Mistr popravčí

16. Budu se těšit

,,Můžu tě učit, pokud chceš. Někteří učitelé jednoduše nejsou dost schopní, aby si uvědomovali potenciál svých žáků a přizpůsobili se jim, dokud můžou. Snažit se pracovat s železem na mrazu, když můžeš použít rozpálenou výheň, aby si ukoval meč, je přeci hloupost. A špatný meč v boji dlouho nevydrží." navrhl jsem nadšeně. Taková příležitost se nevidí jen tak a ještě když mi ji on sám prakticky nabízí, to nemohu odmítnout. Musím jí využít.

S úsměvem jsem se na blonďáka otočil. Vypadal přinejmenším zaskočeně, což jsem mu nemohl mít za zlé, přeci jen to bylo hodně náhlé. Nakonec si ale odkašlal a zatímco se díval všude možně jen ne na mě si prohrábl zlatavé kadeře.

,,Já... Já nevím, jestli je to dobrý nápad." nejistě polkl a konečně vyhledal pohledem i mou tvář.

,,Je to skvělý nápad. Budeš se učit od nejlepšího. Navíc tak můžeme strávit nějaký ten čas spolu." v dálce jsem zaslechl kroky stráží, ale ani to nedokázalo mé nadšení zmírnit. Kayo poněkud zbledl, což jsem přisuzoval hlavně své pověsti. Nehodlal jsem mu však nijak ublížit a navíc jsem ani nemohl, jinak bych porušil králův příkaz.

Než jsem se stihl dočkat odpovědi, dostali se k nám dva rytíři, kteří zde byli na své obchůzce. Když mě spatřili, zbledli podobně jako královnin sluha. Poté jejich pohled sklouzl právě k němu, načež se v jejich tvářích objevilo i zmatení.

,,Nemáte co na práci?" okřikl jsem je jako dva malé neposlušné kluky. Jednomu z nich pod tíhou mého hlasů z ruky téměř vypadlo kopí. Bylo určeno na útoky ve větší vzdálenosti a jeden z obchůzkové dvojice ho tak měl vždy při sobě.

,,Ano, pane! Máme, pane! Omlouváme se, pane!" hluboce se uklonili a velmi rychlým krokem, který téměř připomínal běh, se vydali pryč. V duchu jsem nad nimi protočil očima a opět svou pozornost přesměroval na blonďáka, který za tu chvíli stihl zblednout snad ještě víc. Otráveně jsem si povzdechl. Občas byly chvíle, kdy mě má pověst pěkně vytáčela.

,,Takže, co ty na to? Určitě by to bylo skvělé. Věřím, že pod mým vedením se z tebe stane skvělý šermíř, Kayo." představa blonďáka, jak proti mně stojí s mečem, ve mně vyvolala příjemné mravenčení, které se usadilo v mém žaludku a dopřálo mi pocit hřejivého tepla v celém těle. Cvičně jsem totiž s nikým už pěkně dlouho nebojoval, natož tak dobrovolně a ještě s úmyslem je něco naučit - to jsem nedělal nikdy. Nyní se mi však představila tohoto zlatovlasého mladíka s červenými tvářemi a mečem v ruce, jak stojí naproti mně, velmi zamlouvala.

,,T-tak dobře." souhlasil nakonec, což ve mně vzbudilo téměř až dětinské nadšení.

,,Výborně! S tréninkem bychom měli začít co nejdříve. Myslím, že zítřek by byl vhodný, co ty na to? Do té doby ti obstarám vše potřebné, netřeba mít obavy. Jen přemýšlím... Kde bychom to měli provést?" zamyšleně jsem prsty pročísl pramínky rozpuštěných vlasů, které rámovaly mou tvář. Nedokázal jsem však vhodné místo najít, což mi mou radost poněkud kazilo.

,,Co třeba v kasárnách? Vojáci tam cvičí běžně, mohli bychom taky." navrhl blonďák nenuceně. Znechuceně jsem si odfrkl a na pár vteřin odvrátil zrak, abych ho svým nenávistným výrazem neodradil.

,,Bude lepší, pokud si najdeme nějaké místo, kde budeme mít klid. Pro učení je nejlepší, když nás nebude nikdo vyrušovat ani pozorovat. Něco takového by mohlo nehezky ovlivnit celý průběh." naštěstí více faktorů než jen můj odpor k jím navrženému místu bylo proti, a tak jsem se mohl vyhnout dalšímu možnému setkání se Zukem, který by si určitě neodpustil milióny hloupých keců.

