Eragon - Tak trochu jinak

3.kapitola Carvahall

A do třetice dneska ještě třetí kapitolu. Asi bych měla mít narozeniny častěji :D -Hemmy

,,Ránko, vstáváme!" ozval se melodický hlas mého bratra.

,,No jen vstávejte, vstávejte. Mně stačí, když mě budete tahat."

,,Víš co je na zdejším okolí úžasného?" Tiše jsem zabručela. ,,Kromě toho, že zde neuslyšíš auta je tu ještě něco...Spoooousta vody!" Otevřela jsem oči. Ne to ne!!! Ale ano. Celým tělem mi projela husí kůže, když se mi ledová voda rozlila po těle. Kdybych se v tu chvíli viděla, přísahala bych, že se červenám od zlosti. Vyskočila jsem na nohy a se zabijáckými úmysly se podívala na svého bratra.

,,Máš tři sekundy. Jedna," Bratr se zamračil. ,,Dva," teď už upustil vědro a začal pomalu couvat. ,,Tři." To už pelášil pryč. Rozběhla jsem se za ním a po cestě si vzala klacek ležící na zemi. Nakonec z toho vyvázl bez modřin. Naprosto mi stačilo, když si nedal pozor a spadl do ledového potoka.

,,Hele vy dva!" zakřičel jeden muž. ,,Na tohle nemáme čas!" Ach ty suchare. Vydala jsem se směrem ke skupině mužů, kteří už na nás čekali a snažila si z trička a mikiny vymačkat co nejvíce vody.

. . .

,,Jsme tu Carvahall!" řekl jeden z mužů a ukázal na vesnici střední velikosti. Spadla mi čelist. Že by to byl vážně on?! To...to vypadá jako Carvahall! Zůstala jsem tam stát jako přikovaná. Z úžasu mě probudil až můj bratr, který mi začal mávat rukou před očima.

,,Je ti něco?" řekl starostlivě.

,,To...to je vážně Carvahall...ten z Eragona!" Petr se zarazil. Obrátil se na vesnici a pak zpátky na mě.

,,Jsi si jistá?" Přikývla jsem. Samozřejmě jsem si jistá nebyla. Nicméně by to vysvětlovalo to divné oblečení a to, že ti chlápci neznali Českou Republiku. ,,To by mnohé vysvětlovalo..." uznal bratr. Pak se mi podíval zamračeně do očí. ,,Co sis přála?"

,,Co?" řekla jsem nechápavě.

,,Co sis přála, když padala ta hvězda." Zadívala jsem se do země.

,,Abych mohla zažít dobrodružství jako v Eragonovi..." Petr zase rozmáchl rukama.

,,Takže jsme tu vlastně kvůli tobě!" řekl nazlobeně. Co do toho taháš mě?!

,,Hele! Já nemůžu za to, že si to ta hvězda špatně vyložila!" Petr si povzdechl.

,,Tak najdeme toho tvého Eragona a zkusíme společně vymyslet, jak se odtud dostat."

,,To nebude tak lehké."

,,A to proč?"

,,Jestli jsme tu v období po válce, tak je zde Eragon pro místní něco jako prezident. Nebude lehké se k němu dostat." Bratr zavřel oči a zhluboka se nadechl a vydechl.

,,Hej vy!" zařval na muže, kteří nás vedli do Carvahallu. ,,Je období po válce?" Teda ten na to jde zhurta. Muži přikývli. ,,Dobrá. Děkujeme za doprovod. Jsme vám zavázáni." Hm, jde mu to. Muži znovu přikývli a s úsměvem se rozešli do vesnice. Petr se obrátil znovu na mě. ,,Tak, co teď?"

,,Navrhuji jít do Urû'baenu. To je dá se říct srdce celé Alagaesie." Kdykoli jsem vyslovila to slovo, celá jsem se zachvěla. Skutečnost, že jsme opravdu v Alagaesii byla...prostě neskutečná. Bratr přikývl.

,,A jak se tam dostanem?" No to bude trochu větší problém...

. . .

Byl večer a my jsme ještě neměli místo na spaní. Ještě pořád jsem byla částečně mokrá od toho incidentu s mokrým vstáváním (ne, nepřemýšlejte nad tím, co jsem právě napsala) a kdybychom spali venku, hrozilo by že nestydneme. A tak jsme tam tak stáli, venku...a začínalo pršet.

,,Co vy tam děláte v tom dešti?" ozvalo se zpod jednoho domu a my se rychle ohlíželi. Ve dveřích jednoho domu stál chlapík s dlouhými vousy, menší postavy a nechápavě na nás hleděl.

,,Nemáme kam jít!" zakřičel jeho směrem Petr. A tak se z nás stali šílení bezdomovci...ale pokračujme v příběhu.

,,Tak teď už máte!" zakřičel muž a posunkem ruky nám naznačil, ať jdeme dovnitř.

Uvnitř bylo krásně teplo. Muž si sedl na židli a dovolil nám sednout si taky (tedy samozřejmě ne na tu samou). Sesunula jsem se na židli.

,,Co jste zač?" řekl muž a prohlížel si nás od hlavy k patě. Bratr se na mě podíval, ale když viděl že se k odpovědi nemám, ujal se slova.

,,Já jsem Petr a tohle je Klára. Pocházíme z daleké České Republiky." Musela jsem se usmát. Bratrův výkon mi spíše připomínal divadlo.

,,A co děláte zde, v Carvahallu?"

,,Máme namířeno do Urû'baenu. Nevíte jak bychom se tam co nejdříve dostali?" zeptala jsem se unaveně.

,,Hmm... to by bylo složité. Potřebovali by jste se dostat do Nardy. Odtamtud jet lodí do Teirmu a z něho jít pěšky anebo na koních až do Urû'baenu." Co bych dala za letadlo. Anebo vrtulník. ,,Nebo," pokračoval muž. ,,By jste ještě mohli jít do Therinsdorfu a z něho jet na koních do Urû'baenu. To by bylo pravděpodobně kratší. Ale to by jste museli mít peníze."

,,A to my nemáme," přiznal Petr.

,,A nevíte o někom, kdo by nám je mohl půjčit?"

,,Já bych mohl. Peněz mám dost. Ty by vám vystačily na koně i na jídlo na cestu." Rozzářila jsem se jako sluníčko. ,,Ale jak můžu vědět, že mi je vrátíte?" A sakra! Brácha se ke mně naklonil.

,,Kláro, tvůj prsten po babičce."

,,Cože?! Ani náhodou!"

,,Kláro! Je to jediná možnost, jak se odtud dostat. Navíc až seženeme nějaké peníze a vrátíme je tady pánovi, budeš ho mít zpět." Nenávidím, když se mnou mluví jako z děckem. Sundala jsem si prsten a podala ho muži. Ten si ho chvíli prohlížel a nakonec přikývl.

,,Půjčím vám peníze."