bowtea a jeho parta

16.

Byl to doktor a řekl mi že se Niki sice ještě neprobudila ale aspoň ji můžu jít navštívit. Byl jsem rád že ji můžu aspoň vidět, a jakmile se probudí tak čekám vysvětlení proč to udělala.

Hned jsem ji jel navštívit a doufal že mě za ní pustí. Pustili mě, ale když jsem ezl do pokoje kde ležela tak jsem strnul. Byl to strašný pohled vidět někoho na kom vám záleží ležet na nemocničním lůžku s obvázaným zápěstím. Přišel jsem k ní blíž a chytil ji za ruku a řekl jsem jí.

"Vím že mě teď asi neslyšíš ale doufám že ano. Když jsem tě našel ležet v koupelně s podřezanym zápěstím bylo to jako by se mi zastavilo srdce a zamrzl jsem na místě. Když se tu tak na tebe dívám tak si začínám myslet že k tobě vážně něco cítím."

Zdálo se mi že mi stiskla ruku ale hned jsem podle přístrojů poznal že se mi to opravdu jen zdálo. O chvíli později mi sestřička řekla že už je po návštěvních hodinách a vyvedla mě z nemocnice. Bezmocně jsem usedl do auta a jel jsem domů.

Doma jsem si lehl na postel a jenom jsem tam tak ležel bez ohledu o čase a doufal jsem že se každým dnem probudil. Ani mi nedocházelo jak moc mi i za takovou chvíli přirostla k srdíčku a začal jsem si uvědomovat že se mi asi opravdu líbí.

O týden později

Ani nevíte jaké to bylo utrpení se jenom utápět ve svých myšlenkách a doufat v něco co se nejspíš ani nestane. Ale najednou se mi rozezněl telefon a koukal jsem se na číslo které už jsem tak dobře znal. Byl Niki doktor.

D: dobrý den chci vám jen dát vědět že slečna Patrasová už se probrala a že za ní můžete hned zajít.

P: diky moc za zprávu, nashledanou.

D: nashledanou.

Byl jsem tak že se konečně probudila že jsem ani neřešil co mám na sobě a hned jsem sedl do auta a jel za ní. Dorazil jsem do nemocnice a šel mi tak dobře známou cestou. Stál jsem před dveřmi jejího pokoje a doufal že mě bude chtít vidět, ale snad ano. Zaklepal jsem a za dveřmi jsem slyšel její sladký hlas "dále" vlezl jsem dovnitř a hned jak jsem ji viděl tak jsem ji šel obejmout.

N: ahoj

P: ahoj, ani nevíš jak si mi chyběla.

N:už jsem si myslela že se mi to opravdu povedlo ale pak jsem se probudila tady.

P: prosimtě tohle už mi nikdy nedělej, jinak půjdu s tebou.

N: myslela jsem si že na mně budeš naštvaný.

P: proč bych na tebe měl být naštvaný však si nic neudělala.

N:no já ani nevím prostě jsem si vnutila to že na mě určitě budeš naštvaný.

P: tak vidíš že nejsem naštvaný, jsem spíš šťastný že si mě ti nenechala.

N:jak dlouho jsem vlastně spala?

P: asi dva týdny.

N: svý týdny to fakt.

P:jojo, hele já jsem se málem Posral strachy když seš ani po týdnu neprobudila.

N: neptal ses kdy bych mohla jít domů?

P: ještě ne ale hned se zabehnu zeptat.

S tím jsem skoro až vyběhl u pokoje a vydal se hledat doktora.