavu, a já doputoval svým pohledem do dvou krásných ledově modrých krystalků. Senji. Zase byl zde, skoro stejně jako minule. Samozřejmě , že bylo jasné, že zde bude, přece jenom je to Cobinova nejcennější Hračka, ale i tak to bylo překvapení, že na sebe máme takové štěstí.

Vzhlížel jsem k němu a užíval jsem si to. Klidně bych to vydržel i déle, a bylo by mi jedno, že jsou všude i jiné osoby, jen pro tenhle okamžik. Jenže z Cobinovy kanceláře vyběhla ta jeho cvičená opice a začala řvát na celé kolo.

,,Co se to zde kurva děje?'' zařve a zamračí se na na mě a na Dereka, ale pak i na hosty a zaměstnance, kteří stáli kolem dokola a koukali. ,,Na co čumí tě? Nemáte, co dělat?!'' Koutkem oka jsem zahlédl, jak sebou několik hostů polekaně trhlo.

Takhle by se neměl chovat k zákazníkům jeho pána. Sice je Schopný, ale to z něj nedělá osobu, co si může dělat, co se jí za chce. Právě jako Schopný by si měl uvědomovat, jak a kde se chovat. Možná mu pozice Cobinova bodyguarda stoupla do hlavy. On vypadá na ten typ, co si užívá, když se ho lidé bojí.

Odtrhl jsem pohled od Senjiho a za měřil jsme se na toho Schopného. Někdo zde má viditelně pochuchané nervy, říkal jsem si v hlavě. Neznatelně jsem se ušklíbl. Strčil jsme si ruce do kapes, a udělal jsem pár kroků směrem k němu. Derek mi byl hned v zavěsu v ochraném módu.

,,Víš, jde tyhle věci říct i slušně, než zde bučet jako vůl na pastvě. Přece jenom stádo se neotočí za někým, kdo ztratil koule, a už není praví býk.'' řeknu ledově chladně s úšklebkem, ale moje slova zasáhla. Balud zrudl vzteky, ale hosté se zasmály. Přece jenom lidé byly svině, smály se všemu, co se někomu stalo, jakékoliv trapnosti, jakémukoliv utrpení.

Ano, bylo ode mě nefér používat takové špinavé triky, ale svět a lidé mi nedávali jinou možnost. Takové karty existují, a já je použiju, když jsou v nabídce.

,,Co zde chcete?!'' zaskřípal naštvaně mezi zuby otázku.

,,Co asi jdu za tvým šéfem.'' odpovím a ledabyle pokrčím rameny, jako by o nic nešlo. Působil jsem, jako bych byl z celé téhle situace hrozně znuděný, i když ve skutečnosti, byly moje nervy v mém nitru sevřené jako by mi je svírala něčí pěst.

👂🏻,,Really? Tohle z tebe vypadne. Chceš mě zabít?!'' Chechtá se mi v uchu přes miniaturní sluchátko Tomoe.

Ano měl jsem Tomoeho připraveného na sluchátku, abych s ním mohl v jistém smyslu komunikovat, i když já přímo s ním mluvit nemohl, a jediný mini mikrofon jsem měl u sebe, byl daný na hrudi, na klopě mého saka, aby šlo dobře slyšet i konverze kolem mě, ne jenom já. Tomoe měl být jako nápověda ohledně toho, co mám říct Cobinovi, abych ho přesvědčil, jelikož se blonďákovi podařilo najít celkem dost niťek, za které by se mělo dát tahat, aby jsme zahnali majitele Hřejivého pelíšku do kouta tak, jak přesně chceme. Ne, že bych si to dopředu nepřečetl, ale tohle byla lepší možnost, abych to nějak omylem z nervozity nepopletl, i když jsem na tyhle věci v jistém smyslu byl zvyklý, ale tady jsme hráli celkem dost nebezpečnou hru, takže jsem to chtěl mít, co nejvíce a nejlépe pojištění.

Balud vrhl nasraný pohled na lidi kolem nás, kteří se ještě trochu pochechtávali, a hned zase nastalo ticho, jelikož je ten jeho pohled umlčel. Ach ano, pro lidi zde byl nejspíše nejnebezpečnější, jelikož působil hrozivě, ale takový ten klasický styl ukazující, že je bojovník, a že se nebojí rvát, ale mnohdy jsou nebezpečnější ti, kteří to na sobě nedávají tolik znát.

,,Pardon, Pane Redfoxi, ale myslím, že nemáte s panem Cobinem domluvenou schůzku, takže byste měl odejít.'' řekl a drtil přitom každé slovo mezi zuby. Všimnul jsem si, jak se mu u boků zatínají ruce v pěsti. Stoprocentně mě chtěl uhodit, ale neměl k tomu odvahu, jelikož zde bylo až moc čumilů, navíc jsem za svými zády měl Dereka, který na něj určitě upíral pohled, i když to nešlo vidět, přes jeho černé brýle.

