Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 3

<S•E•N•J•I>

To, jak na mě ten muž hleděl bylo zvláštní, a to, jak jsem já na to regoval, tedy přesněji moje tělo reagovalo, tak bylo také zvláštní.

Pak se, ale objevil Duran, a vyštěkl na mě mojí přezdívkou. Jen jsem sklopil hlavu, sešel schody a vydal se do kanceláře. To na chodbě bylo divný, a do toho jsem byl nervózní z toho, co po mě zase bude chtít Cobin.

,,Aaa konečně, můj šťastný čtyřlístek. Čekal jsem na tebe. Posad se Adonisi.'' Řekl Cobin, jako obvykla, ale když jsem se na něj podíval zdál se rozhozený, skoro jako by si právě prošel něčím děsivým, co v něm vyvolalo strach.

Překvapilo mě to, ale nedal jsem to na sobě znát, a jen jsem si sedl na židli před jeho stolem. Byla teplá, takže na ní ještě před chvílí někdo seděl. A zvedla se ke mě zvláštní příjemná vůně, ale nebyl jsem schopný jí definovat, jelikož už slábla. Došlo mi, že, jak teplo na židli, tak zbytky vůně museli být stopy po tom muži, který odsud odešel a oba jsem se na sobě zasekly pohledem.

,,Jak jistě víš, je začátek jara, což znamená, že se bude pořádat hromada akcí, tudíš pro mě hromada příležitosti, jak získat výhodi a konexe s novými lidmi.'' Začal Cobin a mě bylo lehce jasné, jak to bude pokračovat. Vnitřně jsem si úlevně oddechl, že jsem sem nebyl přivolán, protože bych něco provedl.

,,Chci tě na jednu takovou akci vzít, aby jsi mi pomohl s pořadatelkou. Je to umělkyně a miluje hezké věci, takže v tomhle máš jako vždy lehce vyhráno, jelikož věřím, že si tě zamiluje hned, jak tě spatří." Pokračoval. Takže klasika mám svádět.

,,Jaká je to akce, abych věděl, jak se mám připravit." zeptám se jsem se. Jediná z věcí, co mě bavila na tom, když mě Cobin takhle někam tahal bylo to, že jsem si mohl prohrábnout svojí skříň a vytáhnout nějaké z velmi cenných, aspoň pro mě cenných kousků, oblečení. Říkejte si klidně, že jsem Šampónek, co až moc řeší svůj vzhled, který tvrdí, že ho nesnáší, ale sakra uvědomte si, co v životě musím dělat, a že můj čas strávený v oblečení je daleko menší, než ten váš.

,,Jedná se o otvíračku galerie s výstavou obrazů. Jak jsem řekl, je to umělkyně, a ne nějaká pouliční, jelikož si může dovolit elegantní společenskou událost. Budu tě muset poslat ke svému krejčímu, aby ti ušil oblek, jelikož nic z toho, co nosíš by se na takovou událost se nehodilo." řekne a já překvapeně zamrkám. Nikdy jsem nebyl ta nějaké události, která by vyžadovala oblek.

Sice mě lehce vytočilo to, jak mluvil o tom, co nosím, jelikož se mi nelíbilo, že se v to orientuje, ale mlčel jsem. Ale hlodalo mi to v nějaké zadním koutku mozku, jelikož když takhle před dvěma lety se zajímal o tom, co nosila jedna kolegyně, vedlo to k tomu, že jí začal upravovat šatním a pak jí posílal k zákazníkům domů, což taky se nevyplatilo, protože jednou šla k nějakému muži a pak se po ní slehla zem. Stejně tak i po tom týpkovi, co k němu šla. V hotelovém pokoji, kde se s ním měla sejít se našli krvavé stopy, takže se domnívá, že je po smrti. Nechtěl jsem skončit podobně.

Jen jsem přikývl na to, že mě Cobin pošle ke svému krejčímu. Celkem jsem byl na to zvědavý, jelikož měl rád hezké oblečení, tak mě v jistém smyslu zajímalo, jak pracují krejčí, co oblečení šijí. Kdybych měl více času rád bych se o takové věci zajímal, a třeba i se chtěl naučit něco vytvořit, ale s mým skromným volným časem jsem byl rád, že se mohu projít po městě, něco si koupit a odpočinout si.

Řekl mi, že mě objedná u svého krejčího a pak mi oznámí, kdy za ním půjdu, a že se mnou pak někoho pošle, aby mě doprovodil. Dál už můj rozhovor s Cobinem netrval a já mohl odejít. Tiše a klidně jsem odešel z jeho kanceláře, ale pak jsem přidal do kroku, abych se dnes už konečně dnes dostal z té budovy. Dnes byl celkem klid, jelikož jsem měl míň zákaznic, než obvykle, takže jsem dnes nebyl jako rozlámaný.