Eragon - Tak trochu jinak

14.kapitola Smrt

Z pohledu nikoho.

Podzemní chodbou se ozývaly bolestné výkřiky. Ty vycházely z hrdla jedné zohavené poloelfky. Byla to Klára. Připoutaná ke zdi, jejíž kůže byla poseta neskutečným množstvím jizev a čerstvých ran, ze kterých ještě tekla teplá krev. Mučili jí a ona nemohla dělat nic. Jen dokola opakovala, že se k nim nepřidá a nezabije Eragona ani jeho dračici. A oni jí za každý nesouhlas udělali novou ránu.

,,Tak znova! Přidáš se k nám?!" Zakroutila hlavou a zatla zuby, čekaje další řeznou ránu. Ta se ale nedostavila. Rozhlédla se znovu kolem po místnosti osvětlované pouze světlem jedné pochodně. Všichni přítomní ustoupili a poklekli. Před Klárou najednou stanul muž oděný v kápi.

,,Dávám ti naposledy na výběr Kláro. Buďto my, anebo okamžitá smrt." Z očí jí začaly stékat slzy. Věděla že nemá na výběr. Že bude muset umřít. Co ji však z nenadání vyvedlo z míry byl ten hlas. Odněkud už ho slyšela. Snažila si ho s někým spojit, ale nemohla na nikoho přijít. Až pak. Byl to hlas, který dříve slyšela při probuzení. Který jí dokázal uklidnit, ale i rozhněvat. Byl to hlas jejího bratra. Bratra, který jí onedlouho bude muset zabít.

Pohled na Eragona.

Běžel jednou z mnoha hradních chodeb. Nervozitou se mu třáslo celé tělo. Vběhl do Katrinina pokoje a na pozdrav pokýval hlavou. Ona mu stejným gestem odpověděla. Přišel k ní a na její pokyn si sedl na židli.

,,Co se děje Eragone?"

,,Klára!" Katrina nadzvedla obočí. ,,Ta...ta služka. Co nám kdysi nesla snídani."

,,Á, tahle Klára! Co je s ní?"

,,Ona zmizela!"

,,Ano Eragone zmizela již před dvěma lety. Na dračího jezdce nejsi moc bystrý."

,,Ne! Ona se vrátila! Před dvěma dny. Jenže zmizela. Už se celý den neukázala a ve městě ani v jeho okolí není."

,,Možná někam jela Eragone, klid."

,,Ne! Já...zkoušel jsem jí nahlížet."

,,A viděl jsi ji?"

,,Ano...ona, one je..."

,,Co se jí stalo Eragone!" Katrina začínala být netrpělivá. Z Eragonova hlasu vycítila, že je to vážné, jenže z Eragona to lezlo jako z chlupaté deky.

,,Někdo jí mučí!" řekl nakonec a v očích se mu zaleskly slzy.

,,To ne..."řekla Katrina zděšeně. ,,Galbatoři?" Eragon přikývl. ,,Tohle je vážná věc Eragone. To znamená že už si začínají dovolovat i na bezbranné! Musíme je najít. Najít Kláru. Informuj bratra, já to zatím řeknu Roranovi." Eragon znovu přikývl a běžel za bratrem.

. . .

O dvě hodiny později.

,,Tady to je!" řekl Murtagh potichu a osvítil nově nalezený vchod do jakési tajné chodby silným světlem. Eragon se společně s Murtaghem a Roranem vydali do chodby.

,,Buďte na pozoru. Můžou tu být pasti," zašeptal Roran. Šli dál, dokud nestanuli až u velkých dřevěných dveří. ,,Eragone?" Eragon z vážným výrazem přikývl a kouzlem dveře odemkl. Za nimi byla další chodba, tentokrát ale větší a ozařovaná několika pochodněmi. Svižným krokem se vydali vpřed, dokud nedošli až na konec, kde bylo po každé straně chodby čtvero dveří. Eragon otevřel první. Byl tam prázdný pokoj v jehož rohu bylo schoulené něco malého. Eragon k tomu přispěchal. Byla to žena, ale ne Klára. Byla bílá jako stěna a vyhublá byla tak, že jí byly vidět pouze kosti pokryté kůží. Její oči byly prázdné a bez života. Zřejmě umřela nedostatkem potravy. Eragon pronesl slova ve starověkém jazyce, jež měli dívce obstarat hezký posmrtný život a lehký odchod. Vyšel z pokoje a otevřel další dveře. Tento pokoj byl úplně prázdný. Jen na zemi byla vidět zaschlá krev. Eragon se podíval, odkud stopy krve jdou. Končily u dveří na protější straně. Když je Eragon otevřel, zhrozil se. Ze stropu vysely pouta a na zemi byla spousta krve. Rychle vyběhl ven a pootevíral zbytek dveří. V posledních bylo schodiště vedoucí hlouběji do země. Eragon společně se svým bratrem a bratrancem se vydali dolů. Bylo tu pouze pár pochodní a tak si museli dávat pozor na nohy. Uprostřed schodiště se zastavili. Zdola byly slyšet početné hlasy. Eragon vytasil Brisingr a pomalu klesal po schodech dolů. Tam už na ně čekalo seskupení vojáků. Eragon se společně se svými vrstevníky vrhl do boje. Když byla většina vojáků pozabíjena, anebo v kómatu vydali se dál. Tam, na konci chodby ležel obrovský kámen a na něm ležela Klára. Šaty měla potrhané, tělo zohavené a měla několik ran, ze kterých jí ještě pořád tekla krev. Eragon začal běžet k ní, za rohem ho však čekal její bratr, který na něj hned co vešel do místnosti zaútočil. Eragon ho strhl k zemi a s Brisingrem v rukách, ho chtěl zabít.

