Eragon - Tak trochu jinak

5.kapitola Práce

,,Co si dáte?" řekl hospodský mile.

,,Medovinu pro oba." Hospodský přikývl a odešel. Bratr se ke mně naklonil.

,,Co šílíš ještě ti není osmnáct!" Nadzvedla jsem obočí.

,,A ty si myslíš že to tady někoho zajímá? Eragon se taky opil když mu bylo 16...nebo kolik..."

,,Ale ty nejsi Eragon. A jelikož jsem starší"

,,Ale prosím tě! Už nejsem žádné malé dítě Péťo. Navíc nejsem ta, co pořád říkal: Už jsme tam? Už jsme tam? ... Jak malé dítě."

,,Tak fajn." Viděla jsem na Péťovi jak se trochu začervenal. Hostinský nám za chvíli přinesl medovinu.

,,Ehm, promiňte ale... dá se tady u vás ubytovat?"

,,Jistě! Máte zájem?" S Péťou jsme přikývli. Nakonec jsme zaplatili a šli se podívat do našeho pokoje. Ano, měli jsme jeden společný...kdo si myslíte že bude platit za dva? Vešli jsme do pokoje a rozhlédli se. Slaměná postel? Super! Takže další noc v háji. Mezi dvěma SLAMĚNÝMI postelemi byl malý dřevěný stolek.

,,Co na to říkáš?" řekl bratr zklamaně.

,,Že si musíme honem najít nějakou práci, ať máme na lepší."

,,A co cesta domů?" Petr se mi podíval do očí. Asi se mu stýskalo hodně po domově.

,,Brácho Eragon nám stejně nepomůže. Navíc jsme teď spodina. A taková se k dračím jezdcům určitě nedostane." Zdá se mi to, nebo se mu v očích lesknou slzy? Přišla jsem k němu a objala ho. ,,To bude v poho. Mám takový pocit, že jestli se domů budeme mít vrátit tak se tam prostě dostaneme."

,,A jestli ne?"

,,Tak už se můžeme nadobro rozloučit se sušenkami Oreo." Oba jsme se rozesmáli. Ve skutečnosti ani jednomu z nás do smíchu nebylo, ale nějak jsme si náladu zvednout museli. ,,Tak!" řekla jsem a hupla na postel. Zajímavé, jak taková slaměná postel dokáže být po třech dnech putování v sedle příjemná. ,,Co budeš dělat?"

,,Nemají tady něco jako vojenskou školu?"

,,To je nápad! I když mě asi za vojáka nevezmou co?"

,,Klid. Pro tebe se určit najde nějaká práce na hradu."

,,Služka?! Děláš si legraci? Víš jaký mám problém s autoritami..."

,,Je mi líto. Chceš peníze nebo ne?" Povzdechla jsem si. Takže práce na hradě. Super.

. . .

Druhého dne jsme se s bratrem každý vydali vlastní cestou. On šel shánět místo u armády a já...já šla na hrad. Hm...to se mi líbí... Klára na hrad! Asi budu kandidovat na prezidenta... Byla bych určitě dobrý prezident. Představte si, jak bych naši zemi změnila! Národní jídlo- Pizza...nebo Oreo? Národní pití- Kofola. Národní sport...Gaučing? Ne...plavání.

,,Přejete si?" přerušila mé myšlenkové pochody stráž.

,,Ano. Ehm, sháním práci."

,,Tudy." Jeden ze stráže mě začal vést dlouhou OBROVSKOU chodbou, kamsi ke dřevěným dveřím. ,,Počkejte tu." S těmito slovy šel dovnitř. Děláš si ze mě srandu? No to jsem rovnou mohla počkat venku a nemusela jsem se namáhat s chůzí až sem... No s takovým přístupem mě asi nevezmou.

Čekala jsem u dveří snad čtvrt hodiny! Už mi hrozilo že usnu, když se dveře otevřely a ven vyšla strážný společně s nějakou fiflenou. Ta si mě prohlédla a posunkem mi naznačila ať jdu dovnitř. Když jsme si obě sedli žena se ptá:

,,Proč tu chcete pracovat?"

,,Protože ten hotel ve kterém momentálně bydlím má vážně strašné pokoje a"

,,Ne takhle to nemyslím. Proč chceš pracovat zrovna zde na hradě?"

,,Upřímně bych šla raději za vojáka. Bratr ale tvrdí, že by mě tam nevzali." Ženě zacukaly koutky. Ona z toho má srandu?

,,Dobrá tedy. Po válce si musíme dávat pozor, koho najímáme do služeb. Jinak by se jednoho dne mohlo stát, že například nějaká služka stejně podivně oblečená jako vy, by mohla někoho otrávit anebo ho rovnou zapíchnout." Říká ti něco slovo atentát? A co máš sakra proti mému oblečení?

,,A vy to máte v plánu?" Jdu na to chytře.

,,A vy?"

,,Ne."

,,Jak vám mohu věřit?" Cože?

,,Ehm...Pořídím si nové oblečení?" Ženě unikne potlačovaný úsměv. Možná to nebude zas taková fiflena.

,,Oblečení vám bude přiděleno."

,,Takže tu můžu pracovat?"

,,To nikdo netvrdí."

,,A pokouší se o to?"

,,Co?"

,,Jestli se o to alespoň pokouší." Bože tahle konverzace nikam nevede. Žena si povzdechne.

,,Zítra brzy ráno buďte nastoupena u dveří." Brzy ráno?! A je po práci. Zasalutuju a odcházím.