Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 8

<S•E•N•J•I>

,,Jak jako sakra, žes jí nesvedl?!'' rozčiloval se Cobin v limuzíně, kterou jsme jeli z galerie.

Pokrčím rameny. "Neměla zájem o mě, šlo to vidět už z jejího pohledu.'' odpovím pravdivě.

,,Tak, cos tam s ní celou dobu dělal?'' zeptá se naštvaně.

,,Chtěla si povídat, tak, jak to normálně ženy chtějí.'' odpovím trochu kostrbatě, ale pravdivě. Nemohl jsem lhát, jelikož mi bylo jasné, že Balud svým pohledem skenuje jakýkoliv tyk v mé tváři.

Cobin si frustrovaně odfrknul, ale zavrtal se do sedačky a mě dal pokoj. Bylo na něm vidět, že se snaží přemýšlet a vymyslet jiným způsob, kam by mě šoupnul, abych mohl znovu zkusir Victorii svést.

Tak rád bych mu řekl, že je to sestra toho muže, co ho dokázal vystrašit a rozhodit. Ne, proto, abych práskal, ale abych mohl vidět, jak Cobin se zděsí hrůzou. Cameron, pokud jsem si to jméno pamatoval dobře, byl někdo, kdo byl velmi nebezpečná osoba už od pohledu, a někdo jako Cobin by si neměl s ním zahrávat, ani s nikým z jeho okolí. I když přiznám se rád bych, aby Cobin udělal přešlap a já ho viděl trpět.

Cesta pokračovala tiše, za což jsem byl rád. Byl jsem vyčerpaný, nebyl jsem moc na takovéhle akce zvyklí. Po nějaké době limuzína zastavila před ubytovnou. Vystoupil jsem a se mnou Balud, který mě chytl za paži, jako bych byl blbí na to, abych se pokusil utéct, když mě od vzchodu do ubytovny od limuzíny dělilo jen pár metrů. Raději jsem na to nereagoval.

Dovedl mě k hlavnímu vchodu, který otevřela Isabella, která i přes tu pozdní hodinu byla vzhůru. Bylo mi jí líto, jen kvůli tomu, že musela čekat až se vrátím, tak musela zůstat vzhůru.

Balud mě prostrčil dveřmi dovnitř, a pak se vydal zpět k limuzíně. Isabella jen protočila očima a zavřela za mnou dveře ubytovny.

,,Promiň.'' řekl jsem a lítostivě se na ní usmál.

,,Neomlouvej se. On je prostě hulvát.'' odmávne to Isabella a sundá mi náramek.

,,Za to jsem se neomlouval. Bylo to protože jsi kvůli mě musela zůstat vzhůru, vím, že tohle dobou normálně už spíš.'' vysvětlím.

Isabella se na mě usměje. ,,To nic, když je to jednou za čas nevadí mi to.'' řekne, ale pak se ušklíbne. ,,Ale nezvykej si mladej, že budeš takhle chodit na mejdany často.'' Varuje mě na oko, a já se zasměji.

,,Dobrou Isabell.'' popřeji jí.

,,Dobrou.'' řekne a vydá se do svého pokoje. Já učiným stejně tak a vydám se nahorů ke svému pokoji.

,,Popelka se vrátila domů, a kupodivu před půlnocí.'' řekne rejpavě Cecil, který se zrovna taky vracel do pokoje. Prostě ho ignoruji, s ním to v některých případech jinak nešlo.

Vešel jsem k sobě do pokoje, a svlékl jsem se, raději jsem vše vrátil do pytle, ve kterém to přišlo, jelikož jsem nevěděl, zda si to mohu nechat nebo to budu muset vracet. Popravdě být volba na mě tak bych si takový krásný oblek nechal. Byl by to velmi cenný kousek v mé skříni.

Pověsil jsem pytel za ramínko přes skříň, a šel jsem si lehnout. Byl jsem spíše unavený psychicky, než fyzicky. Moje mysl však napadla tvář Camerona. Co s ním sakra můj mozek má? Byl sexy, ale kurva, je to bratr ženský, kterou chce Cobin, abych ojel.

<C•A•M•E•R•O•N>

Uběhl měsíc od výstavy obrazů mé sestry v galerii. Měsíc od toho, co jsem v realu viděl Adonise, a ne jen na fotkách a videích, nad kterými jsme se ukájel.