Eragon - Tak trochu jinak

10.kapitola Oreo

A další :)   -Hemmy

,,Idiot! Magor! Hajzl jeden za*ranej! Arrrr!" Asi nevíte o co tu jde že? Tak vám to vysvětlím následovně. Byla jsem na tom bálu, o kterém mluvila Hedvika. Nakonec jsme všechno stihly a tak jsem tam obsluhovala. Všechno bylo fajn, dokud mi Murtagh nezačal očumovat zadek. Tak jsem mu pohrozila. On se nedal a začal mě urážet a tak jsem mu přede všemi vylila na ksicht pití. To pro změnu naštvalo tu krávu z kanceláře a ta mě připravila o práci. A tak tu teď chodím sem a tam po pokoji a AUUUUUUUUUU! Právě jsem si nakopla malíček! DOPRDELE TO BOLÍ!!!

Na dveře někdo klepe.

,,NIKDO NENÍ DOMA!"

,,Kláro prosím," ozve se zpoza dveří vlídný hlas Eragona. N, ne a ještě jednou NE! Rozrazím dveře, div ho s nimi nefláknu.

,,Co je!" zavrčím nepřátelsky. Eragon vypadá vylekaně? On se mě bojí? I když...

,,Chci se ti za Murtagha omluvit....Mrzí ho to."

,,A začalo ho to mrzet hned? Nebo až potom, CO MĚ VYHODILI!" Eragon zmlkl. Ať se stane cokoli, tohle Murtaghovi nikdy neodpustím.

,,Co teď budeš dělat?" Snaží se Eragon pozměnit téma. Sednu si na postel.

,,Netuším. V hradě už být nemůžu a za těch pár zlatých co jsem si vydělala, si ubytování na moc dlouho dovolit nebudu moct." Bože zlatá Praha!

,,Jestli chceš já mám dost peněz mohl bych..." Hodím po něm nenávistný pohled a on znovu zmlkne.

,,Budu muset zmizet. Na druhou stranu tu ale nemůžu nechat bratra," přemýšlím nahlas. ,,Bože já chci domů! Zpátky do Prahy!"

,,Do Prahy?" pípne Eragon.

,,Jsem z daleka. Hodně daleka." Eragon se zahledí do podlahy.

,,Pozítří odjíždíme z bratrem pryč. Jestli chceš,"

,,S Murtaghem? Cestovat? Jo, jasně proč ne, jestli chceš přijít o vlastního-nevlastního bratra. ,,No nic. Ráda jsem tě poznala Eragone stíno...tedy vlastně královrahu." Eragon vypadá zaraženě.

,,Ty odejdeš?"

,,Nejdřív se rozloučím z bratrem. Stejně jsem nikdy nechtěla dělat služku..." Ukloním se a vypluju z pokoje.

Dojdu za bratrem a řeknu mu o svém pláně. Málem se rozbrečí chudák.

,,Neboj. Nevidíme se naposled. Jen mám v plánu trochu cestovat, popřípadě zjistit o nějakém možném řešení, jak se odtud dostat." Bratr přikývne. Ještě se chvíli loučíme, pak si koupím koně, suroviny a odejdu z království.

. . .

,,Jen klid drobečku," zašeptám klidně. Natáhnu tětivu a chystám se vystřelit.

,,Ahoj Angol." Laň uteče.

,,Doprdele Lulu! Už jsem ji málem měla..."