,,No, to nechej taky na mně. Večer ti pošlu instrukce pro naše zítřejší setkání. Už teď se na něj těším. Věřím, že bude plné příjemných chvil pro nás pro oba." možná byl můj spokojený tón poněkud ukvapený, neboť Kayo byl ve tváři už bílý jako stěna a místo jediného slovního projevu nadšení pouze jen přikývl, jakobych byl nějaký sluha, co se ptá, zda mu má dolít vína. Tato reakce nebyla úplně tím, co jsem si přál, ale to, že alespoň nekladl žádný odpor, mi dodávalo naději na světlejší zítřky.

---

Rozhozený sluha kráčel chodbami rozlehlého paláce. Velká okna umožňovala měsíci svým svitem ozářit zdobené koberce a dodávala tak místu skoro až magický nádech. Toho si však mladík momentálně vůbec nevšímal. Jeho mysl obývaly důležitější myšlenky, hlavně tedy starosti. Ze zítřejšího dne měl strach a byl si celkem jistý, že oprávněný. Kieran byl nejlepším bojovníkem království, kterému se nemohl rovnat ani samotný král. Navíc byl také známý jako vrah. Kayo sice pochyboval, že by se ho pod zástěrkou tréninku pokusil zabít, něco takového by mu jistě neprošlo a on určitě nebyl tak hloupý, aby se o to vůbec pokoušel. Na druhou stranu mohl mít v plánu něco obdobně zlého.

Blonďák se při vzpomínce na mohutného rytíře, který mu zabouchl dveře před nosem, nepříjemně otřásl. Nechtěl skončit jako on. Nechtěl skončit jako žádná z obětí Mistra popravčího. Sice netušil, jak se jim to stalo, ale vzhledem ke Kieranově osobnosti měl slušnou představu o tom, že to vůbec nebylo příjemné. Za každou cenu se takovému výsledku chtěl vyhnout.

Minul jedno z vystavených brnění a roztřeseně vydechl. Celé se to začínalo nehezky zvrtávat a to jejich plán zahájili teprve před chvílí. Tím si teď ale nemohl moc lámat hlavu. Místo toho zaklepal na jedny z dvoukřídlých dveří a po vyzvání vstoupil. Pokoj, ve kterém se ocitl, sloužil jako jeden z přijímacích salonků. Nacházelo se zde několik pohovek a zdi byly pokryté úchvatnými obrazy v drahých rámech, které dokazovaly bohatství zdejšího krále. Naproti dveřím se nacházel prostorný balkon, na kterém stála královna a shlížela do zahrad. Večerní róba v barvě noční oblohy jí jako vždy perfektně seděla a rozpuštěné vlasy jí v jemných vlnách jako vodopád splývaly přes záda téměř až k pasu. V nich měla usazenou zlatou korunu, která sice svou velkolepostí nedosahovala té jejího manžela, přesto byla úchvatná a v měsíčním svitu se překrásně třpytila.

,,Má paní." Kayo se hluboce uklonil, i když to královna nemohla vidět, a vyčkával na její odpověď.

,,Kayo... Tak tedy mluv." vyzvala ho, aniž by se otočila, a sluha splnil její rozkaz a vypověděl jí vše, co se toho dne stalo. Zaya celou dobu mlčky poslouchala a přitom se její výraz ze zhnuseného a nejistého měnil na spokojený. Když její sluha domluvil, pomalu se na něj otočila a věnovala mu prohnaný úsměv.

,,Zítra půjdeš na svou první lekci. Jsem si jistá, že ti nic nehrozí. Drž se blízko něj, využij této šance, kterou ti sám nabídl." rozkázala a blonďák se nezmohl na víc, než na další úklonu. V tu chvíli někdo zaklepal na dveře a po královnině vyzvání jejich rozpravu narušil jeden z rytířů, který Kayovi předal obálku se slovy, že je od Mistra popravčího, a rychle se vytratil pryč. Sluha si ji chvíli nejistě prohlížel, ale nakonec se odhodlal a prudkým škubnutím ji otevřel.

Zahrada růží za altánem u jezírka.
Přijď přesně v 8:00.
Budu se těšit.

Kieran

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Prázdniny už se blíží! Jaké pak máte plány :)?
Ren