,,Nedělej to," řekl Roran a meč mu sklonil. ,,Potřebujeme vědět, co se tu stal." Eragon se mu podíval do očí. Pak ale upustil meč a přiběhl ke Kláře. Položil jí ruku na srdce, to ale už netlouklo. Do očí se mu vronily slzy.

,,Ne," zašeptal zoufale. ,,NE!" zakřičel tentokrát nahlas. Z očí mu začaly nezastavitelně téct slzy, které přistávaly Kláře na bledé tváři bez života.

Seděl tam už čtvrt hodinu. Pro něj to ale byly věky.

,,Musíme jí zanést do hradu. Tam jí uspořádáme pohřeb jak se patří." Eragon přikývl a hlasitě vzlykl. Vzal Kláru do náruče a nečekaje na své vrstevníky začal odcházet. Za ním šel Roran a za Roranem Murtagh, který vlekl Klářiného bratra v mrákotách.

. . .

Pohřeb se měl nakonec, na rozkaz její královny Arye, konat v Ellesméře. Eragon se na něj ale nedostavil. Klářina smrt ho změnila tak, že ani Safira nevěděla co s ním.

. . .

Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Ležela jsem na zemi v lese a kousek ode mě ležel můj bratr. Zatřásla jsem s ním, on se však neprobouzel. Snažila jsem si vzpomenout co se stalo. Byla jsem v Alagaesii a...já UMŘELA! JAKTO, ŽE ŽIJU?! Tak počkat...JÁ ŽIJU! Z dálky znělo troubení aut a ruch města. Já jsem zpátky?

,,Kláro." Otočila jsem se. Stála tam nějaká žena, oblečená ve středověkém oblečení. Až po chvíli jsem v ní poznala bylinkářku Angelu. Tak teď se ze mě stal kompletní magor. Objevit se v Alagaesii, dobrá. Ale aby se Alagaesie začala objevovat tady...to vážně? ,,Kláro."

,,Ano?"

,,Když jsi umřela, elfové ti udělali pohřeb. Už tě pohřbívali, když si Ónono vzpoměl na tvůj dar." Na můj co?! ,,Tvojí nevyčerpatelnou moc, tedy tu která v tobě i po tvojí smrti zůstala, použil na tvoje oživení. Když jsi se ale probudila, byla jsi úplně duchem nepřítomná. Nedokázala jsi mluvit ani nepoznávala ostatní elfy. Ónono ti vešel do hlavy a zjistil, že jsi uzavřená v jakémsi vlastním světě. Zavolali mě, abych tě odtud dostala. Proto se tě teď musím zeptat. Chceš zůstat tady? Anebo se vrátit zpět do Alagaesie." Tohle pro mě bylo těžké rozhodnutí. Mám zůstat tady, na všechno zapomenou a žít dál svým životem, se svou matkou, bratrem, Mary...anebo se vrátit zpět. Podívala jsem se na Angelu. Chvíli jsem tam seděla neschopna slova, pak jsem ale řekla:

,,Chci...zůstat. Zůstat v Alagaesii." Angela se usmála. Pak si už jen pamatuji na příšernou bolest hlavy, se kterou jsem se probudila a všudypřítomné elfy, kteří na mě hleděli jak na ducha. Eragona jsem však nikde neviděla. Angela mi řekla, že se vrátil zpět do Urû'baenu a tak jsem se tam společně s Angelou vydala také.

. . .

Otevřela jsem dveře od jeho pokoje, ale nebyl tam. Stráže mě upozorňovaly, že by mohl být i v zahradě. Porozhlédla jsem se. Na stole ležel jakýsi obrázek. Zvedla jsem ho. Byla na něm věrohodně vykreslená moje podobizna. Usmála jsem se a vydala se do zahrady.

Prošla jsem pod větvemi rozkvetlého stromu, které tvořily vchod. Seděl na okraji fontány, jež byla celá obkvetlá různě barevnými květinami různého vzhledu a různých vůní. Všechny jsem je cítila. Voněly nádherně. Pomalu jsem přišla k němu a sedla si k němu. Ani nezvedl pohled. Copak je mu jedno, že tu jsem? Povzdechl si a zvedl pohled. Byl tak prázdný. Chvíli na mě hleděl a pak vytřeštil oči a zprudka se nadechl.

,,K..k...kláro? To není možné. To musí být sen!"

,,Není. Jsem to já."

,,Ne. To není možné," řekl smutně a sklopil zrak. Tak ale tohle mě začíná urážet. Vlepila jsem mu facku. ,,AU!" vykřikl a chytil se za tvář. Do jeho očí se ale vrátil život, když na mě teď hleděl. ,,Jsi to ty! Jak je to možné?!" Je smutné, že jsi na to musel přijít zrovna takhle, ale...

,,Už předtím jsem měla zvláštní moc. Dokázala jsem kouzlit bez vyčerpání. Možná proto mě elfové přijmuli. Ónono využil této moci aby mě oživil, a tak jsem tady." Nadechla jsem se. Tohle bylo vyčerpávající. ,,Já...jen ti chci říct, že jsem si mohla vybrat, jestli zůstanu tady, nebo se vrátím, odkud jsem přišla a... Nemohla jsem odtud odejít, protože...Nemohla jsem odtud odejít kvůli...kvůli tobě," lezlo to ze mě opravdu pomalu. ,,Já...já tě" Nestihla jsem to doříct. Eragon mě chytil za ruku, přitáhl mě k sobě a něžně políbil. ,,Páni," řekla jsem, když jsme se oddělili. ,,Lepší uvítání jsem si ani nemohla přát." Eragon se zasmál a znovu mě políbil. Tentokrát dlouze a já spolupracovala.

,,I já tebe," řekl po nekonečně dlouhé chvíli. ,,I já tebe."