Rudovlasá kráska

13. kapitola - Zabila jsi jí?

                  Seděla jsem na posteli a sledovala každičký pohyb Lissina těla. Konečně přichází k sobě. "Tak stávej Šípková Růženko musíme si promluvit." Otevřela oči a usmála se. "Byla bych ráda, kdyby jsi mě ještě chvilku nechala spát, ale jsem radši, že tě tu vidím." Řekla ospale.

"Pamatuješ si vůbec něco?"

                                                       "Něco málo."

"A to je?"

                                                        "Pařba ze, které jsi se vypařila, jako pára, což od tebe Rosse Dakoto Elizo Hateweyová nebylo milé, ještě že tam byl Nik."

"Kdo?"

                                                     "No ten kluk co s tebou tancoval. Byl docela kus, ale to je jedno vím, že nás odvedl domů a pak mě budíš ty."

"Aha."

                                                      "Kde jsi vlastně byla ty."

"Byla jsem na té párty, ale najednou jsem viděla, jak ten jeden vlkodlak odchází pryč tak jsem šla za ním. Málem ho zabili. Tak jsem ho zachránila a on potom mě. Všechno."

"Opravdu?"

                         "No?...Já..." Náhle na tabulce okna přistál kamínek a pak znovu a znovu. "Lisso neotevírej to okno."

                   "Proč?"

"Prostě ho neotevírej, a když ho otevřeš tak tu nejsem jasný?"

                   "Fajn." Otevřela okna a vykoukla. Dole ve stínech stromů stál vysoký na krátko ostříhaný černovlasý kluk. "Čau Niku." Zvolala.

"Kdo je Nik?" Optal se zvědavě. "Ty nejsi Nik?"

"Ne."

                  "Kdo jsi."

"Nemáš tu kámošku?"

                  "Kterou?"

"Rudé dlouhé vlasy, dnes na sobě měla černá šaty a koženou bundu."

                     "Nějaká tu je, ale nechce s tebou mluvit, sorry kámo." Panebože ona se s ním bude ještě vybavovat. Chytila jsem Lissu za paži a zatáhla ji z okna nazpět do místnosti. Pak jsem vykoukla z okna sama, zamávala mu a hodlala se zavřít okno, jenže ke mě přiletěl rozkaz: "Stůj! I když zavřeš okno budu tady stát klidně i čtrnáct dní."

"Co chceš!"

                      "Odpovědi na mé otázky."

"Fajn máš tři otázky."

                       "Jen tři?"

"Jen tři. Začni."

                          "Takže znala jsi tu dívku na těch fotkách co jsi roztrhala?"

"Jo."

                               "Byli jste si blízké?"

"Kdysi možná."

                                  "Zabila jsi jí?"

"Cože?"

                                 "Tak co zabila jsi jí?" Zopakoval.

"Ne zabila se sama."

                                    " Víš toho o ní docela hodně, proč si ty některé fotky zničila."

"Měl jsi jen tři otázky a teď se ptám já."

                                      "Dobře."

"Proč tam máš její fotky jsi nějaký psychopat?"

                                        "Ne."

"Fajn tak to je všechno, dobrou noc."

                                          "Počkej." Zvolal. Zastavila jsem se a podívala se na děj. "Proč jsi zničila ty fotky."

"To by jsi nepochopil, promiň musím jít." Zavřela jsem okno, zhasla a skočila na postel vedle Lissi, která už zase spala.

"Rosse! Pravda nebo lež. Lucas. Je to idiot má tak malé IQ, jako to co má v kalhotách. Jsi gay nebo se tam koukáš normálně. Katy... Rosse nezavírej ty oči... Rosse neopovažuj se zavřít ty oči nesmíš zemřít. Miluju tě. Sbohem Derreku."

"Derreku?" Posadila jsem se v posteli s těmito slovy. Byla jsem docela mimo. Derrek, kde jsem to jméno slyšela? Kde jsem slyšela ty hlasy, kde jsem viděla jen toho kluka. Strčím do Lissy, která jen zabručí a převalí se na druhý bok. "Lisso? Lisso! "

"Hmmm?"

                     "Kde máš ročenku z osmičky?"

"Na co ročenku nech mě spát!"

                      "Nenechám tě dokud mi to neřekneš."

"V krabici v šatní skříni a teď mě nech." Sebrala jsem se a našla tu správnou ročenku. Osmička. Listovala jsem stránku po stránce než jsem tu osobu, kterou jsem hledala našla. Derrek Hale. Sportovec, kytarista a rváč. Byl oblíbený ve své skupině. Měl sestru Kate. Přelistovala jsem na stranu dvě stě a našla fotografii. Byla jsem tam já, Lissa a Kate Haleová. Nepamatuji si, že bychom se fotili. Léto 2009. Přepadla mě temnota, jak jsem se dotkla fotografie. To bude naše poslední fotografie z osmičky příští rok už bude v posledním ročníku na základce, takže úsměv a nejlepší kámošky navždycky. "Co to sakra bylo?" Seděla jsem nad ročenkou a přemýšlela nad tím. Je možné, že jsem ztratila svou minulost a teď si zase začínám vzpomínat. Co se asi stalo, že jsem o ni přišla, byl v mé minulosti i Derrek? Oblékla jsem si ošuntilé džínsy, černé tílko, kostkovanou košili a na to bundu s kožíškem a pletená čepice. Lesk na rty a nechat Lisse vzkaz, že se vrátím odpoledne. Vytrhla Derrekovu fotku z ročenky s tou fotkou na, které jsem s Lissou a Katy a zastrčila ji do kapsy od bundy. Vím řekla jsem, aby mě nehledal a ať si myslí, že neexistuju, ale já potřebuju vědět jestli je to on.