Eragon - Tak trochu jinak

11.kapitola Dobré ráno

,,Dobré ráno," řekla jsem jako by nic a vešla jsem do hradní kuchyně. Hedvika krájela cibuli. Když mě ale zahlédla, spadla jí čelist a omylem se řízla do prstu. Přiběhla jsem k ní a ránu jí s pomocí kouzla zahojila.

,,To jsi ty, Kláro?"

,,Ano, po dlouhé době jsem přišla pozdravit staré známé." Ačkoli nebýt kouzel, by mě sem asi hradní stráž nepustila. Hedvika ke mně přišla a objala mě.

,,Co tě sem po dvou letech přivádí?" Mám hlad...

,,Za prvé. Opravdu jsou zde ubytováni jezdci?"

,,Ano přijeli dva dny před tebou."

,,To je skvělé! Mohla bych jim jen protentokrát zanést snídani?" Hedvika nadzvedla obočí. ,,Čistě z...ehm...inženýrských úmyslů." Víte co je na tom slově inženýrstvínejlepšího? Tady v Alagaesii ho neznají.

,,Nevím sice co je to inženýrské, ale pro tvoje vlastní dobro doufej, že to není něco, co by ti mohlo přihodit problémy...nebo mě." Usmála jsem se a vzala tácy s jídlem. Cestu už jsem dobře znala. Tentokrát jsem měla snídani jen pro Murtagha a Eragona. Hmm...oreona... No co! Už dva roky jsem neměla čokoládu! Přivádí mě to k šílenství! Zaklepala jsem na Murtaghovy dveře a ďábelsky se usmála.

,,Dále Hedviko," ozvalo se zpoza nich. Já ti dám Hedviko ty zmr... totižto vážený jezdče! Ještě budeš za ten bál pykat! Já totiž nezapomínám! Vejdu dovnitř a pomalu projdu kolem (mě otočeného zády) Murtagha. Položím tác na stolek a rychle mu zajdu zpátky za záda. Když se začíná otáčet, podkopnu mu nohy. Tu máš ty jeden nevychovanče. ,,Hedviko!" otočí se na mě a zamračí se. ,,A vy jste kdo?!" To jsem se tolik změnila? Nebo si semnou hraje.

,,Jsem Klára," řeknu s andělským úsměvem.

,,Ty?"

,,Já. Snad si nemyslel, že ti jen tak odpustím to, že jsem kvůli tobě přišla o práci?"

,,Kvůli mně?!" postaví se a začne se ke mně přibližovat. ,,Pokud se nepletu, tak to jsi byla ta, která na mě vylila pití!"

,,Ale kvůli čemu!" Murtagh se zasekne. Zřejmě si uvědomí, že ty jeho nadávky trochu přesahovaly příslušnou mez.

,,Řekl jsem Eragonovi, ať ti vyřídí mojí omluvu."

,,Oh! To bylo ale odvážné!" Otočím se a vypluju z pokoje. Samozřejmě za sebou nezapomenu patřičně zabouchnout dveře. Přijdu k Eragonovým dveřím a zaklepu. Z pokoje se nic neozývá a tak potichu vejdu dovnitř. Eragon zde není. Položím jeho snídani na stolík vedle postele a rozhlédnu se. Na neustlané posteli má pohozenou košili a kousek od ní, na gauči má pro změnu pohozené kalhoty. Ty vemu, hodím je na postel a sednu si do gauče. Mám v plánu tu počkat na Eragona.

Cítím jak se mě někdo jemně dotýká na tváři. Zůstávám klidná. Pomalu se nadechnu, jako bych spala, pak ale prudce vydechnu a dotyčného úchyla uhodím.

,,Au!" zařve Eragon a odstoupí. Podívám se na něj a zděšeně k němu nakráčím.

,,Proboha promiň! Chtěla jsem tě tu počkat, ale asi jsem zaspala a..."

,,Kláro?" řekne Eragon nedůvěřivě. Přikývnu.

,,Živá a zdravá. Což se o tobě říct nedá." Přistoupím k němu a kouzlem mu spravím nalomený nos...chudákovi. Vytřeští na mě oči, jak okurka po ránu.

,,Ty umíš kouzlit?" Znovu přikývnu. Eragon si mě prohlédne od hlavy k patě. ,,Málem bych tě nepoznal. Co se to s tebou stalo?"

,,Výcvik u elfů. Překvapilo mě, že jsi nebyl na Agaetí Blödhren." Podívám se mu do očí. ,,Jsi jistě unavený. Nechám tě být." A vyrazím ke dveřím. Chytí mi ruku.

,,To je v pořádku. Po honu na Galbatary, jsem vždy trochu unavený." A usměje se.

,,Galbatary?"

,,Skupinky lidí, rozmístěných po celé Alagaesii, kteří ještě pořád uznávají krále Galbatorixe." Přikývnu. ,,To jsi celé ty dva roky byla u elfů? Překvapilo mě, že tě vůbec přijali."

,,Ano. A co se toho týče, přijmout mě museli. Umím být pěkně vlezlá," zasměju se. Nechci ještě Eragonovi říkat o své moci. Eragon se taky zasměje, ale z jeho hlasu je slyšet únava. ,,Jsi hodně unavený?" Eragon se mi s nadzvedlým obočím podívá do očí.

,,Dost," přizná. Přijdu k němu a ruce mu položím na spánky. Ne, nejsem Xavier...v plánu mám něco jiného. Zavřu oči a vyslovím jednu pekelně dlouhou větu, jež mu má doplnit energii. Škoda že to nefunguje i u mě samotné. ,,Co jsi to udělala?" řekne Eragon v rozpacích, když oči konečně otevřu.

,,Přidala ti energii. Já si stou svojí postačím, ale ty jsi vypadal že do večera nevydržíš."

,,Děkuji." Usměju se. ,,Už jsi mluvila s bratrem?" Přikývnu.

,,Asi mě nebude mít rád." Eragon se rozesměje.

,,Co máš dnes večer v plánu?" OK, to znělo troch baličsky. Eragon si to co skoro uvědomí a začne se červenat. ,,Já jen že...že se ze Safirou půjdeme dívat na západ slunce a...a" Už ho nebudu déle trápit.

,,Půjdu ráda." Eragon se rozzáří jako sluníčko.

,,Takže večer na kopci?" Přikývnu a odejdu z pokoje.

. . .

Tak to je šílený. Víte co se stalo? Chtěla jsem se jít podívat za bratrem, ale strážní mi řekli, že už do výcviku pro vojáky nechodí přes rok. Co se mu stalo? Vyptávala jsem se pár lidí, ale nikdo -kdo by o ně něco vědět měl- o něm nic neví. Začínám mít strach co se mu mohlo stát.