Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 4

<S•E•N•J•I>

Zas jsem byl na střešní plošně pod oknem svého pokoje, a kouřil jsem jednu cigaretu, ale nebyla dnes první. Brzy si budu muset sehnat další do zásoby, jelikož mi zbývala už jenom jedna plná plná krabička. Musel jsem se uklidnit, byl jsem nasraný, takže dnes už měl třetí, i když vím, že bych neměl. Důvodem proč jsem byl silně vyvedený z míry byl samozřejmě Cobin, a nikdo jiný. Nesnáším, když mi Cobin hýbe se směnami. Je to týden, co jsem s ním mluvil o tom, že mě pošle na tu akci k té umělkyni, ale od té doby jsem s ním nemluvil, takže by mě zajímalo, co mu zas přelétlo přes nos, aby mi hýbal se směnami. Kdyby to bylo kvůli té aukci, tak to nebude ze dne na den, jelikož datumy takových akcí se většinou znají dopředu.

Měl jsem dnes mít volno, chtěl jsem si jít koupit jedny krásné světle modré kalhoty s mořským motivem, které jsem viděl už pár dní v jednom z mých oblíbených obchodů. Od nohavic ke kolenům se střídali bílé lehce třpytivé znaky mušlí, mořských koníků, mořských hvězdic, chaluh, rybiček a perel. Bohužel mám v tom smůlu. Je mi jasné, že se s těmi kalhotami mohu rozloučit, jelikož nepochybně už tam dnes budou naposled, a večer až se budu vracet z Hřejivého Pelíšku, tak bude ten obchod dávno zavřený. Byl pátek, a v pátek se většinou měnilo v tom obchodě zboží. Když se neprodalo poslalo se do jiného obchodu jinam, do jiného města.

Típnul jsem cigaretu a schoval špačka do krabičky vedle okna, kterou jsem používal jako provizorní popelník. Následně na to jsem oknem vlezl do svého pokoje. Dnes jsem kvůli tomu, jak mi Cobin zkazil náladu ani neměl chuť přemýšlet, co si vezmu na sebe. Prostě jsem popadl tmavě šedé kalhoty, které jsem měl na vrcholu komínků kalhot, a černé triko s dlouhým rukávem, které mi první padlo do oka. Tmavé barvy, depresivní jako byla momentálně moje nálada.

Navoněl jsem se a stáhl jsem přední prameny vlasů dozadu do malého culíku, a zadní prameny jsem nechal rozpuštěné. Zamračil jsem se na sebe do zrcadla, a pak si ještě obul černé boty, a otočil jsem se k odchodu z pokoje. Lehce jsem i bouchnul dveřmi, ne že by to bylo nějak úmyslně, ale dokud jsem neslyšel ránu dveří ani jsem si neuvědomil, jak silně jsem je zavřel. Bylo jasné, že všichni, kdo to slyšeli, tak teď ví, že nemám dobrou náladu. Většinou jsem bouchal dveřmi jen, když jsem neměl dobrou náladu.

Dolů do haly ubytovny jsem šel zamračený s rukama vraženými hluboko v kapsách kalhot, ale čekalo tam na mě překvapeně. S mým sledovacím náramkem tam totiž nečekala Isabella, ale Fynn, který si s ním pohazoval do vzduchu. Kupodivu jsem se tomu uchechtnul, jak s tím v jistém smyslu zachází s neúctou. Fynn měl v jistém smyslu svoje názory na systém, ale kdo ho neznal v soukromích mezích tak by to o něm nikdo neřekl. Fynn totiž věděl, kdy si smí dovolit dát najevo svůj názor, a kdy ne.

Na první pohled Fynn nevypadá na svůj věk, ale na hodně mladšího. Mnoho osob by mu řeklo, že je nejspíše stejně starý jako já, nanejvýš o rok či dva starší, ale nikdo by neřekl, že je mezi námi desetiletí rozdíl. Fynnovi totiž bylo dvaatřicet.

Možná to dělala jeho vizáž a styl oblékání, že vypadal mladší. Fynn má totiž tmavě modro šedé divoké vlasy, které mají na týlu delších pár pramenů, které dvoří hubený rozčepýřený culík. Jinak je štíhlý a vysoký, i obličej má celkem úzký. Jeho oči mají zvláštní barvu světlého lehce narůžovělého purpuru, ve který se však velmi často objevují až moc vychytralé a nezbedné čertovské ohníčky. 

Nikdy jsem se nedozvěděl, proč Fynn dělá barmana a pracuje pro Cobina, když bylo na něm dost celkem znát, že je velmi inteligentní a šikovný, takže kdyby chtěl mohl by se z něj stát velmi dobrý a nebezpečný Schopný, což by možná pro něj bylo lepší aspoň podle mého názoru.