Rudovlasá kráska

10. kapitola - Lék

Dotáhla jsem ho do té barabizny a položila ho do jednoho z nejčistějších pokojů na postel. Sundala jsem mu bundu a pak i svou. "Kdo jsi."

"To ty už dávno víš. Nevím jaké mi dáváš přezdívky, ale víš to." Otočila jsem se k váčku a začala vybalovat věci co jsem ukradla v tom jejich skladišti, abych mu zachránila život. "Řekni mi tvé jméno."

"Kde seženu čistou vodu?" Optala jsem se ho otočená k němu zády, aby mi neviděl do obličeje a vyhnula se jeho otázce. "V lednici."

"Ty máš lednici?"

"Jo, proč. Vypadáš překvapeně."

"Potřebuješ elektřinu?"

"Ne."

"Tak jak ti může fungovat lednice."

"ale já neříkal, že funguje. Jen jsem ti řekl, že jí mám."

"Aha." Vydala jsem se z pokoje dolů do přízemí, kde jsem našla tu jeho nefunkční ledničku a vyndala z ní dvě láhve vody, které jsem nalila do čisté nádoby kterou jsem nalezla. Ohřála jsem vodu. Teda bez elektřiny a šla za ním. Seděl pořád na posteli do půlky těla nahý s obvázanými ránami zbytky z jeho oděvu. Když jsem se na něj podívala připadal mi docela přitažlivý, namakaný a i sexy. Na co to sakra myslím. Pomoz mu a vypadni odsud. Otevřela jsem jednu lahvičku a vylila její obsah do nádoby. To samé jsem udělala s ostatními a přidala skleničku teplé vody s tajnou ingrediencí co jsem musela přidat tak, aby to neviděl. Vzala jsem nůž a řízla se do zápěstí. Začala téct rudá tekutina a dopadat na skoro hotový lék. Krev další alfy. A máme hotovo. Vyčistila jsem si ránu vodou a zavázala. Zamíchala směs. "Vypij to." Vzal si to ode mě do ruky a čichl k tomu. "Smrdí to."

"Ale zachrání tě to." Usmála jsem se na něj. Zavřel oči a naklopil to celé do sebe. "Hnus." Vydal ze sebe, když naposledy polkl. Musela jsem se začít smát, jak se u toho tvářil. Vzala jsem lékařské pomůcky a začala mu čistit rány. Nejdřív na zádech. Potom na ruce, rameni a nakonec i ten bok. Hleděl na mě jak jsem špinavá od jeho krve. Podívám se na něj a směšně se ho optám: "Máš koupelnu s umyvadlem a splachovacím záchodem?"

"Panebože, kdy tě to přestane bavit. Jasně, že jo. Vyjdi na chodbu, otoč se doprava, jdi rovně a hned proti tobě v té místnosti je koupelna."

"Díky."

"Rádo se stalo."

Derrek:

Musel jsem se začít smát, když vyšla z pokoje. Ten její výraz. Její bunda zůstala přehozená přes židli a ten zvuk jde od ní. Vytáhnu z její kapsy mobil. Někdo volal. Na displeji bylo dívčí jméno. Lissa. Zvednu to a ozve se hrubí mužský hlas: "Kočičko, víš koho tu mám pokud se neukážeš? Někdo zemře." Hlas v mobilu se odmlčel a ozval se dívčí: "Rosse bojím se."

"Měla by jsi si pospíšit nezbývá tvojí kámošce hodně času." Uslyšel jsem zavrčení, ale nevycházelo ze mě, ale s ní. Stále ve dveřích. Vytrhla mi mobil z ruky a řekla do něj něco ve smyslu: "Kde jsi! Ty hajzle."

"Ba jo, jsi to ty. Chvíli jsem si myslel že to nejsi ty, ale jsi to ty podle hlasu."

"Kde je."

"Chovej se, jako člověk Rosse."

"Varuju tě jestli se jí něco stane, tak tě zabiju."

"Fajn, sejdeme se u Havraního útesu." Zavěsil. Celé jsem to poslouchal otočila se ke mě tváří zády, jako by něco skrývala. Cítil jsem z ní velké napětí. Sebrala jednu z lahviček na zemi a mrštila jí přes celou místnost na zeď. Sklo se rozlétlo na všechny strany. "Promiň musím jít." Ohlásila mi, vzala si svou koženou bundu a odešla. Slyšel jsem jak za ní bouchly dveře. Nemohl jsem sedět na zadku, když jí někdo chtěl ublížit. Oblékl jsem tričko, hodil jsem na sebe bundu a vyrazil za ní na Havraní útes.