Rudovlasá kráska

21. kapitola - Bouře

                  Hleděla jsem na něho, jen zahalená v ručníku a cítila, jak mi kapky vody stékají po těle. Stál tam mezi těmi dveřmi, jako kamenná socha, kterou není lehké jen tak odstrčit, nebo jí obejít. Za ním jsem zahlédla Lissu. Oba na mě nevěřícně hleděli. Vím, proč. Asi to Derreka překvapilo, když mě viděl, když věděl, kdo doopravdy jsem. "Rosse!"

"Derreku, já..."

                              "Proč jsi mi nechtěla říct, kdo jsi."

"Víš já..."

                  "Rosse si nic moc nepamatovala co se stalo, když se vrátila, ale pomalu si začínala vzpomínat. Viděla to. Prošla si s tím znovu." Vložila se do toho Lissa. Derrek se na ní podíval a pak se pohlédl na mě. "Je to pravda. Vzpomněla sis?"

"Ne tak docela, ještě mám v mysli černé díry, ale myslím si, že Katy..." Derrek mě nenechal doříct větu a... "Katy?"

"Jo."

                "Ty ji taky vidíš?"

"Cože? Jo. Občas se zjeví něco mi řekne a pak zmizí."... "Počkat ty jí taky vidíš?"

                "No dnes jsem jí viděl teprve po třetí."

"Kdy naposled?"

                "Dnes, asi tak před třemi hodinami? Když jsem běžel za tím vlakem, kde jsi měla sedět. Měl jsem z toho skoro infarkt, když se několik kilometrů přede mnou z ničeho nic zhroutil z mostu."

"Kdo?"

                      "No ten vlak! Jenže se zjevila stará ženská z toho baru, teda moje ségra a řekla mi, že jsi vyskočila. Že jsi v tom vlaku neseděla."

"Ty jsi se o mě bál." Řekla jsem se slzami v očích. A sledovala jeho každičký pohyb. Každičký pohyb jeho hrudníku, oči, rtů. "Miluju tě."

"Vždyť jsi ji líbal."

                                 "Koho?"

"Nedělej hloupého. Ty víš, že myslím Kirru."

                                   "Jak."

"Byla jsem tam. To ona mi donutila odejít pod výhružkami, že ublíží všem, které miluju... To ona..." Chtěla jsem dál pokračovat, ale Derrek se mi přisál k ústům. Líbal mě dokud nám oběma nedošel dech. Pak jsme si teprve všimly, že Lissa stále stojí mezi dveřmi. "Páni takovýho hubana jsem ještě neviděla." Zavtipkovala. A my dva na sebe pohlédly. "Možná měl být delší."  Odpověděla jsem jeho směrem s úsměvem než Lissa si se smíchem odkašlala.  Teprve teď mi došlo na co upozornila. Stále jsem stála v pokoji jen zabalená v ručníku. "Derreku? Nemohl by jsi... No. Jít s Lissou dolů? Potřebovala bych se obléct." Tato chvíle mi připadala trapná. Hlavně to ticho. "Jasně." Odpověděl a šoural se za Lissou na chodbu.  

Derrek:
"Mohla být delší?" Proč jsem jí nedal ještě jednu jestli se jí to líbilo. No jasně oznámila mi, že je jenom v ručníku v Lissině pokoji tak abych vypadl dolů než se převlékne. Seděl jsem v křesle a sledoval hodiny. Za chvíli jsem uslyšel skřípot dveří, schodů... Okamžik. A je tady. Měla na sobě černé tílko a džínsové kraťasy. Vlasy měla stažené vzadu do ohonu. "Můžu ti dát ještě jednu?"

"Co?"

          "Pusu."

"Proč?" Podráždila mě s úsměvem.

             "Říkala jsi, že by měla být delší?"

"Tak jestli chceš." Neváhal jsem ani chvilinku, protože by si to mohla rozmyslet a přisál jsem se k jejím sladkým ústům, které chutnali po čokoládě. Líbal jsem jí tak ještě dvě minuty bez dechu než jsme oba padly na pohovku a hltaly čerství vzduch. "Kde je Lissa?"

"Nevím." Odpověděl jsem ještě takovým tím hlasem než se za námi z kuchyně ozval její hlas. "Já jsem tady. Objednala jsem pizzu." Rosse něco chtěla říct, ale umlčel jsem jí dalším polibkem.  Hodlám ji chránit, i kdybych měl zemřít.