👂🏻,,To je kretén." Slyšel jsem Tomoeho povzdechnutí ve sluchátku, a měl jsem, co dělat, aby mi necuknul koutek úst.

,,Já se vás, ale neptám, zda mě pustíte nebo ne. Řekl jsem, že jdu za tvým šéfem, ne, že by rád šel za tvým šéfe a žádám o svolení. Myslíš si, že někdo jako já se bude ptát někoho jako jsi ty, na svolení, co mohu a nemohu dělat?'' odpověděl jsme hned na to.

👂🏻,,Dobře ty, jen tak dál do něj.''

,,Měl byste umět respektovat pravidla ostatních.'' zavrčí na mě Balud.

,,Kdyby respektoval pravidla takého idiota na světě, tak bych nebyl teď na takové pozici jaké jsem.'' řeknu a upravím si jednou rukou klopu saka, jako bych se potřeboval zaměstnat, jelikož tohle mě fakt unavovalo. Přesně kvůli takovým jako je on pad po poslední světové válce systém společnosti, který do té doby platil.

,,No cestičky druhých se určitě hezky pošlapávaj i s jejich pravidli, když máte peníze, že nevíte, co s nimi.'' vyštěkne po mě jako agresivní pes. Normálně jsem měl pocit, že před sebou vyditím takového toho malého psa, co připomíná krysu. Čivava mám pocit se jim říká. Pes, co hodně štěká, ale jakmile ji někdo zasedne je v hajzlu. Balud potřeboval někým zasednout.

Naštěstí jsem měl sebou někoho, kdo to dokáže. Stačilo mi jen na lehce uhnout do strany, a Derek se pohnul dopředu. Nemusím moc hádat, abych věděl, že Derek je naštvaný. Být Schopným bylo pro něj něco, co si člověk musí zasloužít tvrdou prací, tudíž by si toho měl i vážit.

Derek udělal pár kroků dobředu, než najednou bleskově dopředu vystřelila jeho pravá ruka sevřená v pěst. Balud nestihl ani reagovat, jak rychlý to byl pochyb. Mysl nestihla poručit tělo, ale jakoby najednou to, co poroučelou tělu tmavšího Schopného tak byla Derekova pěst, jelikož jakmile se střetla s Baludovou bradou, jeho tělo se prohlo dozadu a padla na dveře od Cobinovy pracovny, které rozrazil, jelikož nebyly pořádně zavřené vzhledem k tomu, jak předtím rychle vyběhl ven, a pak ho gravitace táhla dál k zemi.

,,Co to sakra?!'' ozvalo se zevnitř polekané vyjeknutí. Zvednu hlavu z Baluda na zemi na Cobina, který byl přikrčený za svým stolem ve své pracovně a šokovaně kmital pohledem na otevřené dveře a Baluda ležícího na zemi, který se zasténáním si sáhl na zasaženou spodní čelist.

Kdyby se nechoval, jak krypl možná bych ho i litoval, jelikož Derekovi rány pěstí jsou dost silné, jelikož jednu dobu dělal boxerské západy, bez rukavic. Rvát se prostě Derek umí.

Znovu s rukama v kapsách jsem vešel do kanceláře a překročil jsem Baluda, co byl stále na zemi a zmateně si mnul bradu. Určitě byl dost v šoku z toho, co se stalo, ale jakmile jsem ho překročil, tak vytřeštil oči, a jakoby se probral. Pokusil se zvednout, ale za mnou hned šel Derek, který ho popadl za límec trika a silně ho přirazil ke zdi, až mu o pár centimetrů visely nohy ve vzduchu, než ho pomalu nechal sklouznout podél zdi, ale stále nepouštěl jeho límec.

,,Zkus se hnout šmejde, a moje pěsti z tebe udělají mleté maso do karbanátků!'' zavrčí Derek na Baluda, který na něj třeští vystrašeně oči. Bylo na něm vidět, že takhle s ní nejspíš ještě nikdy nikdo nezacházel. Začínal jsem pochybovat o tom, že je skutečným Schopným. Nejspíš je to jen nějaká opička, co si Cobin najal a vycvičil.

👂🏻,,Fuj, teď nebudu chtít týden minimálně vidět mleté maso.'' ozve se znechuceně Tomoeho hlas ve sluchátku.

Přejdu zase ke dveřím a s lehce mrazivým úsměvem, který věnuji hostům Hřejivého Pelíšku, zavřu dveře do Cobinovi kanceláře, než se otočím právě na zmíněného majitele.

,,Ciť se poctěn Lioneli Cobine, přišel jsem za tebou s nebídkou, na kterou nemůžeš říct ne.'' řeknu chladně s nebezpečným úsměvem, než jak šelma ladným krokem přejdu těch několik kroků ke Cobinovu stolu. Postřehl jsem, jak sebou lehce cukl.