Eragon - Tak trochu jinak

12.kapitola Medovina, ach ta sladká medovina

Pohled na Eragona.

Chodil sem a tam po pokoji, jak nějaký blázen. Co mám teda dělat?

Ach Eragone... řekla mu Safira v myšlenkách smutně. Jsi velmi milý a bystrý hoch, navíc také jezdec. Jestli ti je přána, tak ti je přána.

Moc jsi mi nepomohla. Odfrkl si nasupeně Eragon. Byl velmi nervózní z dnešního setkání s Klárou. Ta dívka už ho přitahovala ode dne, kdy se potkali. Tedy spíše do sebe vrazili. Líbila se mu...vlastně ani nevěděl proč. Byla prostě jiná. Jiná než jakákoli dívka, se kterou se dosud setkal. V její přítomnosti, jako by dokázal zapomenout na všechny strasti jezdce. A teď se s ní, dívkou o které se mu dokonce i zdávalo (a to ji ani neznal), setkat. Konkrétně za hodinu. Byl už připraven, jen něco mu scházelo. Vyrovnanost. Bylo mu už skoro 20. Byl z něj už mladý muž. A i tak byl z tohoto setkání nervózní. Čím pak to?

Mezitím u Kláry.

Jdu po ulici. Jsem už připravená na večerní schůzku, ale ještě před ní musím něco vybavit. Místní hospoda. Opravdu úžasné místo. Tedy až na to, že je tam smrad, špína a opilí lidé, jsou tam i opilí vojáci. A přesně proto tam jdu. Mezi těmi vojáky totiž musí být někdo, kdo Petra znal alespoň trochu osobně. Musím totiž zjistit, proč a kam tak nenadále odešel.

Otvírám dveře a přitáhnu na sebe nehezké množství pohledů. Protočím oči a sednu si za bar.

,,Copak si bude slečna přát," řekne vlídně hospodský.

,,Medovinu."

,,Dvakrát!" ozve se vedle mě a já se tázavě podívám na tu hromadu hnoje vedle sebe. Oh! Tak nic, je to jen člověk... Já jen že z prvního pohledu vypadal jako kopa hnoje. Má sakra dobré maskování. ,,Tak co, jak se dneska máme?" řekne nechutně sladce a opře se bokem o bar, aby na mě lépe viděl.

,,Docela dobře. Tak mi to prosím tě nekaz!" Kupa hnoje se zasměje.

,,Jen klid slečno. Já obvykle dámám spíše napravuji náladu." Vážně a jak? Polknu tuhle připomínku a pokusím se o úsměv...bohužel se nezdaří. Tak si zkuste usmát se na drzé hovno na chodníku a taky pohoříte.

,,Hledám informace o svém bratrovi," řeknu co možná nejmíň podrážděně a napiju se medoviny. Hmmm.... Bože ta je tak sladká! Hned si obědnávám další pohár.

,,A jak se váš bratr jmenuje?" řekne kupa hoven...dobře, říkejme mu lejno...prostě jen lejno, jakmile si objednám.

,,Petr...Veselý."

,,No moc veselý teda nebyl když zdrhal," zasměje se lejno tak, že to otřese s celou hospodou. Nechci být drzá, ale takový smrad z pusy jsem ještě v životě necítila. A že už jsem mluvila s jinými voříšky...

,,Vy ho znáte?" řeknu s nadějí v hlase a mocně se napiju z dalšího poháru medoviny. Bože to je slast!

,,Jistě!"

,,A řeknete mi něco o tom jeho úprku?" řeknu naléhavě a dopiju další pohár. Jakmile se ke mně přiblíží hospodský, objednám si třetí. No co? Už dva roky jsem nepila něco tak slastně sladkého.

,,A co za to pusinko?" řekne voják slizce. Přesně tohohle jsem se obávala.

,,Dobrý pocit z pomoci druhému?" Voják se rozesměje. Mám sto chutí mu jednu vrazit, ale ovládám se.

,,A co takhle hubana?"

. . .

U Eragona

Stál tam už půl hodiny. Západ slunce už se pomalu chýlil ke konci a jeho nálada klesala k bodu mrazu.

Měla jsi pravdu. Asi mi nebyla tou pravou.

Tím bych si nebyla tak jistá maličký. Nepřišla ze zcela jiných důvodů. Eragon se na Safiru tázavě podíval. Před chvíli jsem vycítila její mysl. Je v dost špatném stavu a momentálně se chystá udělat velkou chybu. Eragon nečekal. Rychle se zvedl ze země a utíkal, kam ho Safira nasměrovala.

Doběhl do hospody a přelétl po ní pohledem, který se zastavil na Kláře tancující na stole. Kolem stolu stálo několik podnapilých chlapů a hlasitě tleskali a křičeli. Už vím co Safira myslela tím špatným stavem. Eragon přiběhl ke stolu a vojáci, kteří byli dosud plně zaměstnáni Klárou se mu uklonili a uvolnili mu místo.

