Znovu se setkáme

11.

A byl tu pátek. Smutný den a to nejenom, kvůli tomu že už od rána pršelo ale i kvůli tomu, že to byl den pohřbu. Všichni se hned ráno sešli u Sanda a Maxe v restauraci.

Vzhledem k tomu, že vlastně už nebyly bylo tam jen pár kamarádů a obchodních partnerů, Kimm a Sand a Max.

Všichni byly oblečeni v černé barvě. Sand zařídil i hromadu svíček , které hořeli po celé restauraci.

Avi se staral perfektně o věci v kuchyni a Dan s Tullem se starali o to, aby všichni měli všechno.

Po té co se všichni sešli v restauraci se vydali do smuteční síně na poslední rozloučení. V tichosti se tam s Maxovim dědou všichni rozloučili.

Max stál smutkem sotva na nohách a tak ho Sand chytil za ruku. Kimm, protože měl pořád nohu a ruku v sádře tam seděl a leskli se mu oči smutkem.

Po skončení smutečního rozloučení se všichni přesunuli zpět do restaurace kde se najedli.

"Dobré odpoledne Maxi." Přišel za Maxem starší pán.

"Dobrý den." Odpověděl Max.

"Upřímnou soustrast. My se asi neznáme, ale já jsem obchodoval s vaším dědečkem. Byl to nejlepší obchodník, jakého jsem znal." Řekl muž.

"To byl. Mimochodem, toto je Sand můj přítel a spolumajitel této restaurace." Představil muži Sanda.

"Těší mě, rád bych pak s vámi navázal obchod, tady máte moji vizitku a budu rád, když se mi potom ozvete Sande. A s vámi Maxi budu pak také potřebovat mluvit." řekl muž.

Sand si vzal vizitku a schoval si ji do kapsičky u saka.

"Můžeme klidně mluvit. O co jde?" zeptal se Max.

"Jde o tu pobočku v Německu a Itálii. Váš dědeček chtěl otevírat nové pobočky ale bohužel už to nestihl." řekl muž.

"Dobře, já se na to pak podívám a někoho tam pošlu." řekl Max.

"To asi nepůjde, jediný kdo má to má plnou moc jste vy, Maxi. Budete tam muset zajet a dohlédnout na to osobně." Trval na svém muž.

Jak to Sand slyšel, nebylo mu to příjemné.

"Prosím, omluvte mě." řekl Sand a odešel se podívat do kuchyně za Avim.

Max tam zatím debatoval s mužem a po chvilce se k nim přidal i Kimm.

"Ahoj Sande, tak co jídlo?? Dalo se to?? Nebo potřebuješ něco nebo jsem něco udělal špatně??" Chrlil ze sebe otázky Avi.

"Ahoj, neboj, nic si neudělal, všem chutná a vše je naprosto v pořádku." řekl Sand a usmál se aby Aviho uklidnil.

"Jojo, takže se tu schováváš?" zeptal se Avi.

"Dá se říct že jo. Ty obchodníci jsou jak Supy. Ještě ani neskončil pomalu pohřeb a oni už honí Maxe do práce. A ještě k tomu, aby jel do Německa a Itálie." Postěžoval si Sand.

"To je normální, můj otec to měl taky tak. Uvidíš, hlavně nedělej unáhlené závěry, že tam Max pojede. Já myslím že zůstane tady s tebou a někoho tam pošle." Uklidňoval Sanda Avi.

"To prý nejde. Prý má jediný plnou moc." řekl smutně Sand. Věděl že by mu Max strašně chyběl že bez něj nedokáže být.

"Uvidíš , vše bude v pořádku." řekl Avi a usmál se.

"Co tu řešite bezemě, přišel s úsměvem Tull.

Sand se podíval na Aviho a udělal gesto jako by mu chtěl něco pošeptat ale mluvil na hlas.
"Hele je tady...potichu už ho nemůžeme pomlouvat..." Řekl a všichni tři se začali smát.