Eragon - Tak trochu jinak

6.kapitola Hostina

,,Kláro vstávej!" Asi se dám k mafii. Byla bych dobrý masový vrah. Zachumlám se ještě víc pod peřinu. Tu mi ale vzápětí někdo strhne.

,,Šílíš?!"

,,Jestli nevstaneš, přijdeš pozdě. A já koneckonců taky."

,,Jen aby ses z toho nepos*ral!" zabrblám si potichu.

,,Co?"

,,Ale nic."

,,Tak vstávej!"

,,Ano mami." Petr si povzdechne a jde se připravit. Vstanu. Už bych vážně akutně potřebovala sprchu. Obleču se do svého ,,zvláštního oblečení,, a dlouhé zrzavé vlasy si dám do copu.

Z bratrem za chvíli vyrážíme do práce (bože to zní tak nenormálně...já a práce). Nevím kolik je pro tu ženskou brzy ráno, ale myslím že jsem přišla právě včas. Ta ženská chodí dokola po pracovně a nervózně si něco brblá. Když mě zahlédne ihned ke mně běží společně s oblečením.

,,Tady máš a honem do práce!"

,,Co se děje? Nový rok?"

,,Dnes přijdou jezdci. Bude velká hostina na jejich počest, což znamená hodně práce!" Ouuu tak já zdrhám! ,,Takže honem do kuchyně." To se ti řekne. Ale kde je ksakru kuchyň?

,,A ta je..."

,,Doleva rovně a pak zase doleva a po schodech dolů."

,,Dík." No to nebylo moc slušné. Odcházím z kanceláře a na ženin rozkaz spěchám do kuchyně.

,,Tak tady tě mám nováčku!" zakřičí radostně kuchařka. ,,Tak pro začátek se převleč. To oblečení co máš na sobě je hrozné." Co maj ksakru všichni proti mému oblečení?! Zalezu si do rohu a rychle se převleču. Před tou starou bábou se nemám proč stydět. Oblečení se položím na malý stůl v opačném koutu místnosti a přistoupím ke stolu, kde zrovna žena něco rychlostí světla krájí.

,,Dál?" řeknu když se bába nějak nemá ke slovu.

,,Jak se jmenuješ?"

,,Klára."

,,Kolik ti je?"

,,Sedmnáct." Ale cítím se na dvacet jestli to pomůže.

,,Už jsi někdy dělala v kuchyni?"

,,Umím upéct skvělou kachnu."

,,Výborně. Začneme krájením zeleniny. A mimochodem jsem Hedvika." Ze spíže vyndá několik kusů zeleniny a já je začínám krájet.

Po dvou hodinách neustálého krájení už mě chytají křeče do ruky. Teď ode mě pro změnu Hedvika chce, abych šla míchat polévku. Za chvíli zase chce, abych šla pro chleba. Pak zase krájení a potom pro změnu zase míchání. Je čas oběda a já jsem vyhládlá a naprosto vyřízená.

,,No copak! Ještě to musíme všechno přinést do jídelního sálu a to dřív, než skončí královna a král s uvítáním." Cože?! Ono bude nějaké uvítání a já u toho nebudu? Arrrr...čert vem tuhle práci.

Po zanesení všeho toho jídla ještě musím uklidit kuchyň a umýt podlahu. Dneska padnu za vlast.

. . .

,,Tak jak bylo v práci?"

,,Hmmm..."

,,Hodně práce?"

,,Hmmm..."

,,Máš hlad?" Zvednu hlavu z polštáře a smutně se na něj podívám.

,,Příšerný!" Zasměje se.

,,Tak pojď. Dole v hospodě se najíme." Vyškrábu se z postele a celá rozbolavělá se pouštím dolů po schodech do hospody.

Sedím za stolem a hltavě jím kus masa. Nejraději bych zalomila přímo tady za stolem, ale to by se asi hostinskému nelíbilo.

,,Dneska prý přišla do hradu nějaká vzácná návštěva," řekl Petr přežvykující zeleninu.

,,Vzácná nevím, ale návštěvy to byly rovnou dvě. Dračí jezdci nás poctili svou návštěvou a já s Hedvikou jsme jim připravovali hostinu. Tolik jídla by nesnědl ani celý hrad!"

,,Kdo je Hedvika?"

,,Kuchařka. Zajímavá ženská. Na jednu stranu milá, na druhou se člověka snaží uštvat k smrti." Petr se zasměje. Z jeho hlasu je taky cítit únava. Dnešní den byl hold pro všechny dost obtížný. Je čas jít spát.