,,Kláro pojď dolů z toho stolu." Zakroutila hlavou. ,,No tak. Přece tady nemáš v plánu tancovat celou noc?" Přikývla. Začínal být trochu nevrlý. ,,Pojď dolů Kláro! Hned!" Znovu zakroutila hlavou. Zrovna dělala otočku, když zakopla a vletěla Eragonovi do náruče. Podíval se jí do těch její veselých očí. ,,Pojď. Půjdeme do hradu," řekl a položil ji na zem. V tom ale znovu zakroutila hlavou a vyběhla z hospody. Eragon si potichu zaklel a vyběhl za ní. Běžela po louce směrem k prudké části řeky. Eragon věděl, že jí musí dohnat dřív, než do té vody skočí, jenže ona už teď byla také na půl elf a tak byla také rychlá. Řeka se jí přibližovala pořád víc a víc, dokud nebyla Klára až u ní a neskočila do ní. Eragon se lekl. Měl strach, aby se jí něco nestalo. Skočil za ní a pokusil se k ní co nejrychleji doplavat. Klára už dávno nebyla při sobě. Chytil jí za bok a doplaval s ní ke břehu řeky. Když jí vyndal ven z řeky, sám si lehl vedle ní a chvíli těžce oddechoval. Ani si nevšim kdy se Klára probrala. Otočil se jejím směrem a lekl se. Byla otočená na boku a rukou si podepírala tvář. To že je celá mokrá jí očividně, na rozdíl od Eragona, nevadilo. Dívala se na něj tak zvláštně. Oči měla jakoby prázdné, zato rty měla doširoka roztáhlé do úsměvu. Pak beze slova vstala a začala kamsi utíkat. Eragon si povzdechl a rozběhl se za ní. Zastavila se až u Safiry, která jí zatarasila cestu -jak ji Eragon požádal- , aby nemohla utéct. Bezmála deset (ale možná i patnáct) minut se jí soustředěně koukala na nohu pak se otočila a rozzářeně se vrhla na Eragona se slovy ,,Čokoláááádáááá!!!" Eragon se na ni zděšeně podíval a vydal se na zběsilý útěk. Zatím-co se mu Safira smála, utíkal před Klárou, neustále mluvící o čokoládě.

. . .

Klářino probuzení

Probudím se uprostřed velké měkoučké postele, která je ERAGONA?! Co dělám na posteli ERAGONA?! A co se vůbec včera stalo? Pamatuji se, že jsem to trochu přehnala s medovinou, ale co bylo dál... Zvědavost mě donutí vstát a zjistit, že jsem v novém oblečení. PROBOHA! Snad mě nepřevlíkal on?! Podívám se po nějaké vodě. Když žádnou nemůžu najít, vejdu do jeho koupelny a do umyvadla -které zacpu rukou- vpustím množství vody. Pak vyslovím jedno velice složité zaklínadlo a sleduju, jak se obraz v umyvadle mění v hospodu a v ní sem já, jak BOŽE! Já tancovala na stole?! Dále se na obraz v umyvadle zhrozeně dívám a zjišťuju, co jsem včera vyváděla. Nakonec mě dvě služky převlečou do čistého prádla a na Eragonův povel mě uloží do jeho postele. Mám sto chutí si nafackovat. Vyndám mokrou ruku z umyvadla a jak mizí v umyvadle voda, tak i můj spící obraz. Tak tam tak stojím a nevím co dál. První co mě napadne je: Chudák Eragon! A pak...Asi bych se mu měla omluvit.

V ten den se sice pokusím najít Eragona, ale nakonec se od Hedviky dozvím, že šel s králem Roranem a jezdcem Murtaghem kamsi za Galbatary vyjednávat.

. . .

Sedím na mém -důvěrně- známém kopci a obdivuju západ slunce. Ještě pořád nemůžu uvěřit, co jsem minulého dne udělala. Je mi Eragona upřímně líto. Určitě se na ten večer připravoval, ... a já to celé zkazila. Vedle mě se ozve zašramocení a já se podívám co se děje. Vedle mě si sedá Eragon. Chvíli na něj ohromeně koukám. Poslední paprsky slunce mu osvěcují jeho tvář, která teď vypadá mnohem...dospěleji a ...ehm, krásněji. Podívá se na mě a usměje se. Zahledím se do země.

,,Chci se ti omluvit. Včera jsem chtěla zjistit něco o bratrovi a celé se to zvrtlo. Omlouvám se ti za ty potíže, které jsem ti přivedla.....Celé jsem to zkazila." Cítím jak se na mě Eragon dívá. Nakonec se zahledí na západ slunce a řekne:

,,Nezkazila. Náhodou to byl nakonec docela zajímavý večer." Tázavě se na něj podívám. Znovu se na mě podívá a usměje se od ucha k uchu. Musím se taky usmát. Moc mu to teď sluší. Cítím, jak se začínám červenat. Podívám se na zapadající slunce. Chvíli se beze slova dívám a potom nenápadně chytím Eragonovu ruku. Chvíli se bojím, že ucukne anebo něco řekne, ale on neudělá nic. Chvíli tam tiše sedí a nakonec mi ruku jemně stiskne.