[ 𝐧𝐢𝐜𝐨𝐥𝐚́𝐬 ]
Doma nikdo není. Máma odjela na nákupy a táta je zase v práci. Nešel jsem do školy, protože vím, co by mě tam čekalo – prázdná lavice čtyři místa přede mnou a otáky ze strany Ricka. Nenávidím, že mu to tajím. Vždycky jsem mu říkal všechno ale tohle mu říct... myslel by si, že jsem magor.
Hned jak můžu, nasednu do svého Jeepu a zajedu do sámošky. Prodavačka za pultem si lakuje nehty a jakmile na pokladnu položím tři roličky obvazů a příruční šití, podívá se na mě zpod kulatých brýlí. V hnědých očích má vepsanou otázku, ale protože to její věc fakt není, zaplatím a bez jakéhokoliv slova prostě odejdu.
Venku je zase prázdno. Od tý doby, co tady Jeff není, mám divnej pocit, který mi dost připomíná, jak moc se tohohle zatracenýho města bojím. Nenávidím to tady. Nenávidím ty dotěrný lidi, co tady žijou.
Projdu okolo odpadkovýho koše, který zažil už i lepší léta a nasednu do auta. Chvíli jen tak sedím a přemýšlím. Jak je sakra možný, že Jeffa a Loraine nikdo nehledá?
Zapraská to ve vysílačce tak náhle, až leknutím skoro nadskočím.
„Hej, kámo, seš tam?“
Ach můj bože, mně klepne!
„Jo, jsem.“
„Proč nejsi ve škole? Učitelka se po tobě shání.“
V tom překvapení se snažím honem rychle vymyslet nějakou důvěryhodnou lež ale nedostatek spánku a všechny moje problémy se na mě najednou navalí. Zůstanu zticha.
S Rickem jsme nikdy nebyli slušňáčci jako bejval Jeff. Nedělalo nám problém se prostě vypařit z hodiny a propíchat gumy učitelce matiky. V tom bylo to kouzlo. Prostě jsme nebyli vázaní pravidly, a to na tom bylo to nejlepší.
„Nico?“
„Jsem oukej, jenom teď asi nebudu nějakou dobu moct.“
„Proč? Stalo se něco?“ v jeho hlase rozpoznám obavy, za což mám okamžitě chuť si nafackovat. Bože, já jsem takovej idiot! Nedivím se Raynoldsovi, že mě nesnáší.
Měl jsem mu říct, že jsem se zhulil jako obvykle. Nebo že jsem to včera přehnal s chlastem. Ani jedno by u mě nebyla žádná výjimka. „Fakt jsem v pohodě.“ Zamumlám a vyhlédnu na silnici před sebou.
Ozve se zaťukání na okno a já jsem sto na toho ichtyla křiknout, že cíga nemám, ale stihnu se na toho člověka podívat.
Srdce mi vynechá úder při pohledu na rozcuchanou zrzku, neklidně sebou škubající, celou špinavou a potrhanou. Vypadá, jako by celou noc proflámovala. Její kudrny sice nejsou stejné jako rovné vlasy jejího bratra a postavu má spíš drobnou, ale poznám jí téměř okamžitě. Loraine Raynoldsová.
Ale… Hledali jsme jí snad všude. A i když jsme jí nenašli, policie by jí přivedla domů, kdyby byla naživu. Jeff si byl naprosto jistej, že se jí stalo něco hroznýho. No, a když se tak na ní dívám, na její odpuzující vzhled a prázdný pohled v zelených očích, napadne mě, že možná měl pravdu.
Natáhnu se po klice, ale z nějakého důvodu zaváhám. Nevím proč, ale přepadne mě divný strach. Ne, tohle není normální. Už mi kvůli Zrzkovi hrabe.
ČTEŠ
Mezi námi mrtvými
Paranormal[ the dead teens - kniha 1 ] Foresttown je město, kde život znamená přežít. Jeffrey Raynolds si myslel, že ho zná, dokud nezmizela jeho sestra. Jakmile je zapojen do pátrání, temné lesy a chátrající sanatorium začnou odkrývat hrůzy, které mění reali...