,,Promiň Angol. Ónono tě chce vidět." Huh...ten chlap nedá pokoj. Rozběhnu se společně s Lulem, malým elfským chlapcem k Ónonovi, mému bývalému učiteli. Jen tak pro upřesnění, jsou to už dva roky od incidentu s nepovedeným bálem. Ano, dva dlouhé roky. Jestli si myslíte, že jsem se za tu dobu coby jen trošku změnila, tak vám musím vaše iluze zničit. Jsem pořád stejně šílená. Jen už jsem i vytrénovaná. Umím bojovat s mečem a střílet z luku. Navíc umím mluvit elfsky. A to tak, že hodně dobře. Vlastně už ani nerozeznávám normální řeč od té jejich. Umím se docela dobře orientovat v přírodě a mám zbystřené smysly. Co mi jde ale nejvíc a nemůže za to nic jiného než můj příchod do Alagaesie, jsou kouzla. Nevím sice kdo nás s bratrem do Alagaesie poslal a proč to udělal, ale (nevím jak můj bratr) obdaroval mě zvláštní schopností magie. Na rozdíl od jiných elfů anebo lidí, já se nemůžu vyčerpat. Při normální činnosti jako je například běh, anebo lov to samozřejmě jde, no kouzla ze mě na rozdíl od jiných energii nečerpají. Proto mi elfové dali jméno Angol, což by mělo ze staré elfštiny znamenat magie. Díky této ,,schopnosti,, jsem dokázala elfský výcvik splnit za pouhé dva roky. Dokonce mi elfové nabízeli i dračí vejce, ale netoužím být žádným vyšším zájmem společnosti (ačkoli by se mi rozhodně líbilo létat na drakovi).

Doběhnu až k jednomu z domů ve stromě, před kterým už stojí Ónono. Ukloním se.

,,Co potřebuješ Oreo," řeknu s úsměvem. Ónono si povzdechne.

,,Ty mi asi nikdy nepřestaneš říkat Oreo že?" Pokroutím hlavou.

,,Bohužel. Je to jedna z mála věcí, díky které si připomínám, kdo skutečně jsem." Oreo souhlasně, ačkoli ne radostně přikývne.

,,Dnes je předvečer Agaetí Blödhren a mým úkolem je zjistit, zda na tuto událost máš něco připravené."

,,Zahraju píseň, kterou jsem před nedávnem složila." Oreo se zamračil. Neměl rád housle. Ano, slyšíte dobře. Doma jsem chodila na hodiny houslí (což už víte) ale tady v Alagaesii housle neznali. Jednou jsem si na zahradě zpívala a z trávníku se začal postupně vynořovat zvláštně zamotaný keř. Během mého zpěvu se pořád formoval a když jsem zpívat přestala, z keře se staly nádherné černě zbarvené housle. Oreo se vždy bál mého hraní, protože v ten den jsem pro okolní elfy udělala takový ,,koncert,,. Když jsem se však do hudby vložila a začala ji pociťovat, to co jsem zahrála se stalo skutečností. Půlka Ellesméry tehdy byla pod vodou a já měla u královny Arye velký problém. Pf! Královna Arya. Znám ji i osobně. Je docela fajn. I její drak Fírnen. Na dnešní večer jsem si připravila melodickou píseň, ve které budu nejen hrát, ale i zpívat. Není o ničem destruktivním, takže by to mělo být v pořádku. Počas mého pobytu v Ellesméře, se stalo ještě něco. Trochu jsem se změnila. Jsem teď o něco vyšší (ale ne o moc), mám zvýšené smysly a moje uši jsou trochu do špičata (jo, podobám se trochu na elfíta...jen ty zrzavé vlasy to trochu kazí). Ještě by jste snad měli vědět to, že po dnešním večeru se vracím do Urû'baenu navštívit svého bratra.

. . .

Oreo se na mě podíval a souhlasně přikývl. Moje nervozita se začala chýlit k vrcholu. Stoupla jsem si před shromáždění elfů a všechny je prolétla pohledem. Nakonec můj pohled spočinul na Aryi (nebo jak se skloňuje), která se povzbudivě usmála. Zhluboka jsem se nadechla a začala hrát. Zaplavila mě vlna tepla a já měla pocit, že se vznáším. Kolem stromu Menoa se to začalo zelenat (teda ještě víc než normálně) a zpod hlíny se za svitu měsíce začaly prodírat ven různé druhy květin. Růže, fialky, tulipány bylo jin nespočet a všechny dohromady vytvořily kolem stromu Menoa nádherný barevný ornament. Když jsem dohrála, všichni začali tleskat. Uklonila jsem se a vrátila se zpátky do davu.

,,Dobrá práce," přiznal nakonec Oreo.

Na druhý den jsem se -i přes naléháni Arye, abych zůstala- sbalila a vyrazila se svým věrným koněm (který mě odvezl i sem) vyrazila do Urû'baenu.