Rudovlasá kráska

2. Kapitola - Vlkodlačí smysli

Zazněl zvuk šoupajících se gum o vozovku od auta, když Scott uviděl jak ze zatáčky přijíždí Stilesovo auto. Nikdy se to nestalo, aby slyšel jak přijíždí auta, nikdy nešílel když zazněl budík jako by se dnes okolní zvuky zesílili. Scott rychle seběhl do haly, aby otevřel dveře příteli. " Stilesi."

" Scotte."

" Neměl jsi včera problémy?"

" Ani ne jen jsem si vyslechl dlouhý projev, že už nesmím odposlouchávat policejní rozhovory jinak dostanu domácí vězení na tři měsíce. A co ty? Jak ses dostal domů?" Ozval se Stiles.

" Dostal jsem se domů až po půlnoci a musel jsem si ošetřit ránu. Napadlo mě nějaký velký zvíře něco jako vlk."

" Cože?"

" Byl to vlk Stilesi."

" Vlk to být nemohl. Vlci v našich lesích už nejsou tak šedesát let Scotte.."

" Byl to vlk a mohlo by tě zajímat, že jsem objevil tu část toho těla."

" Opravdu.? Nekecej. To myslíš vážně. To je úžasný."

" Co je na tom úžasného?"

" Ty jsi našel to tělo. Kde je."

" No doma určitě ne!"

" Hm?"

" V lese, dovedu tě tam."

" Dobře, obleč se pojedeme hned."

" Jak chceš." Scottovi dlouho netrvalo se připravit. Hodil na sebe rychle oblečení i s překvapeným výrazem, který ho v odrazu zrcadla děsil. Když se podíval na včerejší hluboké zranění. Nebylo tam nic. Ani stopa. " Scott?"

"Už jdu." Zvolal a otočil se k odchodu. Divný pocit, když jsme se vraceli na to místo, kde jsem objevil to tělo. Byla to dívka, vlastně jenom polovina dívky. Chyběla jí dolní část těla. " Stilesi říkám ti, že tu včera to tělo bylo. Leželo tady." Ukázal na místo mezi spadanými listy. " Já ti věřím. Nevím, kdo ho mohl přes noc přenést."

" Třeba to stvoření co mě včera napadlo."

" Už jsem ti říkal, že tu vlci nejsou."

" Jo...Jo... Šedesát let, ale teď?"