Znovu se setkáme

2.

Ještě než auto odjelo, otevřelo se okénko.

"Tady máte, toto budete potřebovat. Prosí. Hlavně je neztraťte." Kimm podával Maxovi klíče aby se dostal dovnitř.

Max si vzal klíče. Okno se zavřelo a auto pomalinku mizelo v dálce.

Rozhlédl se okolo. Nikde žádné obchody, jen jedna lékárna a jedna malá samoobsluha. Žádné stanoviště taxi jen autobusová zastávka.

Jak tady může někdo žít? Pomyslel si a šel k bytovému domu, kde se nacházel být, kterému měl teď říkat domov.

Odemkl dveře a našel byt a číslem 180. Odemkl a vešel dovnitř. Zdálo se, že tu nikdo není.

"Haló, je tu někdo?" zavolal, ale nikdo ne neozval.

Položil si tašku a šel se rozhlédnout. Za dveřmi, které byly hned vedleyla koupelna spojená s WC. Koupelna byla větší než si myslel. Byla tam větší vana se spechovou zasněnou. Jeď vedle bylo umyvadlo a naproti byla pračka a na ní sušička.

Šel naproti do dalších zavřených dveří byl tam malý obývací pokoj spojený s kuchyní která nebyla ani malá ani velká. Vše bylo laděné do bílo, černo šedivé barvy.

Šel do prvních dveří a ty byli zamčené. To bude asi pokoj toho kluka pomyslel si. Pak kluk na dveře vedle, na kterých byl přilepený papír a na něm bylo napsáno.

Ahoj,

Toto je tvůj pokoj. Doufám, že se ti tu bude líbit. S.

Sundal papír ze dveří a otevřel. Pokoj byl  světlý, krásně vyvětraný. Byla tam postel a na ní připravené čisté povlečení. Vedle postele byl nocni stolek a na něm lampička.

Naproti posteli byl stůl a jedna židle a hned vedle byla velká vestavná skříň. Sedl si na postel, a nevěděl, co dělat.

Vzal si do ruky telefon ale ten měl slabí signál. Tak si aspoň vyrovnal oblečení do skříně. Když tu teda ten týden musí zůstat, tak to má srovnané.

Šel si sednou do obývacího pokoje a zapnul si televizi. Ale nemohl najít nic co by ho bavilo. Natáhl se na gauč a usnul.
.
.
.
Byl večer a byly slyšet klíče v zámku. Snad se vrátil domů. A protože nebyl zvyklí, že ani někdo bydlí rozsvítil si světlo. Přišel do obýváku a v tu chvíli se lekl podstavy spící na gauči, která se lekla světla a z gauče spadla na zem

"Ahoj, si v pořádku?" zeptal se Sand neznámé osoby.

"Hmmm, jsem." zamručel kluk rozespale.

"Proč sis nelehnul u sebe? Je něco v nepořádku? Jo, jinak já jsem Sand" představil se.

"Jsem tady prostě usnul máš s tím problém?" řekl nevrle Max.

"Ne, nemám. Promiň nechtěl jsem tě probudit." omluvil se Sand a odešel do kuchyně, uklidit do lednice svůj nákup.

"Co bude k jídlu?" zeptal neznámý, když přišel za Sandem do kuchyně.

"To co sis koupil, nebo uvařil. A bylo by fajn, říct mi tvoje jméno. Nebo na tebe mám volat Hej Ty?" zeptal se Sand a začínal být lehce nervózní.

"Max, jmenuju se Max" odpověděl a podíval se Sandovi do tváře.

Byl to hezký hnědooký kluk. Jeho vlasy byly taky hnědé a na sobě měl motorkářskou černou bundu. Modré tričko a černé kalhoty.

"Ahoj těší mě" odpověděl mu Sand a podal mu ruku. Max mu ruku nepodal.

Tak asi nic. Čekal jsem nějakého milého kluka ale toto je moc pomyslel si Sand.